29 Cdo 2622/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2622/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2022 Spisová značka:29 Cdo 2622/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.2622.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Soukromá listina (o. z.) Dokazování Žaloba vylučovací (excindační) Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2622/2020-1169 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce H. C., se sídlem XY, registrační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem, se sídlem v Brně, Arne Nováka 3/4, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Jiřímu Zrůstkovi, advokátu, se sídlem v Brně, Orlí 542/27, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST s. r. o., identifikační číslo osoby 45475792, zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o vyloučení cenných papírů ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 43/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2020, č. j. 9 Cmo 10/2019-1107, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 14. května 2019, č. j. (70) 15 ICm 43/2007-1045, Krajský soud v Brně (dále též jen „konkursní soud“): [1] Zamítl žalobu na vyloučení cenných papírů ze soupisu konkursní podstaty úpadce (INTERNATIONAL INVEST s. r. o.), a to (ve výroku blíže specifikovaných) 29 kmenových akcií na jméno, vydaných společností ČESKOMORAVSKÉ SLADOVNY, a. s. (dále jen „společnost Č“), v jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč, a 4 kmenových akcií na jméno, vydaných společností Č v jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 Kč (dále též jen „akcie“) [bod I. výroku]. [2] Uložil žalobci (H. C.) zaplatit žalovanému (Mgr. Jiřímu Zrůstkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce) náhradu nákladů řízení ve výši 98 924 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci zaplatit České republice – Krajskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 509 Kč (bod III. výroku). 2. Přitom šlo o druhé rozhodnutí konkursního soudu ve věci samé. První (rovněž zamítavý) rozsudek ze dne 23. dubna 2013, č. j. 15 Cm 43/2007-593, se týkal i dalších (blíže specifikovaných) akcií vydaných společností ČETRANS a. s.; v této části Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. února 2014, č. j. 9 Cmo 10/2013-654, (první) rozsudek konkursního soudu zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud poučil žalobce podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), o povinnosti označit veškeré důkazy k prokázání skutečnosti, že smlouva o převodu akcií byla uzavřena a akcie byly předány před 19. říjnem 2006 (tj. před datem jejich soupisu do konkursní podstaty úpadce); po návrhu žalobce doplnit dokazování o výslechy svědků R. L. a M. C. S. (dále jen „M. C. S.“) odvolací soud ve zbývajícím rozsahu (ohledně akcií vydaných společností Č) zrušil rozsudek konkursního soudu usnesením ze dne 27. září 2016, č. j. 9 Cmo 10/2013-852, a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. 3. Konkursní soud vyšel ve svém rozhodnutí z toho, že: [1] Žalobce, za něhož měl jednat ředitel M. C. S., měl uzavřít dne 20. prosince 2004 jako kupující se společností CITY INVEST, INC. (dále jen „společnost C“) jako prodávající, za niž jednal na základě plné moci ze dne 6. ledna 2003 advokát JUDr. Zbyněk Krchňavý (dále jen „JUDr. Z. K.“), smlouvu o úplatném převodu akcií (dále též jen „smlouva o převodu akcií“). [2] V článku 3 smlouvy o převodu akcií je uvedeno: „Prodej a nákup akcií byl řádně dokončen předáním akcií kupujícímu. Kupující tímto potvrzuje, že akcie byly řádně doručeny kupujícímu.“ [3] Usnesením ze dne 4. ledna 2006, č. j. 32 K 28/2002-228, konkursní soud prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustanovil žalovaného. [4] Žalovaný sepsal akcie do soupisu konkursní podstaty úpadce dne 19. října 2006 s tím, že úpadce je jejich vlastníkem; společnost C vlastníkem akcií nikdy nebyla a nemohla tak převést vlastnické právo na žalobce. [5] Konkursní soud usnesením ze dne 20. dubna 2010 vyzval žalobce k podání žaloby na vyloučení akcií ze soupisu konkursní podstaty úpadce. [6] Smlouva o převodu akcií byla konkursnímu soudu předložena v úředně ověřené kopii. 4. Na výše uvedeném základě konkursní soud – vycházeje z ustanovení § 20 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, z ustanovení § 15 a § 16 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, z ustanovení § 33 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a z ustanovení § 120 odst. 1 a § 131 o. s. ř. – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně (data) uzavření smlouvy o převodu akcií a ohledně jejich předání společností C, když nepředložil originál smlouvy, nýbrž pouze její úředně ověřenou kopii, kterou konkursní soud nemohl podrobit znaleckému zkoumání k určení stáří listiny. Žalobcem navržené a konkursním soudem provedené důkazy nejsou způsobilé prokázat, že smlouva o převodu akcií byla uzavřena před 19. říjnem 2006 a že akcie byly předány žalobci při podpisu smlouvy. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. února 2020, č. j. 9 Cmo 10/2019 – 1107: [1] Potvrdil rozsudek konkursního soudu v bodech I. a III. výroku (první výrok). [2] Změnil bod II. výroku rozsudku konkursního soudu tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před konkursním soudem ve výši 120 744,78 Kč (druhý výrok). [3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 178,78 Kč (bod III. výroku). 6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a z ustanovení § 132, § 133, § 134 a 135 o. s. ř. a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl, poté co dokazování zopakoval a doplnil, k následujícím závěrům: 7. Žalobce předložil smlouvu o převodu akcií pouze ve „fotokopii“, přičemž „i podpisy na kopii listiny jsou okopírovány s dalším textem“, takže je třeba ji hodnotit jako důkaz listinou podle zásad upravených v ustanovení § 132 a násl. o. s. ř. 8. Odvolací soud má pochybnosti, respektive stejně jako konkursní soud „nenabyl jistoty a přesvědčení“, že akcie byly předány žalobci dne 20. prosince 2004. M. C. S. nejprve odmítl vypovídat a po udělení souhlasu s výslechem již nebyl „kontaktní“; společnost C nezprostila advokáta JUDr. Z. K. povinnosti mlčenlivosti, proto pouze potvrdil, že smlouvu o převodu akcií podepsal. Za nevěrohodné považoval odvolací soud prohlášení M. C. S., potvrzení o pravosti akcií ze dne 18. ledna 2005 a prohlášení R. L. hodnotil i další provedené důkazy a přihlédl k absenci dokladů o předání akcií. 9. Proti rozsudku odvolacího soudu „v celém rozsahu“ podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2007, neboť míní, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, když řeší otázku dovolacím soudem dosud neřešenou a dále otázku, která je vyřešena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 10. Dovolatel má s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu za to, že je třeba pro účely dokazování odlišit prostou a úředně ověřenou kopii listiny, přičemž hodnocení důkazu podle zásad upravených v ustanovení § 132 o. s. ř. vztahuje pouze k dokazování prostou kopií. Podle dovolatele by měla být úředně ověřená kopie listiny postavena na roveň jejímu originálu, neboť vidimovaná listina nese stejné právní účinky jako listina původní. Podle dovolatele lze u úředně ověřené kopie uplatnit domněnku pravdivosti a důkazní břemeno ohledně nepravdivosti takové listiny tak tíží stranu sporu popírající pravost listiny. Dovolatel předložil úředně ověřenou kopii smlouvy o převodu akcií, takže soudy jej nesprávně zatížily důkazním břemenem ohledně pravosti a pravdivosti této smlouvy. 11. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné, eventuálně je zamítnout. Má za to, že je „právně irelevantní, zda v soudním sporu došlo k předložení originálu či úř