27 Cdo 2812/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2812/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:27 Cdo 2812/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2812.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Promlčení Družstevní podíl [ Družstvo ] Bytové družstvo [ Družstvo ] Omyl Dotčené předpisy:§ 49a obč. zák. § 40a obč. zák. § 390 obch. zák. § 267 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 7. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1952/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2812/2022-266 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně V. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) Bytovému družstvu XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, PSČ 710 00, a 2) J. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 91/28, PSČ 733 01, o určení vlastnického práva k družstevnímu podílu, členství v bytovém družstvu a práva nájmu družstevního bytu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 273/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2022, č. j. 5 Cmo 54/2022-228, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou ze dne 15. 10. 2020 doručenou téhož dne Krajskému soudu v Ostravě se žalobkyně domáhá určení, že je vlastnicí družstevního podílu v Bytovém družstvu XY (dále též jen „družstvo“), členkou družstva s právy a povinnostmi z jejího členství plynoucími a výlučnou nájemkyní družstevního bytu č. 4 v domě č. p. XY na ulici XY (dále též jen „družstevní byt“). [2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 24 Cm 273/2020-172, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Smlouvou ze dne 29. 6. 2009 převedl F. T. (dále též jen „F. T.“) členská práva a povinnosti v družstvu na žalobkyni. Dne 2. 10. 2009 uzavřelo družstvo se žalobkyní nájemní smlouvu k družstevnímu bytu na dobu neurčitou. 2) Smlouvou ze dne 3. 2. 2012 převedla žalobkyně členská práva a povinnosti v družstvu na A. S. (dále též jen „A. S.“). 3) Smlouvou ze dne 22. 2. 2013 převedl A. S. členská práva a povinnosti v družstvu na D.S. (dále též jen „D. S.“). 4) Dne 27. 2. 2013 zaslala žalobkyně A. S. e-mailovou zprávu obsahující žádost, aby „na ni zpátky přepsal byt včetně složenek i finančních prostředků“. 5) Dne 20. 5. 2013 podala žalobkyně na A. S. trestní oznámení z důvodu podezření ze spáchání přečinu podvodu v souvislosti s uzavřením smlouvy o převodu členských práv a povinností v družstvu ze dne 3. 2. 2012. 6) Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 1. 2015, č. j. 3 T 47/2014-1175, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2015, č. j. 7 To 54/2015-1198, byl A. S. pravomocně uznán vinným, že „v souvislosti s uzavřením smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 3. 2. 2012 spáchal přečin podvodu, kdy při sjednání této smlouvy uvedl žalobkyni v omyl a přiměl ji k podpisu předmětné smlouvy pod nepravdivou záminkou. V tomto trestním řízení se žalobkyně jako poškozená připojila s nárokem na náhradu škody, kdy v rámci trestního řízení byl zpracován znalecký posudek, který ocenil obvyklou tržní hodnotu předmětného družstevního bytu k okamžiku převodu na částku 450.000 Kč, která byla žalobkyni v rámci adhezního řízení přiznána“. 7) Smlouvou ze dne 5. 1. 2018 převedl D. S. družstevní podíl na P. J. (dále též jen „P. J.“). 8) Smlouvou ze dne 3. 8. 2018 převedl P. J. družstevní podíl na P. S. (dále též jen „P. S.“) za úplatu ve výši 770.000 Kč. 9) Dne 21. 11. 2019 uzavřel P. S., zastoupený realitní kanceláří M&M finance company s. r. o. (dále též jen „realitní kancelář“), jako prodávající a žalovaný 2), zastoupený toutéž realitní kanceláří, jako zájemce „dohodu o koupi družstevního bytu“, která představovala „tzv. rezervační smlouvu“, v níž se zavázali „uzavřít smlouvu o převodu družstevního podílu za úplatu ve výši 799.000 Kč včetně provize“. 10) Smlouvou ze dne 11. 12. 2019 převedl P. S. družstevní podíl na žalovaného 2) za úplatu ve výši 750.000 Kč s tím, že žalovaný 2) dále uhradil provizi ve výši 49.000 Kč realitní kanceláři coby zprostředkovatelce. Dne 17. 12. 2019 uzavřelo družstvo se žalovaným 2) nájemní smlouvu k družstevnímu bytu na dobu neurčitou. 11) Dopisem ze dne 24. 5. 2021, adresovaným A. S., právní zástupce žalobkyně v jejím zastoupení výslovně namítl neplatnost smlouvy o převodu členských práv a povinností v družstvu ze dne 3. 2. 2012. 12) Dne 18. 6. 2021 vznesl právní zástupce žalovaného 2) námitku promlčení práva žalobkyně dovolat se relativní neplatnosti smlouvy ze dne 3. 2. 2012. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že A. S. „ve vztahu k žalobkyni klamně předstíral okolnosti, které neměl v úmyslu nikdy realizovat, a uvedl tak žalobkyni při sjednání smlouvy ze dne 3. 2. 2012 v omyl“. Toto úmyslné uvedení v omyl je dle soudu nutno posoudit podle § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák“). Neplatnosti smlouvy se tak „může s úspěchem dovolávat jenom … žalobkyně ve smyslu § 40a obč. zák.“. Žalobkyně ve čtyřleté promlčecí době „nepodala žalobu na určení, že je členkou družstva včetně práva nájmu k předmětnému bytu“, a žalovaný 2) „prostřednictvím svého právního zástupce namítl, že žalobkyně toto své právo v promlčecí době neuplatnila“. Soud tak dospěl k závěru, podle něhož smlouvu o převodu členských práv a povinností ze dne 3. 2. 2012 „považuje za platnou, neboť se žalobkyně nedovolala v promlčecí době relativní neplatnosti této smlouvy. Z uvedeného důvodu proto soud považuje za platné dále následující jednotlivé smlouvy o převodu členských práv a povinností, resp. družstevního podílu“. Nadto soud dodal, že nárok žalobkyně je „z hlediska obecné spravedlnosti dostatečně sanován tím, že jí v rámci adhezního řízení byla přiznána náhrada škody vůči A. S.“, a tak „s ohledem na zjištěné skutečnosti v tomto konkrétním případě by považoval za nespravedlivé zpochybňovat nabytí družstevního podílu žalovaným 2) s ohledem na míru obezřetnosti, kterou v daném případě zvolil a podle ní postupoval“. [5] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v I. výroku potvrdil (první výrok), ve výrocích II. a III. je změnil ohledně výše náhrady nákladů řízení (druhý a třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok). [6] Odvolací soud se neztotožnil „s procesní obranou odvolatelky dovozující – s ohledem na výrok trestního rozsudku a odsouzení nabyvatele A. S. – nikoliv relativní, nýbrž absolutní neplatnost smlouvy o převodu členských práv a povinností v žalovaném družstvu ze dne 3. 2. 2012“. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož „klamavé jednání nabyvatele realizované za účelem předstírání okolností, které neměl v úmyslu A. S. nikdy realizovat, uvedlo žalobkyni při sjednávání převodní smlouvy dne 3. 2. 2012 v omyl. (…) Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení § 49a obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy dle ustanovení § 40a obč. zák.“. Názor soudu prvního stupně „o relativní neplatnosti převodní smlouvy ze dne 3. 2. 2012“ proto odvolací soud považoval za správný. [7] Podle odvolacího soudu se nelze ztotožnit ani s další odvolací námitkou žalobkyně, podle níž se „vůči nabyvateli A. S. dovolala relativní neplatnosti převodní smlouvy ze dne 3. 2. 2012 svými úkony učiněnými v průběhu trestního řízení, případně podáním trestního oznámení či elektronickou komunikací datovanou dnem 27. 2. 2013“. Dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu se totiž uskutečňuje „výslovným projevem, ze kterého je jasně patrná vůle dotčené osoby dovolat se neplatnosti právního úkonu (proto je vyloučeno dovolat se neplatnosti právního úkonu konkludentně)“. [8] Odvolací soud nepřisvědčil ani odvolací námitce žalobkyně, podle níž „námitku promlčení nemohli účinně vznést žalovaní, resp. současný člen družstva žalovaný 2), nýbrž pouze smluvní strana původní převodní smlo