28 Cdo 3004/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3004/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3004/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3004.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dokazování Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. § 213 odst. 1 až 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3004/2025-322 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně G. M., zastoupené Mgr. et Mgr. Jánem Procházkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, o zaplacení částky 226 119,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 176/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2025, č. j. 7 Co 425/2025-285, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 700,70 Kč k rukám jeho zástupce, Mgr. Petra Smejkala, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Českém Krumlově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 5 C 176/2023-256, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 336 119,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 336 119,32 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení (výrok I). Dále zamítl žalobu v částce 512 514,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 512 514,20 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 34 243,62 Kč (výrok III). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 11. 2017, č. j. 5 C 311/2017-29, bylo manželství žalobkyně a žalovaného pravomocně rozvedeno. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je vedeno u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 25/2019, a dosud nebylo skončeno. Smlouvou ze dne 28. 8. 2017 žalovaný daroval své setře, Libuši Maxové, mimo jiné, spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY (dále „nemovitost“ nebo „předmětná nemovitost“); v katastru nemovitostí byla L. M. zapsána jako vlastník předmětné nemovitosti. Krajský soud v Českých Budějovicích následně rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 5 Co 2124/2022-281, potvrdil výrok I rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2022, č. j. 27 C 371/2019-260, kterým bylo, mimo jiné, určeno, že podíl o velikosti ideální ½ na předmětné nemovitosti tvoří součást doposud nevypořádaného společného jmění manželů, žalobkyně a žalovaného. Soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že L. M. pobírala z nemovitosti požitky v podobě nájemného; za žalované období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023 činila ¼ příjmů z pronájmu předmětné nemovitosti částku 621 875 Kč. 3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil podle ustanovení § 742 odst. 1 a § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“) a dovodil povinnost žalovaného jako pasivně legitimovaného k vydání bezdůvodného obohacení. Vysvětlil, že vlastníkem nemovitosti byla sice v období od 28. 8. 2017 do 16. 12. 2022 L. M., která současně pobírala požitky z nemovitosti, nicméně darovací smlouva ze dne 28. 8. 2017 byla shledána neplatnou, podíl o velikosti ideální ½ na předmětné nemovitosti tvoří součást doposud nevypořádaného společného jmění účastníků a žalovaný se tak získáním majetkového prospěchu z pronájmu nemovitosti na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3210/2018 (tento rozsudek je – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), soud prvního stupně uzavřel, že přírůstky a výnosy vzniklé za dobu následující po právní moci rozsudku o rozvodu manželství je možné vypořádat i v samostatném řízení. Žalobkyni proto náleží ¼ výtěžku z nájemného. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovaným a výdaje spojené s užíváním nemovitosti soud prvního stupně ohledně částky 336 119,32 Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl a ve zbylé části uplatněného nároku žalobu v rozsahu částky 512 514,20 Kč zamítl. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č.j. 7 Co 425/2025-285, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že schválil smír účastníků, dle něhož se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 110 000 Kč do 31. 5. 2025 (za období od 18. 12. 2022 do 31. 5. 2023), a dále žalobu ohledně částky 226 119,32 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 170 404,12 Kč (výrok II). 5. Odvolací soud konstatoval, že v průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli smír ohledně žalobou uplatněného nároku za období od 18. 12. 2022 do 31. 5. 2023; žalovaný se v tomto směru zavázal zaplatit žalobkyni částku 110 000 Kč. Odvolací soud dále rozhodoval pouze o zbývající části žalobou uplatněného nároku v rozsahu částky 226 119,32 Kč s příslušenstvím. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Stejně jako soud prvního stupně, i odvolací soud zjištěný skutkový stav právně posoudil s odkazem na § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Na rozdíl od soudu prvního stupně však uzavřel, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Konstatoval, že pro posouzení pasivní legitimace je třeba přihlédnout k tomu, kdo se na úkor žalobkyně skutečně obohatil. Příjmy v rozhodném období (před dovoláním se relativní neplatnosti darovací smlouvy ze strany žalobkyně) fakticky získala L. M., nikoli žalovaný, jenž tak není ve věci pasivně legitimovaným subjektem. II. Dovolání a vyjádření k dovolání 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proto části výroku I, ohledně které byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba se co do částky 226 119,32 Kč s příslušenstvím zamítá, a proti výroku II, podává žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání; jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále o. s. ř.“). Má za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázek procesního a hmotného práva, při jejichž vyřešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované v dovolání označenými rozhodnutími. Předestírá tak dovolacímu soudu k řešení tyto otázky: a) zda „může odvolací soud hodnotit důkazy provedené před soudem prvního stupně odlišně než soud prvního stupně, a současně tyto důkazy v odvolacím řízení opětovně neprovést“, b) zda „může odvolací soud za situace, kdy soud prvního stupně dospěje k závěru, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, dospět k názoru opačnému (a žalobu na tomto základě zamítnout), aniž žalobci v takovém případě poskytne poučení o tom, že k této zásadní otázce zaujímá jiný právní názor než soud prvního stupně, a aniž poskytne žalobci procesní prostor k dotvrzení relevantních skutečností a navržení odpovídajících důkazů“, c) zda „může soud v řízení o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení dospět k závěru o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období faktickým uživatelem a držitelem předmětné věci a z této věci bral užitky pouze žalovaný, a současně dospět k závěru, že pasivně legitimovanou je osoba, která byla v rozhodném období zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné věci, aniž tato třetí osoba tuto věc jakkoli užívala, držela a brala z ní užitky“, a d) zda „za situace, kdy za doby trvání manželství manžel uzavře se třetí osobou smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitému majetku náležejícímu do SJM bez souhlasu manželky, a tato se následně dovolá neplatnosti takovéto smlouvy, je pasivně legitimovanou osobou k vydání výnosů z takto převedené nemovitosti opomenuté manželce manžel, který nemovitost převedl, nebo třetí osoba, která nemovitost nabyla“. Žalobkyně jako důvod dovolání ohlašuje nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s.