27 Cdo 2987/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2987/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 7. 2023 Spisová značka:27 Cdo 2987/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2987.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bytové družstvo [ Družstvo ] Družstevní podíl [ Družstvo ] Vypořádací podíl Dotčené předpisy:§ 748 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. § 748 odst. 2 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2987/2022-644 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně I. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Davidem Satke, advokátem, se sídlem v Praze, Myslíkova 284/32, PSČ 120 00, o zaplacení 406.785 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 73/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 6 Cmo 188/2021-590, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 6 Cmo 188/2021-590, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 4. 2021, č. j. 38 Cm 73/2016-548, ve výrocích I. a III., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou soudu 21. 9. 2016 se žalobkyně domáhala zaplacení 532.462 Kč příslušenstvím jako vypořádacího podílu (dále jen „první nárok“) v Bytovém družstvu I. (dále jen „družstvo“) a zaplacení 108.002 Kč s příslušenstvím jako nároku na vrácení vkladů do fondu družstva. [2] Rozsudkem ze dne 16. 4. 2018, č. j. 38 Cm 73/2016-242, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci žalobě vyhověl co do částky 18.260 Kč s příslušenstvím (výrok I.), v částce 622.204 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). [3] K odvolání žalobkyně a žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 3. 2020, č. j. 6 Cmo 310/2018-296, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 10.968 Kč s příslušenstvím potvrdil, ve výroku III. a ve výroku II. co do částky 532.460 Kč s příslušenstvím (coby prvního nároku) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok) a co do částky 7.292 Kč řízení o odvolání zastavil (druhý výrok). [4] Následně rozsudkem ze dne 19. 4. 2021, č. j. 38 Cm 73/2016-548, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 406.785 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 125.675 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.). [5] Soud prvního stupně mimo jiné vyšel z toho, že: 1) Družstvo je právnickou osobou vzniklou dne 23. 3. 2006. 2) „Počátkem roku 2007“ uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o rezervaci jednotky č. XY „v budově F v XY“ (dále jen „družstevní byt“), kterou se družstvo zavázalo, že pro žalobkyni „bude družstevní byt blokovat“ a žalobkyně se zavázala, že družstvu uhradí 40.000 Kč a 68.002 Kč „jako akontaci na pořízení bytové jednotky“. 3) Žalobkyně 6. 4. 2007 uhradila žalovanému 2.500 Kč jako základní členský vklad a následně 4. 6. 2007 uhradila žalovanému 37.500 Kč a 14. 5. 2007 uhradila 70.502 Kč do fondů žalovaného. 4) Žalobkyně se 9. 5. 2008 stala členkou družstva na základě písemné přihlášky z 9. 5. 2008 a uhrazení základního členského vkladu ve výši 2.500 Kč. 5) Družstvo a žalobkyně uzavřeli 9. 5. 2008 smlouvu o přidělení družstevní jednotky, kterou se družstvo zavázalo umožnit žalobkyni užívání družstevního bytu a bezúplatně převést na žalobkyni vlastnické právo k družstevnímu bytu při splnění stanovených podmínek, a kterou se žalobkyně zavázala uhradit další členský vklad ve výši 1.303.178 Kč, a to ve 240 měsíčních splátkách po 9.658 Kč. Dále se žalobkyně zavázala k úhradě mimořádného příspěvku do nedělitelného fondu ve výši 11.223 Kč, do úvěrového fondu ve výši 26.489 Kč, do marketingového fondu ve výši 53.030 Kč a do rizikového fondu ve výši 18.260 Kč, jakož i k povinnosti měsíčně přispívat částkou 45 Kč do fondu oprav a údržby a částkou 2.230 Kč do provozního fondu na úhradu záloh na služby. 6) Pravidelná měsíční splátka ve výši 9.658 Kč podle smlouvy o přidělení družstevní jednotky zahrnovala platbu na další členský vklad ve výši 5.429,91 Kč (po zaokrouhlení 5.430 Kč) a platbu na dluhovou službu ve výši 4.228 Kč, která se „měnila v čase dle výše úrokové sazby u dlouhodobého bankovního úroku žalovaného“. 7) Žalobkyně užívala družstevní byt od 1. 8. 2009 do 30. 9. 2014, aniž by za užívání bytu hradila nájemné. Po celou dobu užívání družstevního bytu žalobkyně hradila pouze částky označené v měsíčních předpisech plateb jako „hypotéka byt“. 8) Žalobkyně platila družstvu na měsíčních splátkách v období od srpna 2009 do května 2010 8.895 Kč, od června 2010 do května 2011 8.632 Kč, od června 2011 do prosince 2012 8.696 Kč a od ledna 2013 do září 2014 8.462 Kč. Celkem tak žalobkyně zaplatila družstvu na pravidelných měsíčních splátkách 535.460 Kč, z čehož na další členský vklad připadlo 336.654 Kč a na platby do úvěrového fondu připadlo 198.806 Kč. 9) Žalobkyně tak splnila svou vkladovou povinnost v rozsahu 339.154 Kč (2.500 Kč na základní členský vklad a 336.654 Kč na další členský vklad). 10) Členská schůze družstva konaná 29. 8. 2014 schválila nové znění stanov družstva, s jejichž zněním žalobkyně nesouhlasila. 11) Pro nesouhlas se změnou stanov zaslala družstvu oznámení o vystoupení z družstva datované 16. 9. 2014, které bylo družstvu doručeno 22. 9. 2014, v důsledku čehož členství žalobkyně v družstvu zaniklo 30. 9. 2014. 12) Určení výše vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov družstva ve znění ze dne 15. 2. 2006 (dále též jen „stanovy“) tak, že se vypořádací podíl rovná již splacenému dalšímu členskému vkladu, od kterého se odečte manipulační poplatek ve výši 1.000 Kč, částka odpovídající souhrnné výši plateb, které by byl člen povinen zaplatit do fondu členských podílů a do úvěrového fondu, kdyby jeho členství nezaniklo, a jejichž splatnost nastala v době od zániku členství do dne vzniku nároku na výplatu vypořádacího podílu, a také částka odpovídající nájemnému, které by za užívání jednotky platil nájemce (který není členem družstva) za užívání družstevního bytu za dobu od převzetí do předání družstevního bytu. 13) Splatnost vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov družstva tak, že nárok na výplatu vypořádacího podílu vzniká v den následující po dni, kdy příslušná jednotka bude přidělena jinému členovi družstva, a ten zaplatí tu část dalšího členského vkladu, která měla být do té doby zaplacena bývalým členem podle smlouvy o přidělení jednotky, nikdy ne však dříve, než bývalý člen vyklidí a předá jednotku. 14) Tržní hodnota (obvyklá cena) družstevního podílu žalobkyně ke dni 30. 9. 2014 dle znaleckého posudku č. 160/8/2020/1 (dále jen „znalecký posudek“) vyhotoveného Ing. Blankou Vorlíčkovou (dále jen „znalkyně“) činila 406.785 Kč. Při určení obvyklé ceny znalkyně postupovala tak, že ze zjištěné tržní hodnoty majetkového práva žalobkyně užívat byt ve výši 1.370.809 Kč odečetla částku 966.524 Kč představující žalobkyní dosud neuhrazenou část dalšího členského vkladu. K výsledné částce 404.285 Kč představující „tržní hodnotu splacené části dalšího členského vkladu“ pak přičetla základní členský vklad ve výši 2.500 Kč [6] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně konstatoval, že vztahy mezi žalobkyní a družstvem upravovaly stanovy družstva ze dne 15. 2. 2006, neboť k přijetí stanov ze dne 21. 9. 2009 nedošlo, protože rozhodnutí o jejich přijetí bylo nicotné, a změna stanov ze dne 29. 8. 2014 není pro žalobkyni účinná podle § 613 odst. 1 písm. a) z. o. k., neboť žalobkyně pro nesouhlas s touto změnou z družstva vystoupila. [7] Ustanovení článku 21 stanov ohledně určení výše a splatnosti vypořádacího podílu byla v rozporu s kogentní úpravou § 748 a § 749 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), a na základě § 777 z. o. k. tak byla ex lege zrušena. [8] Podle názoru soudu prvního stupně tak stanovy neupravovaly výši ani splatnost vypořádacího podílu a pro jejich určení je nutné použít úpravu § 748 a 749 z. o. k. [9] V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, uveřejněn