28 Cdo 1758/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1758/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2023 Spisová značka:28 Cdo 1758/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1758.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Výklad projevu vůle Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. § 553 odst. 1 o. z. § 127 odst. 1 a 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2388/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1758/2023-649 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce M. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, proti žalovanému P. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o zaplacení částky 277.978,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 6 C 5/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. února 2023, č. j. 13 Co 284/2022-573, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 11.761,20 Kč k rukám jeho zástupce, Mgr. Martina Vovsíka, advokáta se sídlem v Plzni, Malá 43/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-jih (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 7. 2022, č. j. 6 C 5/2018-532, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 247,- Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení další částky 277.928,- Kč se zákonným úrokem z prodlení vyčísleným do 19. 7. 2022 ve výši 118.659,44 Kč (výrok II.), dále bylo řízení v části specifikovaných zákonných úroků z prodlení zastaveno (výrok III.) a ve výrocích IV., V., VI. rozhodnuto o nákladech řízení. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl vlastníkem pozemků parc. č. XY o výměře 1 145 m2 a st. parc. č. XY o výměře 87 m2 v katastrálním území XY, obec XY, tvořících funkční celek, v němž pozemek č. st. XY byl zastavěn budovou č. e. XY, jež byla ve vlastnictví žalovaného a sloužila k individuální rekreaci. Žalobce svou žalobou uplatňoval po žalovaném nárok na finanční náhradu za omezení jeho vlastnického práva k výše specifikovaným pozemkům označenou stavbou. Nárok žalobce uplatnil za období od 1. 10. 2014 do 30. 9. 2017 v částce 175.320,- Kč a následně po rozšíření žaloby dále za období od 1. 10. 2014 do 27. 4. 2020 v částce 135.919,- Kč. K datu 27. 4. 2020 nastaly účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 22. 4. 2020, jíž žalovaný převedl vlastnické právo k rekreačnímu objektu na J. T. a J. P. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 33.014,- Kč, neboť žalovaný za užívání pozemku zaplatil v částkách 13.740,- Kč a 19.274,- Kč. Žalovaný v důsledku těchto plateb zaplatil žalobci v průběhu řízení z titulu nároku uplatněného žalobou více, v podstatě celou částku, kterou soud prvního stupně shledal na základě posudku znaleckého ústavu YBN Consult s. r. o. důvodnou. 3. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“) a po právní stránce věc posoudil v režimu bezdůvodného obohacení. Neztotožnil se s názorem žalobce, který v podané žalobě a po celou dobu řízení svůj nárok označoval nájemným, neboť žádný nájemní vztah mezi účastníky na základě nájemní smlouvy nevznikl. Soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014 (označené usnesení je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), dle kterého je i nadále rozhodovací praxí dovolacího soudu formulován a odůvodněn závěr, že v případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, bylo na základě povinnosti vlastníka pozemku strpět užívání, čemuž korespondovala povinnost vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku náhradu. Podstata sporu pak spočívala ve výši nároku žalobce na plnění. Žalobce při jeho stanovení vyšel ze znaleckého posudku znalce Františka Poláka, přičemž žalovaný si po zahájení řízení nechal zpracovat vlastní znalecký posudek znalcem Stanislavem Fořtem. Na to žalobce zareagoval tím, že nechal vypracovat k posudku žalovaného revizní znalecký posudek znalcem Ing. Petrem Hůdou. Vzhledem k rozporům, které mezi jednotlivými znaleckými posudky panovaly, soud prvního stupně přibral do řízení znalecký ústav YBN Consult s. r. o., jemuž zadal vypracovat revizní znalecký posudek k posudkům všech tří výše uvedených znalců a současně mu zadal, aby určil výši obvyklého nájemného. 4. Z revizního posudku znaleckého posudku znaleckého ústavu YBN CONSULT s. r. o., jakožto i z výslechu zpracovatelů tohoto posudku, pak zjistil, že při stanovení výše obvyklého nájemného nebylo reálně možné s ohledem na zastavěnost pozemku žalobce stavbou žalovaného, kdy zastavěné pozemky jsou prakticky neobchodovatelné, zajistit dostatečný vzorek realizovaných prodejů pro využití porovnávací metody. Proto zvolili pro určení výše obvyklého nájemného metodu ,,fair value“ představující bázi z kategorie netržních hodnot. Z hodnoty obvyklého nájemného v místě a čase stanoveného posudkem znaleckého ústavu YBN Consult s. r. o., a z jeho doplnění, pak soud prvního stupně vyšel a stanovil tak i výši bezdůvodné obohacení žalovaného v důsledku užívání pozemků ve vlastnictví žalobce. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 13 Co 284/2022-573, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku II. potvrdil v tom správném znění, že „se žaloba zamítá v rozsahu částky 277.978,- Kč s úrokem z prodlení uplatněným žalobcem v podání z 18. 10. 2021 a z 30. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení přiznaným pod bodem výroku I. rozsudku soudu prvního stupně“ (výrok I.), ve výroku III. rozsudek soudu první stupně potvrdil (výrok II.) a ve výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 132.084,- Kč, (výrok III.); ve vztahu k výroku VI. odvolání žalobce odmítl (výrok IV.) a ve výroku V. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 6. Odvolací soud zcela aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně. Neshledal důvodnými námitky žalobce, že se soud prvního stupně nevypořádal s rozpory mezi jednotlivými znaleckými posudky v cenách pozemků i v cenách nájemného a ztotožnil se i s tím, že soud prvního stupně při stanovení výše nároku vycházel z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu a výši bezdůvodného obohacení stanovil na podkladě jeho přesvědčivých závěrů. V této souvislosti odvolací soud odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3138/2012, který metodu netržního ocenění akceptoval. Na konto námitky žalobce, že znalecký ústav ve chvíli, kdy podával doplněk k jím vypracovanému znaleckému posudku, již nebyl zapsaným znaleckým ústavem, odvolací soud uzavřel, že ani skutečnost, že při zpracování doplňku znaleckého posudku již ústav YBN Consult s. r. o., a ani jeho znalci nebyli vedeni v seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti, využitelnost posudku ústavu, včetně doplňku, nezpochybňuje. V dané věci totiž byly proto, aby doplněk posudku podali zpracovatelé původního posudku znaleckého ústavu i poté, co již přestal být tento ústav evidován Ministerstvem spravedlnosti a jeho znalci ukončili znaleckou činnost, splněny zákonné podmínky předpokládané v ustanovení § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, neboť ustanovení jiného znalce, resp. znaleckého ústavu, by bylo spojeno s nepřiměřenými náklady a obtížemi jak časovými, tak i finančními. Odvolací soud dále nepřisvědčil argumentaci žalobce, kterou se snažil zpochybnit posouzení uplatněného nároku v režimu bezdůvodného obohacení tvrzením, že mezi účastníky existoval nájemní vztah. 7. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež má ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále „o. s. ř.“), za přípustné pro řešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud – dle mínění dov