29 Cdo 2773/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2773/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2025 Spisová značka:29 Cdo 2773/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.2773.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 120 o. s. ř. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2773/2023-244 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Radky Pišťkové Záhorcové, se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 592, PSČ 686 01, jako insolvenční správkyně dlužníka P. Š., proti žalovanému LETOX Trade s. r. o., se sídlem v Brně, Lidická 700/19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 01786920, zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem, se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, o zaplacení částky 1 781 568 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 231 C 5/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2023, č. j. 28 Co 118/2022-219, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2023, č. j. 28 Co 118/2022-219, se zrušuje vyjma prvního výroku a věc se vrací ve zrušeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 27. května 2019, č. j. 231 C 5/2018-113, ve znění usnesení ze dne 17. října 2019, č. j. 231 C 5/2018-125, Městský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Radka Píšťková Záhorcová, jako insolvenční správkyně dlužníka P. Š.) domáhala vůči žalovanému (LETOX Trade s. r. o.) zaplacení částky 1 381 568 Kč se specifikovaným příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Dlužník (jako kupující) uzavřel se žalovaným (jako prodávajícím) dne 31. prosince 2013 kupní smlouvu na dodání zboží (dále jen „kupní smlouva“); k úhradě kupní ceny ve výši 3 781 568 Kč byl vyzván fakturou č. 932420 ze dne 31. prosince 2013, splatnou dne 14. července 2014. [2] Žalovaný zaplatil dlužníku na úhradu kupní ceny 2 000 000 Kč (bez uvedení data), dne 9. dubna 2014 částku 400 000 Kč, dne 11. dubna 2014 částku 200 000 Kč a dne 2. května 2014 částku 241 498 Kč. Ohledně zbývající části kupní ceny uzavřel žalovaný s dlužníkem dne 1. září 2014 dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek (dále jen „dohoda o započtení“). [3] Vyhláškou ze dne 18. července 2014, č. j. KSBR 47 INS 19798/2014-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. [4] Usnesením ze dne 15. října 2015, č. j. KSBR 47 INS 19798/201-A-59, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 13. listopadu 2015, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Davida Gregora (bod III. výroku). [5] Usnesením ze dne 16. června 2016, č. j. KSBR 47 INS 19798/2014-B-26, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 11. července 2016, insolvenční soud (mimo jiné) potvrdil odvolání dosavadního insolvenčního správce (bod I. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil současnou žalobkyni (bod II. výroku). [6] Žalobkyně sepsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka pohledávku za žalovaným z titulu nezaplacené části kupní ceny ve výši 1 781 568 Kč, když podle ní žalovaný na úhradu kupní ceny zaplatil toliko 2 000 000 Kč. 1. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 1982 a § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a § 111 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícímu závěru: 2. Žalovanému vznikla z titulu kupní smlouvy povinnost uhradit dlužníku částku 3 781 568 Kč, na kupní cenu ovšem uhradil toliko dílčí platby ve výši 2 000 000 Kč, 400 000 Kč, 200 000 Kč a 241 498 Kč. Dohoda o započtení „existuje“, je „pravá“ a jejím uzavřením zanikl zbývající závazek žalovaného, neboť „pohledávky dlužníka vůči žalovanému a žalovaného vůči dlužníkovi byly vzájemně započitatelné a vzájemně se kryly“. K namítané neúčinnosti dohody o započtení dodal, že se tato prosazuje výlučně odpůrčí žalobou podanou insolvenčním správcem; žalobkyně však „existenci odpůrčí žaloby“ netvrdila. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. ledna 2021, č. j. 47 Co 176/2019-159, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 91 537 Kč (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 111 odst. 1 a 3, § 231 a § 235 odst. 2 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně k závěru, že neúčinnost dohody o započtení lze založit pouze rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce. Dále doplnil, že k posouzení platnosti právního jednání, jež je „určující pro příslušnost majetku dlužníka do jeho majetkové podstaty nebo pro identifikaci závazků dlužníka“, je povolán výlučně insolvenční soud; námitka žalobkyně ohledně absolutní neplatnosti dohody o započtení je „irelevantní“ za situace, kdy nepodala žalobu u insolvenčního soudu.1. 2. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. února 2022, sp. zn. 29 Cdo 1837/2021, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že platnost dohody o započtení je oprávněn posoudit jako předběžnou otázku i jiný než insolvenční soud. 3. Rozsudkem ze dne 28. února 2023, č. j. 28 Co 118/2022-219, Krajský soud v Brně zrušil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku co do částky 441 498 Kč se specifikovaným příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), potvrdil rozsudek odvolacího soudu v bodu I. výroku co do částky 940 070 Kč se specifikovaným příslušenstvím (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí a čtvrtý výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje zejména z ustanovení § 545, § 547, § 555 odst. 1, § 580 odst. 1, § 588, § 1852 a násl., § 1982 a násl. a § 3028 odst. 3 o. z., z ustanovení § 111 a § 235 odst. 2 insolvenčního zákona a z ustanovení § 409 a násl. obch. zák. a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – zrušil částečně rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku co do částky 441 498 Kč se specifikovaným příslušenstvím a řízení zastavil, jelikož žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět. Ve zbylém rozsahu bod I. výroku potvrdil a dodal, že „skutečnosti vyplývající z obsahu spisu záměr stran dohody o započtení dosáhnout výsledku odporujícího zákonu nebo jej obcházejícího k závěru o absolutní neplatnosti této dohody o započtení podle § 588 o. z. nevedou“. Žalobkyně totiž podle odvolacího soudu netvrdila v řízení žádné konkrétní skutečnosti a ani nepředložila a nenavrhla žádné relevantní důkazy, které by vedly k závěru, že dlužník a žalovaná uzavřeli dohodu o započtení s přímým úmyslem krátit ostatní věřitele dlužníka. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které poměřováno jeho obsahem směřuje proti druhému výroku ve věci samé a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže uvedené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Za rozporný s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu považuje dovolatelka postup odvolacího soudu, který neprovedl jí navržené důkazy, tj. výslech dlužníka a účetní žalovaného, a nezdůvodnil ve svém rozhodnutí řádně, proč jejím důkazním návrhům nevyhověl. Místo toho odvolací soud toliko konstatoval, že dovolatelka „v řízení netvrdila žádné konkrétní skutečnosti a ani nepředložila a nenavrhla žádné relevantní důkazy“. 7. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že odvolací soud dostatečně zdůvodnil neprovedení důkazu. 8. V replice k vyjádření