29 Cdo 2556/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2556/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:29 Cdo 2556/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.2556.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Insolvenční řízení (účinky, zajájení) Exekuční návrh Dotčené předpisy:§ 109 odst. 1 písm. a) IZ. § 109 odst. 3 IZ. § 173 odst. 4 IZ. § 392 obch. zák. § 397 obch. zák. § 402 obch. zák. § 405 obch. zák. § 408 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2556/2021-103 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Česká spořitelna, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalované M. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Marií Huspekovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 551/6, PSČ 400 01, o zaplacení částky 67 557,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 C 464/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 23 Co 211/2020-76, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 23 Co 211/2020-76, se mění následovně: Rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. února 2020, č. j. 22 C 464/2019-43, se mění tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 67 557,16 Kč s úrokem z částky 65 736,46 Kč ve výši 13,06 % ročně za dobu od 3. září 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 65 736,46 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. září 2019 do zaplacení. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 29 247 Kč, k rukám zástupkyně žalované. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 985 Kč, k rukám zástupkyně žalované. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 28. února 2020, č. j. 22 C 464/2019-43, Okresní soud Praha-východ: [1] Uložil žalované (M. D.) zaplatit žalobci (České spořitelně, a. s.) částku 67 557,16 Kč s úrokem ve výši 13,06 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, obojí z částky 65 736,46 Kč za dobu od 3. září 2019 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 703 Kč (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel (též v návaznosti na obsah insolvenčního rejstříku) z toho, že: [1] Žalobce (jako úvěrující) a žalovaná (jako úvěrovaná) uzavřeli dne 26. června 2008 smlouvu o úvěru č. 3850272823 (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky do výše 200 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, přičemž první splátku měla uhradit dne 17. července 2008 a poslední dne 17. června 2015. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč dne 26. června 2008 a ve výši dalších 150 000 Kč dne 14. července 2008. [2] Vyhláškou ze dne 19. dubna 2011, č. j. KSPH 35 INS 6549/2011-A-3, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek žalované. [3] Usnesením ze dne 20. května 2011, č. j. KSPH 35 INS 6549/2011-A-10, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 23. května 2011, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek žalované, povolil jí oddlužení, insolvenčním správcem ustanovil Ing. Petra Beneše a vyzval věřitele k uplatnění svých pohledávek ve lhůtě 30 dnů. [4] Dne 14. června 2011 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení na majetek žalované dílčí pohledávku č. 1 z titulu smlouvy o úvěru ve výši 151 187,32 Kč, a to jako pohledávku nepodmíněnou a nesplatnou (P3-1). Na přezkumném jednání konaném dne 13. září 2011 insolvenční správce ani žalovaná pohledávku nepopřeli (B-6). [5] Usnesením ze dne 13. října 2011, č. j. KSPH 35 INS 6549/2011-B-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 14. října 2011, insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. [6] Usnesením ze dne 6. března 2018, č. j. KSPH 35 INS 6549/2011-B-59, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 9. března 2018, jež nabylo právní moci dne 30. května 2018 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2018, č. j. KSPH 35 INS 6549/2011, 3 VSPH 570/2018-B-67), insolvenční soud (mimo jiné) zrušil schválené oddlužení žalované a zastavil insolvenční řízení. [7] Žalobou podanou dne 3. září 2019 se žalobce v tomto řízení domáhá zaplacení neuspokojené části pohledávky ve výši 67 557,07 Kč se specifikovaným příslušenstvím. 3. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 1 a odst. 3, § 142, § 173 odst. 1 a 4, § 173a, § 250 a § 418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovení § 261 odst. 3 písm. d/, § 397, § 402, § 405 a § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 4. Žalovaná zprvu závazek ze smlouvy o úvěru plnila, avšak následně (dne 19. dubna 2011) podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Žalobce přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení na majetek žalované, ačkoliv šlo o pohledávku nesplatnou, poněvadž to „není v rámci insolvenčního řízení řešeného oddlužením vyloučeno“. S ohledem na § 109 odst. 3 insolvenčního zákona promlčecí doba k uplatnění pohledávky neběžela „po dobu trvání oddlužení“ (od 14. června 2011 do 30. května 2018); promlčecí doba k uplatnění zbývající části pohledávky (neuspokojené v insolvenčním řízení) začala běžet až po pravomocném zastavení insolvenčního řízení. Žaloba byla v projednávané věci podána dne 3. září 2019, tedy za běhu čtyřleté promlčecí doby (§ 397 obch. zák.). 5. Ustanovení § 405 obch. zák. se neuplatní, protože insolvenční řízení neskončilo jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu podle § 142 insolvenčního řízení a nejde tak o situaci popisovanou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016 [jde o rozsudek uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 68/2019 (dále jen „R 68/2019“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Insolvenční řízení na majetek žalované totiž skončilo usnesením o zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, což je rozhodnutí meritorní povahy. Námitka promlčení není důvodná a žalobce má nárok na zaplacení zbývající části dluhu. 6. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. prosince 2020, č. j. 23 Co 211/2020-76, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/ a odst. 3, § 142, § 173 odst. 1 a 4 a § 418 insolvenčního zákona, ustanovení § 397, § 402 a § 405 obch. zák. a ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. – se po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně ztotožnil s jeho závěry a dále dospěl k následujícím závěrům: 8. Usnesení o zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení je meritorním rozhodnutím, neboť je výsledkem věcného posouzení dosavadního průběhu schváleného oddlužení a reakcí na zjištění, že nejsou plněny stanovené podmínky oddlužení. Promlčecí doba neběžela po dobu trvání insolvenčního řízení na majetek žalované a začala běžet až po jeho pravomocném skončení, takže se nepoužije § 405 odst. 2 obch. zák.; žaloba byla proto podána včas před uplynutím čtyřleté promlčecí doby (§ 397 obch. zák.). 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které poměřováno jeho obsahem směřuje proti prvnímu výroku ve věci samé a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se žaloba zamítá, případně aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ří