26 Cdo 2316/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2316/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 10. 2020 Spisová značka:26 Cdo 2316/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2316.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva nájemní Výpověď smlouvy Dotčené předpisy:§ 582 odst. 1 obč. zák. § 677 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2316/2020-487 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně TAPAS BOREK, s.r.o., se sídlem v Borku č. p. 74, IČO: 49549049, zastoupené JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému městu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Masarykovo náměstí 1/6, zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o určení existence právního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 10 C 23/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. února 2020, č. j. 19 Co 222/2018-432, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. února 2020, č. j. 19 Co 222/2018-432, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala určení, že právní poměr založený smlouvou o pronájmu pozemků uzavřenou mezi ní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem dne 24. března 2011 (dále jen „Smlouva“) trvá. Tvrdila, že žalovaný od Smlouvy nejprve odstoupil, poté ji vypověděl, přičemž oba tyto úkony jsou neplatné. Vzhledem k tomu, že jako žadatelka o povolení otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska na těchto pozemcích dokládá Smlouvou obvodnímu báňskému úřadu vyřešení střetu zájmů ve smyslu § 33 horního zákona (zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství /horní zákon/), má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. května 2018, č. j. 10 C 23/2018-101, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 19 Co 222/2018-176, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že závazkový právní vztah založený Smlouvou trvá a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 17. dubna 2019, č. j. 26 Cdo 782/2019-298, citovaný rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 13. února 2020, č. j. 19 Co 222/2018-432, rozsudek soudu prvního stupně opětovně změnil tak, že určil, že závazkový právní vztah založený Smlouvou trvá a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Po částečném doplnění a zopakování dokazování zjistil shodně se soudem prvního stupně následující skutkový stav. Žalobkyně je podnikatelka, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné i hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem, a účastnice správního řízení o povolení hornické činnosti v dobývacím prostoru Borek nad Labem zahrnujícím mimo jiné i pozemky parc. č. 1931/25 a 1931/27 v obci Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, k. ú. Stará Boleslav. Vlastníkem těchto pozemků je žalovaný. Dne 24. března 2011 účastníci uzavřeli smlouvu o pronájmu pozemků (dále opět jen „Smlouva“), kterou žalovaný jako pronajímatel přenechal žalobkyni jako nájemkyni do nájmu pozemky parc. č. 1931/25, 1931/27, 2655/1 a 2724/3 v obci Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, k. ú. Stará Boleslav (dále též jen „Pozemky“). Účelem nájmu bylo vydobytí výhradního ložiska štěrkopísků ve stanoveném dobývacím prostoru Borek nad Labem, včetně provedení sanace a rekultivace těchto pozemků podle schváleného plánu rekultivace na lesní plochy. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou, tj. po dobu potřebnou k zajištění účelu nájmu, s tím, že nájem začíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace pro prostor zahrnující také Pozemky (dále jen „Rozhodnutí o povolení otvírky“) a končí dnem předání Pozemků pronajímateli po provedené rekultivaci. Nájemce je povinen užívat Pozemky pouze ke sjednanému účelu nájmu, nemůže je dále pronajmout bez výslovného písemného souhlasu pronajímatele (čl. V. bod 1. Smlouvy) a v souladu s čl. V. bodem 4. Smlouvy je oprávněn a povinen zajistit údržbu Pozemků před zahájením jejich využívání k předmětu nájmu vhodným zemědělským způsobem, např. mulčováním. Nájemce je v tomto smyslu oprávněn vystupovat před třetími osobami jako zemědělský nájemce Pozemků. Smlouva je platná podpisy obou stran a účinná dnem nabytí právní moci Rozhodnutí o povolení otvírky. Dopisem ze dne 16. listopadu 2016 žalovaný od Smlouvy odstoupil a jako důvod odstoupení uvedl, že v rozporu s čl. V. bodem 1. Smlouvy poskytla žalobkyně bez souhlasu žalovaného v období od 22. dubna 2015 do 4. listopadu 2016 Pozemky k užívání a požívání společnosti WOR, s.r.o., a to na základě dohody o hospodaření na půdních blocích ze dne 22. dubna 2015 (dále jen „Dohoda“ a „Odstoupení“). Následně žalobkyně žalovanému oznámila svůj nesouhlas s Odstoupením. Dopisem ze dne 26. dubna 2017 žalovaný Smlouvu vypověděl a výpověď odůvodnil tím, že lze dospět k závěru, že Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, právní vztah jí založený má charakter pachtu, a proto je třeba ho posuzovat podle dosavadních právních předpisů; možnost Smlouvu vypovědět pak vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 582 odst. 1 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“) v návaznosti na ustanovení § 677 odst. 1 obč. zák. (dále jen „Výpověď“). I v tomto případě žalobkyně žalovanému sdělila, že s Výpovědí nesouhlasí. Příslušným správním orgánem doposud nebylo rozhodnuto o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace prostor zahrnujících Pozemky. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především shledal, že žalobkyně má – z důvodů tam popsaných – na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku ze dne 17. dubna 2019, č. j. 26 Cdo 782/2019-298, dovodil, že pokud by Smlouva byla uzavřena v době od 1. ledna 2014, z hlediska jejího obsahu by nepochybně šlo o pacht. Vznikla-li by v době do 31. prosince 2013, pak by se řídila dosavadní právní úpravou. V dané věci však nájem nevznikl, neboť doposud nebyla naplněna odkládací podmínka ve smyslu § 36 odst. 2 obč. zák. – nabytí právní moci Rozhodnutí o povolení otvírky. Z toho důvodu Výpověď nemohla přivodit zánik dohodnutého nájmu, jelikož ta se může uplatnit pouze u nájmu vzniklého (existujícího). Nad rámec uvedeného, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 26 Cdo 3557/2014, doplnil, že mezi účastníky byl sjednán nájem na dobu neurčitou. Jeho zánik byl totiž vázán na okolnosti, o nichž není jisté, zda nastanou, neboť to, zda nastanou, závisí výlučně na činnosti žalobkyně. Poté se zabýval povahou ujednání o povinnosti žalobkyně zajistit údržbu pozemků sečením či mulčováním (čl. V. bod 4. Smlouvy). V této souvislosti vyložil, že vůle účastníků směřovala jednak ke sjednání nájmu, jehož vznik byl vázán na zmíněnou odkládací podmínku, a jednak k založení závazkového právního vztahu na dobu neurčitou, jehož obsahem byla povinnost žalobkyně zajistit údržbu pozemků sečením či mulčováním, aniž by za to získala jakékoliv protiplnění; nebyla k tomu však povinna výlučně osobně, nýbrž i prostřednictvím třetích osob. Dotčené ujednání pak posoudil jako nepojmenovanou smlouvu (§ 51 obč. zák.) uzavřenou na dobu neurčitou, neboť zánik jí založeného právního vztahu byl vázán na tutéž okolnost jako vznik nájmu, tj. nabytí právní moci Rozhodnutí o povolení otvírky (podmínka rozvazovací ve smyslu § 36 odst. 2 věty druhé obč. zák.). Na podkladě uvedeného uzavřel, že důvod uvedený v Odstoupení naplněn nebyl. Nebyla-li totiž žalobkyně povinna zajišťovat údržbu Pozemků osobně, neporušila svou povinnost, jestliže za tímto účelem uzavřela Dohodu se společností WOR, s.r.o. Nadto ke dni uzavření Dohody nájem neexistoval, a tudíž nemohl být ve prospěch společnosti WOR, s.r.o. platně sjednán ani podnájem. Žalobkyně proto čl. V. bod 1. Smlouvy neporušila. Nájemní vztah tedy Výpovědí ani Odstoupením nezanikl. Pro úplnost pak uvedl, že jelikož nájem nevznikl do 31. prosince 2013, pak by se i na jeho skončení