26 Cdo 2282/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2282/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2282/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2282.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda Liberace Dotčené předpisy:§ 2913 odst. 1,2 obč. zák. § 2903 odst. 1 obč. zák. § 2900 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2282/2025-361 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Karla Tesaříka, se sídlem v Ostravě – Porubě, Kyjevská 1231/3, IČO 06463096, zastoupeného Mgr. Zuzanou Zádrapovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, 28. října 205/45, proti žalovanému P. D., zastoupenému Mgr. Zbyňkem Matulou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, o 2 509 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 136/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2025, č. j. 15 Co 225/2024-327, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2025, č. j. 15 Co 225/2024-327, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne ze dne 9. 4. 2024, č. j. 30 C 136/2020-271, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 2 509 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 4. 2020 do zaplacení. 2. Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 4. 2024, č. j. 30 C 136/2020-271, tuto žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, č. j. 15 Co 225/2024-327, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 27. 9. 2017 na dobu 5 let (do 30. 9. 2022) smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání - prostorů v 1. nadzemním a v 1. podzemním podlaží domu č. p. XY v XY, a to k provozování kavárny pod ochrannou známkou „XY“ (dále též jen „předmětná nájemní smlouva“); současně byl účastníky sjednán rovněž nájem movitých věcí tvořících vybavení kavárny (dále též jen „kavárna“). Žalobce prostory užíval ke svému podnikání v souladu se sjednaným účelem až do 6. 10. 2019, kdy došlo v 3. nadzemním podlaží domu k havárii vodovodu zapříčiněné prasknutím pancéřové hadičky přívodu teplé vody u umyvadla v sociálním zařízení prostor pronajatých žalovaným společnosti MV-DIAS, a. s. (dále též jen „havárie“). Havárie způsobila masivní poškození prostor domu v místě úniku vody i ve všech patrech pod tímto místem, včetně prostor užívaných žalobcem. Havárie si vyžádala opravy, jež vyloučily možnost žalobce užívat pronajaté prostory i jejich vybavení v souladu s nájemní smlouvou. Žalovaný započal s odstraňováním následků havárie bezprostředně po jejím zjištění, s jejich prováděním neprodléval; opravy byly dokončeny v červnu 2020. Žalobce předmět nájmu v únoru 2020 opustil. Žalovaný dal žalobci výpověď z nájmu dne 22. 10. 2019 (poté, co nastala havárie; dále též jen „výpověď z nájmu“); soudem (v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 15/2020) bylo následně pravomocně rozhodnuto, že tato výpověď byla neoprávněná. 5. Po právní stránce odvolací soud mimo jiné přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že žalovaný jako pronajímatel porušil vůči žalobci svou smluvní povinnost předat nájemci pronajaté prostory a udržovat je ve stavu způsobilém ke sjednanému účelu, a to v souladu s ujednáním obsaženým v článku 8. nájemní smlouvy i v souladu s § 2205 písm. a) až c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), pročež v úvahu přichází zkoumat podmínky jeho odpovědnosti za porušení smlouvy dle § 2913 o. z. Uvedl, že pokud by žalobci v příčinné souvislosti s porušením této smluvní povinnosti pronajímatele vznikla škoda, odpovídal by za ni žalovaný ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. Oproti soudu prvního stupně v projednávané věci neshledal liberační důvody dle § 2913 odst. 2 o. z. Zdůraznil, že úprava povinnosti k náhradě škody způsobené porušením smluvní povinnosti dle § 2913 je založena na objektivní odpovědnosti škůdce. Současně však též uzavřel, že žalobci uplatněná škoda ve formě ušlého zisku (za období od 6. 10. 2019 do 30. 9. 2022) nevznikla v příčinné souvislosti s porušením jakékoliv smluvní či zákonné povinnosti žalovaného vůči žalobci. Havárií ze dne 6. 10. 2019 byl dům č. p. XY poškozen masivně, doba i způsob provádění opravy tomuto rozsahu poškození odpovídaly. Škoda ve formě ušlého zisku nevznikla žalobci ani v příčinné souvislosti s výpovědí z nájmu ze dne 22. 10. 2019, o jejíž neoprávněnosti bylo pravomocně soudně rozhodnuto. Existuje-li totiž mezi pronajímatelem a nájemcem spor o oprávněnost výpovědi nájemní smlouvy ze strany pronajímatele, nemá nájemce povinnost pronajaté prostory vyklidit do doby, než je postaveno najisto, zda nájemní poměr touto výpovědí skončil či nikoliv. Až do pravomocného vyřešení této otázky by pronajímatel ani nemohl být úspěšný se svou žalobou na vyklizení předmětu nájmu. Naopak vyklidí-li nájemce prostor sloužící k podnikání v souladu s výpovědí, považuje se výpověď za platnou a přijatou nájemcem bez námitek (§ 2313 o. z.). To, že žalobce nemohl pronajaté prostory určené k provozování kavárny užívat, nebylo zapříčiněno výpovědí, byť neoprávněnou, ze strany žalovaného, ale potřebou jejich opravy. V důsledku neoprávněné výpovědi z nájmu žalobci žádný zisk neušel, protože neoprávněná výpověď nebyla důvodem, pro kterou nemohl prostory dále užívat. S odkazem na § 2210 o. z. a § 2318 o. z. totiž odvolací soud uzavřel, že žalobce měl od okamžiku havárie právo žádat po žalovaném jako pronajímateli zajištění náhradních prostor k provozování kavárny, obdobně měl právo žádat náhradu za pronajaté movité věci určené k podnikání (vybavení kavárny), pokud by v důsledku poškození při havárii trpěly vadou; a teprve tehdy, jestliže by pronajímatel takovému uplatněnému nároku žalobce (nájemce) nevyhověl, tedy náhradní prostory k provozování kavárny, případně její movité vybavení nezajistil, či by mu zajistil náhradní prostory, které by vzhledem ke své kvalitě, rozloze, umístění apod. nebyly způsobilé ke smluvenému účelu, případně by v nich nebylo možno dosahovat zisku v takové výši, než jak tomu bylo v pronajatých prostorách, náležel by žalobci nárok na náhradu ušlého zisku v plné výši či ve výši rozdílu mezi ziskem získaným v náhradních prostorách a ziskem dosahovaným v prostorách pronajatých. Žalobce však o náhradní prostory žalovaného jako pronajímatele nežádal, místo toho předmět nájmu vyklidil a „setrval v nečinnosti“, příp. „si hledal prostory mimo svůj zákonný nárok vůči pronajímateli“. Proto je povinen nést ze svého, čemu mohl zabránit, jak vyplývá z § 2903 odst. 1 o. z. Žalobce se dále nezajímal o stav nebytových prostor a ani po dokončení jejich opravy se nedomáhal po žalovaném dalšího plnění nájemní smlouvy (zejména zpřístupnění kavárny za účelem dalšího užívání v souladu s předmětnou nájemní smlouvou). Namísto toho neučinil ničeho, rozhodl se „spojit svou výdělečnou činnost s podnikáním prostřednictvím založené právnické osoby“. Proto ačkoliv žalovaný porušil svou povinnost z nájemní smlouvy umožnit žalobci jakožto nájemci nerušené užívání nebytových prostor, porušení této povinnosti nebylo příčinou vzniku škody ve formě ušlého zisku na straně žalobce, a proto žalovaný žalobci za tuto škodu neodpovídá a není povinen k její náhradě. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v celém rozsahu, podal žalobce (dále též jen „dovolatel“) dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [vyjádřené např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005, uveřejněném pod č. 6/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 6/2008“), ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2128/2020, uveřejněném pod č. 36/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 36/2022“), ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 253/2020, ze dne 15.11.2022, sp. zn. 25 Cdo 3588/2021, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 2