29 Cdo 1074/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1074/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2023 Spisová značka:29 Cdo 1074/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1074.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Průtahy v řízení Insolvenční řízení Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dokazování Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. čl. 89 odst. 2 předpisu č. 1/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 493/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1074/2022-185 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce KRÁLOVOPOLSKÁ, a. s., se sídlem v Brně, Křižíkova 2989/68a, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 46 34 72 67, zastoupeného JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem, se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, PSČ 615 00, proti žalovanému České republice ‒ Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00 02 54 29, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69 79 71 11, o zaplacení částky 8.021.720,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 103/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2021, č. j. 12 Co 261/2021-127, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. května 2021, č. j. 45 C 103/2019-89, zamítl žalobu, kterou se žalobce (KRÁLOVOPOLSKÁ, a. s.) domáhal vůči žalovanému (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 8.021.720,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. ledna 2013 do zaplacení, částky 20.000,- Kč za první dva roky trvání řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 4769/2008, tj. za dobu od 26. listopadu 2008 do 25. listopadu 2010, a dále částky 20.000,- Kč za každý další rok trvání uvedeného řízení od 26. listopadu 2010 až do jeho skončení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.). Soud prvního stupně, odkazuje na zjištěný (mezi účastníky nesporný) skutkový stav věci a cituje ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, § 5, § 7, § 8, § 13, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dospěl k následujícím závěrům. 1) Insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka KORFIL a. s. Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 39 (posléze 54) INS 4769/2008 (dále jen „insolvenční řízení“ a „insolvenční soud“) trvalo (pro žalobce) od 2. března 2009, kdy žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky ve výši 28.070.341,68 Kč, do 15. července 2019, kdy insolvenční správce splnil (dodatečné) rozvrhové usnesení ze dne 9. května 2019, č. j. KSBR 54 INS 4769/2008-B-767, které nabylo právní moci dne 4. června 2019, a na jehož základě bylo žalobci uhrazeno 6.248,88 Kč (0,022806 % zjištěné výše pohledávek) [již dříve (na základě rozvrhového usnesení ze dne 4. října 2018, č. j. KSBR 39 INS 4769/2008-B-749, které nabylo právní moci dne 5. prosince 2008) bylo žalobci vyplaceno 670.282,93 Kč (2,387869 % zjištěné výše pohledávek)]. 2) V odškodňovacím řízení žalobce uplatnil dva nároky, jednak majetkovou škodu, jednak zadostiučinění pro délku řízení. Nárok na majetkovou škodu dovozoval z nesprávných rozhodnutí insolvenčního soudu, která následně zrušil (na základě řádných opravných prostředků) odvolací soud; nešlo tak o pravomocná rozhodnutí, které by byla následně zrušena pro nezákonnost nadřízeným orgánem, pročež „z podstaty věci“ nemohla tato nepravomocná rozhodnutí zapříčinit vznik (žalobcem tvrzené) „škody jako takové“. Skutečnost, že dlužník dne 25. února 2010 sestavil a insolvenčnímu soudu předložil reorganizační plán, podle něhož měl žalobce obdržet „mnohonásobně vyšší uspokojení“, není zárukou toho, že by jej insolvenční soud schválil „v totožném znění“; nejde totiž o „úkon, který by byl závislý jen na vůli dlužníka, ale je ovlivněn řadou dalších okolností, včetně vlivu třetích osob a věřitelů“. Navíc označená skutečnost neznamená, že by byl takový reorganizační plán „opravdu naplněn, dodržen a žalobci by se tak skutečně dostalo uspokojení v namítané výši“ (tj. 33,47 % výše jistiny přihlášených pohledávek ‒ 8.698.252,- Kč). Schválení reorganizačního plánu samo o sobě vyžaduje, aby tento splnil zákonem stanovené náležitosti, mezi které patří (mimo jiné) souhlas stanoveného počtu věřitelů; přitom schůze věřitelů, konaná 22. června 2010, „nepřijala usnesení, kterým by jako způsob řešení úpadku dlužníka přijala reorganizaci“. Byť byl reorganizační plán „ve výsledku“ schválen, nebyl plněn a reorganizace byla přeměněna v konkurs. 3) Insolvenčního řízení se účastnilo 76 věřitelů; lze je označit za složité jednak z hlediska využití všech institutů insolvenčního práva (od moratoria přes reorganizaci až ke konkursu), jednak z hlediska aktivity účastníků řízení, neboť ve věci bylo podáno celkem 14 (neúspěšných) námitek podjatosti rozhodujícího soudce, řada opravných prostředků proti jednotlivým rozhodnutím insolvenčního soudu, včetně schválení konečné zprávy, a objemem přihlášených pohledávek (zjištěné pohledávky činily celkem 1.541.745.115,67 Kč). 4) Z hlediska délky řízení je podstatné i to, že dlužník požádal o povolení moratoria a jeho prodloužení (moratorium bylo povoleno přibližně na 3,5 měsíce), dlužník se snažil o schválení reorganizace, avšak jeho projekt trpěl nedostatky a sami věřitelé jej „nehodlali“ schválit, pročež musel být přepracován. 5) V první fázi insolvenčního řízení (do rozhodnutí o úpadku dlužníka dne 5. března 2009) postupoval insolvenční soud rychle a plynule, v jeho jednotlivých krocích nelze shledat žádný průtah. Druhá fáze insolvenčního řízení (po zjištění úpadku dlužníka) byla především „v rukou“ insolvenčního správce; insolvenční soud i v této fázi řízení (zaměřené na zpeněžení majetku dlužníka a uspokojení věřitelů) postupoval bez průtahů (úkony „byly prováděny prakticky každý měsíc“). V dané fázi insolvenčního řízení rozhodoval 12x odvolací soud (o jednotlivých námitkách podjatosti a odvoláních účastníků do jednotlivých rozhodnutí insolvenčního soudu), jakož i Ústavní soud; sám žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. 6) Význam insolvenčního řízení pro žalobce, který je akciovou společností se základním kapitálem 401.320.000,- Kč, vyhodnotil soud prvního stupně jako běžný; délku tohoto řízení neshledal nepřiměřenou. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. října 2021, č. j. 12 Co 261/2021-127, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje dále i z ustanovení § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – plně odkázal na velmi přesvědčivé a podrobné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které se vypořádalo se všemi námitkami, jež žalobce (opětovně) uplatnil v odvolání, jež neobsahuje žádnou novou skutečnost. Přitom akcentoval, že „žalobcem uváděné skutečnosti nemají povahu nezákonného rozhodnutí ani nezákonného úředního postupu, ale jen směřují do námitek proti procesnímu postupu soudu“. V této souvislosti shledal právně nevýznamnými námitky vztahující se k podání insolvenčního návrhu (podle názoru žalobce) neoprávněnou osobou, k délce moratoria (do 3. března 2009), jakož i k rozhodování insolvenčního soudu o skupinách věřitelů, hlasovacích právech, potvrzení věřitelského výboru, rozeslání přihlášek k přezkumnému jednání, výsledku přezkumného jednání a rozhodnutí o úpadku dlužníka a způsobech jeho řešení. Dále odvolací soud s poukazem na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva zdůraznil, že: a) Kasační usnesení ze dne 13. července 2011, č. j. KSBR 39 INS 4769/2008, 3 VSOL 322/2011-B-383, odvolací soud vydal „z důvodu“ jiného právního názoru na výklad ustanovení § 19 a § 20 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádí některá ustanovení insolvenčního zákona, a ustanovení § 326 odst. 1 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). b) Rozhodovací