28 Cdo 3921/2017 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3921/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2017 Spisová značka:28 Cdo 3921/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.3921.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Obec Stát Vlastnictví Pozemková reforma Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 § 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 3 předpisu č. 428/2012Sb. § 5 předpisu č. 428/2012Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 3 odst. 2 předpisu č. 12/1945Sb. § 1 odst. 3 předpisu č. 12/1945Sb. § 9 odst. 5,6 předpisu č. 12/1945Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 142/1947Sb. § 16 odst. 1 písm. b) předpisu č. 142/1947Sb. § 8 odst. 1 písm. h) předpisu č. 428/2012Sb. § 243c odst. 1,2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 1. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.1.2018IV.ÚS 248/18prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto30.4.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3921/2017-183 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně České katolické charity, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1460/12, IČ 00445355, zastoupené JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalovaným 1) České republice - Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 69797111, a 2) obci Kostelní Radouň, se sídlem v Kostelní Radouni 49, IČ 00477028, zastoupené JUDr. Jiřím Drahotou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Štítného 126, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 320/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. května 2017, č. j. 7 Co 255/2017-159, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 31. 12. 2015 domáhala [podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“)], určení, že vlastníkem pozemků (dále též jen „předmětné pozemky“) v kat. území K. R. (tzv. Š. lesa) je Česká republika. Žalobu odůvodnila zejména tím, že tyto pozemky z původního majetku jejího právního předchůdce Ústavu chudých sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci byly bezúplatně vyvedeny na Československý stát bez právního důvodu podle přídělové listiny ONV v Jindřichově Hradci ze dne 22. 5. 1961 odkazující na to, že je nabyl Československý stát podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, a touto listinou byly přiděleny Státním lesům v Českých Budějovicích, lesnímu závodu Jindřichův Hradec, a že přede dnem 1. 1. 2013 byly převedeny, resp. přešly z majetku státu do vlastnictví žalované 2) v rozporu s § 29 zákona č. 221/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a s § 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“). I kdyby byl realizován příděl pozemků podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen „dekret č. 12/1945 Sb.“), byly pozemky předány žalované 2) až zápisem Národního pozemkového fondu při Ministerstvu zemědělství ze dne 13. 4. 1950, a nemohla je proto nabýt podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci byl usnesením ze dne 18. 6. 2014, č. j. 6 C 54/2013-218, schválen smír uzavřený mezi žalovanou 2) a Lesy České republiky s. p., o určení vlastnictví žalované 2) k pozemkům. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 8. 12. 2016, č. j. 6 C 320/2015-124, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2). Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně Ústav chudých sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci byl od roku 1903 a i ke dni 23. 6. 1945 vlastníkem 13 nezastavěných lesních pozemků PK - tzv. Š. lesa, jak to vyplývá z knihovní vložky č. 142 (katastrální území K. R.) pozemkové knihy, že tyto pozemky, jimž zcela odpovídají předmětné pozemky podle KN, byly konfiskovány (ačkoliv konfiskovány být neměly) bez náhrady ve prospěch státu ke dni 23. 6. 1945 podle § 1 odst. 1 písm. a) dekretu č. 12/1945 Sb. domnělému vlastníkovi hraběti E. C., který s právním předchůdcem žalobkyně (někdy v období let 1938-1945) uzavřel směnnou smlouvu o převodu pozemků, k němuž nedošlo, neboť nebyla provedena intabulace do veřejné knihy (viz zápis o předání konfiskovaného majetku Černínského do správy Ministerstva zemědělství ze dne 13. 12. 1945, včetně soupisu pozemků lesního hospodářství); důvodem konfiskace přitom byl již samotný dekret a nikoliv jakékoli správní rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/99). Následně byly pozemky předmětem přídělu žalované 2) jakožto přídělci podle dekretu č. 12/1945 Sb. přídělovým plánem nejpozději ke dni 31. 12. 1949, což vyplývá z listiny o postoupení přídělového plánu Ministerstvu zemědělství ke schválení ze dne 18. 11. 1949 a z rozhodnutí Ministerstva zemědělství (výnos) ze dne 7. 12. 1949, na základě nějž pak byl Národním pozemkovým fondem při Ministerstvu zemědělství sepsán dne 13. 4. 1950 zápis o odevzdání zkonfiskovaných lesů podle dekretu č. 12/1945 žalované 2), z něhož vyplývá, že přídělce tyto nemovitosti převzal dnem 31. 12. 1949 a stal se tak jejich vlastníkem (v přídělovém plánu se sice uvádí, že obec Kostelní Radouň utvoří s obcí Lovětín kvůli snadnějšímu obhospodařování pozemků lesní družstvo, to však nebylo ustaveno, resp. taková skutečnost nebyla prokázána). Na tom závěru podle soudu prvního stupně nic nemění ani žalobkyní předložená „přídělová listina“ ONV v Jindřichově Hradci ze dne 22. 5. 1961, č. j. 1650, z níž plyne, že původně označené pozemky ve vlastnictví Československého státu byly přiděleny tehdejším Státním lesům v Českých Budějovicích (lesnímu závodu Jindřichův Hradec) k hospodaření, neboť tato listina není žádnou regulérní přídělovou listinou, a jen potvrzuje, že pozemky byly ke dni 24. 5. 1991 ve vlastnictví České republiky a že právo hospodaření ke dni 23. 11. 1990 k nim příslušelo (dnes) Lesům České republiky s. p., což je návazně patrno i ze zápisu ze dne 8. 7. 1961 v knihovní vložce č. 142 (pro katastrální území K. R.) pozemkové knihy (v té době již zápis do pozemkové knihy neměl pro vznik vlastnického práva význam); odkaz činěný v této listině na zákon č. 90/1947 Sb. jen podtrhuje fakt, že šlo o majetek konfiskovaný podle dekretu č. 12/1945 Sb. (a nikoliv odňatý podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy). Byly-li tedy pozemky ke dni 24. 5. 1991 ve vlastnictví České republiky (nadále jako nezastavěné pozemky - les), byly splněny předpoklady přechodu vlastnického práva na žalovanou 2) podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., tj. ke dni 24. 5. 1991. Soud prvního stupně dospěl z těchto důvodů k závěru, že popsaná konfiskace provedená v roce 1945 (přechod vlastnictví na stát) „nespadá pod zákon č. 428/2012 Sb.“, neboť ten se týká zmírnění majetkových křivd spáchaných komunistickým režimem v rozhodném období, a že v případě žalobkyně tak nejde o křivdu ve smyslu § 1 a § 5 písm. a) až k) tohoto zákona; žalobkyně tudíž není podle § 3 písm. b) oprávněnou osobou ve smyslu tohoto zákona a žaloba podle § 18 odst. 1 stejného zákona proto není důvodná. Jen pro úplnost soud s poukazem na judikaturu soudů dodal, že přechodem pozemků na žalovaného 2) nedošlo k porušení blokačních ustanovení § 29 zákona o půdě a § 4 zákona č. 172/1991 Sb. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 7 Co 255/2017-159, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry právními. K odvolacím námitkám žalobkyně uvedl, že k nabytí vlastnického práva k přidělenému majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. nebylo zapotřebí intabulace, že zápis do pozemkov