27 Cdo 3855/2020 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3855/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2021 Spisová značka:27 Cdo 3855/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3855.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Kolektivní správa autorských práv Autorské právo Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 100a předpisu č. 121/2000 Sb. ve znění do 19.04.2017 § 101 odst. 11 předpisu č. 121/2000 Sb. ve znění do 19.04.2017 § 40 odst. 4 předpisu č. 121/2000 Sb. § 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3855/2020-373 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce INTERGRAM, nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00537772, zastoupeného JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, proti žalované Lázně Luhačovice, a. s., se sídlem v Luhačovicích, Lázeňské náměstí 436, PSČ 763 26, identifikační číslo osoby 46347828, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, PSČ 120 00, o zaplacení 1.752.573,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 133/2016, o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2020, č. j. 7 Co 40/2019-322, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2020, č. j. 7 Co 40/2019-322, se v prvním výroku, v části, jíž odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 455.226,55 Kč s příslušenstvím, ve druhém a ve třetím výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 30. 12. 2016 se žalobce (po částečném zpětvzetí žaloby na jednání odvolacího soudu konaném dne 30. 4. 2019) domáhá po žalované zaplacení 1.752.573,45 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, které žalovaná měla získat na úkor osob, jejichž práva žalobce kolektivně spravuje ve smyslu § 95 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Žalovaná provozuje lázeňská zařízení, v nichž v období od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2016 prostřednictvím 703 televizních přístrojů (dále též jen „televizory“) [po soudem připuštěné změně žaloby na jednání soudu konaném dne 12. 9. 2017 žalobce tvrdí 720 televizorů] zpřístupňovala umělecké výkony výkonných umělců a zvukové a zvukově obrazové záznamy veřejnosti provozováním televizního vysílání ve smyslu § 23 autorského zákona, a to bez licenčního oprávnění uděleného žalobcem. Výši bezdůvodného obohacení žalobce vyčíslil podle § 40 odst. 4 autorského zákona jako dvojnásobek odměny, která byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s předměty ochrany. [2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 9. 2019, č. j. 23 C 133/2016-264, žalobu o zaplacení 1.752.573,45 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2018, č. j. 23 Cm 133/2016-142 [kterým soud uložil žalované zaplatit žalobci 455.226,55 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu o zaplacení 1.752.573,45 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.)], k odvolání žalobce a žalované Vrchní soud v Olomouci (poté, co usnesením ze dne 30. 4. 2019 pro částečné zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil) usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 Co 33/2018-225, ve výrocích II. a III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobce je kolektivním správcem práv zastupujícím výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů. 2) Žalovaná poskytovala lázeňskou péči a provozovala v rámci své činnosti ubytovací služby pro své klienty, s výjimkou hotelu Alexandria, jenž sloužil výlučně k poskytování ubytovacích služeb. 3) V roce 2013 žalovaná provozovala televizní vysílání prostřednictvím 623 televizorů a od 1. 1. 2014 prostřednictvím 720 televizorů umístěných na pokojích jejích ubytovacích zařízení. 4) Žalovaná v letech 2015 a 2016 prostřednictvím Asociace hotelů a restaurací ČR z. s. (dále též jen „AHR“) žalobci uhradila odměnu za provozování televizního vysílání prostřednictvím 60 televizorů umístěných na pokojích hotelu Alexandria. 5) Žalovaná žalobci uhradila na nároky uplatněné žalobou 16.909,76 Kč za rok 2013 a 16.909,75 Kč za rok 2014. 6) Žalovaná během odvolacího řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2018, č. j. 23 Cm 133/2016-142, uhradila žalobci 455.226,55 Kč s příslušenstvím. 7) Obsazenost pokojů lázeňských zařízení v roce 2013 činila 55 %, v roce 2014 činila 62 %, v roce 2015 činila 64 % a v roce 2016 činila 68 %. 8) Podle zápisu z jednání AHR, kolektivních správců a Ministerstva kultury ze dne 30. 7. 2008, podle zápisu z navazujícího jednání kolektivních správců a Ministerstva kultury k dosažení dohody o podílech na odměnách vybíraných při výkonu práva na provozování rozhlasového a televizního vysílání za přístroje umístěné na „hotelových“ pokojích ze dne 28. 8. 2008, podle zápisu z jednání s kolektivními správci ze dne 7. 3. 2011 a podle sdělení Ministerstva kultury ze dne 25. 1. 2016 neexistuje finální dohoda kolektivních správců a Ministerstva kultury o výši podílů pro rozdělování odměn s ohledem na „zákonný strop“ uvedený v § 23 autorského zákona. Ministerstvo kultury ani ohledně způsobu rozúčtování odměn nevydalo stanovisko. 9) Podle sazebníků žalobce platných pro roky 2013 až 2016 spadalo užití zvukových a zvukově obrazových záznamů na pokojích v ubytovacích zařízeních do typu „veřejné produkce M“. V letech 2013 a 2014 byla výše odměny bez DPH stanovena měsíčně za televizor částkou 37,41 Kč, [33,41 Kč pro žalobce a 4 Kč pro Ochrannou asociaci zvukařů - autorů, z. s. (dále též jen „OAZA“)]. V roce 2015 byla výše odměny stanovena částkou 43,21 Kč pro rozmezí obsazenosti 45 % – 79 % [33,41 Kč pro žalobce, 4 Kč pro OAZA a 5,80 Kč pro Ochrannou organizaci autorskou-Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, z. s. (dále též jen „OOA-S“)] a částkou 47,53 Kč pro rozmezí obsazenosti 80 % a více (36,75 Kč pro žalobce, 4,40 Kč pro OAZA a 6,38 Kč pro OOA-S). V roce 2016 byla výše odměny stanovena částkou 43,67 Kč pro rozmezí obsazenosti 45 % – 79 % (33,41 Kč pro žalobce, 4 Kč pro OAZA a 6,26 Kč pro OOA-S) a částkou 48,04 Kč pro rozmezí obsazenosti 80 % a více (36,75 Kč pro žalobce, 4,40 Kč pro OAZA a 6,89 Kč pro OOA-S). 10) Podle „položky U“ sazebníku vydaného kolektivním správcem OSA – Ochranným svazem autorským pro práva k dílům hudebním, z. s. (dále též jen „OSA“), činila měsíční sazba autorské odměny bez DPH za užití děl na pokojích ubytovacích, lázeňských a podobných zařízení pro rok 2013 částku 50,63 Kč za televizor v základní sazbě a částku 33,75 Kč ve snížené sazbě. 11) Podle „položky R“ sazebníku vydaného kolektivním správcem OSA činila měsíční sazba autorské odměny bez DPH za užití děl na pokojích ubytovacích, lázeňských a podobných zařízení pro rok 2014 částku 47,25 Kč za televizor (sazba B) a částku 33,75 Kč (sazba A), pro rok 2015 částku 47,26 Kč (sazba B) a částku 33,76 Kč (sazba A) a pro rok 2016 částku 43,95 Kč (sazba B) a částku 31,39 Kč (sazba A) pro rozmezí obsazenosti 45 % – 79 % a částku 48,83 Kč (sazba B) a částku 34,88 Kč (sazba A) pro rozmezí obsazenosti 80 % a více. 12) Sazby autorských odměn uplatňované českými kolektivními správci nejsou „nepřiměřeně vysoké“ ve srovnání s jinými státy. 13) Žalovaná dopisy z 13. 3. 2012, 19. 1. 2015 a 6. 12. 2016 opakovaně požádala žalobce o pověření společného zástupce kolektivních správců k uzavření jediné licenční smlouvy, respektive pro vymáhání nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Současně sdělila, že umožní žalobci kontrolu ve svých ubytovacích zařízeních. 14) Pro období od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2016 žádný společný zástupce kolektivních správců pověřen nebyl. 15) Podle korespondence mezi žalobcem a žalovanou probíhalo mezi účastníky „i před žalovaným obdobím a i po podání žaloby“ intenzivní jednání ohledně povinnosti žalované hradit licenční odměny vzhle