29 Cdo 2814/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2814/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:29 Cdo 2814/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.2814.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční správce Náhrada škody podle insolvenčního zákona Zpeněžování Splátkový kalendář Dotčené předpisy:§ 37 předpisu č. 182/2006 Sb. § 398 předpisu č. 182/2006 Sb. § 412 odst. 1 písm. b) předpisu č. 182/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2814/2024-158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem, se sídlem v Praze, Chvalova 1696/10, PSČ 130 00, proti žalované A. F., zastoupené Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, B. Němcové 432, PSČ 760 01, o zaplacení částky 60.228,68,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 8 C 125/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. května 2024, č. j. 60 Co 91/2024-131, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. května 2024, č. j. 60 Co 91/2024-131, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 10. ledna 2024, č. j. 8 C 125/2023-100, zamítl žalobu, kterou se žalobce (L. K.) domáhal vůči žalované (A. F.) zaplacení částky 60.228,68 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 23. února 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (ve vazbě na obsah spisu) plyne, že: 1) Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 20. března 2017, č. j. KSBR 44 INS 3517/2017-A-8, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (Z. R., později Ž.), povolil jí oddlužení a ustanovil žalovanou insolvenční správkyní; usnesením ze dne 12. června 2017, č. j. KSBR 44 INS 3517/2017-B-6, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. 2) Do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil žalobce pohledávku v celkové výši 111.271,- Kč, která byla uspokojena v rozsahu částky 51.042,32 Kč. 3) V průběhu insolvenčního řízení dlužnice nabyla dědictvím (označené) nemovitosti (dále jen „nemovitosti“); žalovaná (jako insolvenční správkyně dlužnice) se rozhodla nemovitosti zpeněžit v dobrovolné dražbě, kterou měl uskutečnit soudní exekutor Mgr. Ctibor Brančík (dále jen „soudní exekutor“), s nímž pro tyto účely uzavřela smlouvu, kterou insolvenční soud schválil 9. září 2019. 4) Hodnota nemovitostí byla odhadnuta znaleckým posudkem Ing. Františka Dobiáše z 12. září 2019 na 360.000,- Kč. 5) První dražba proběhla v říjnu 2019, nemovitosti byly vydraženy za 420.000,- Kč; Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21. února 2020 změnil potvrzení o příklepu vydané soudním exekutorem tak, že se příklep neuděluje. 6) Druhá dražba proběhla v dubnu 2020, nemovitosti byly vydraženy za částku 560.000,- Kč; soudní exekutor usnesením ze dne 8. června 2020 změnil své usnesení o příklepu ze dne 30. dubna 2020 tak, že se příklep neuděluje. 7) Třetí dražba proběhla v srpnu 2020, nemovitosti byly vydraženy za 530.000,- Kč; Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 8. prosince 2020, č. j. 60 Co 277/2020-34, změnil usnesení o příklepu vydané soudním exekutorem 6. srpna 2020 tak, že se příklep neuděluje. 8) Čtvrtá dražba proběhla v únoru 2021, nemovitosti byly vydraženy za 650.000,- Kč; usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 22. února 2021 změnil Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně tak, že se příklep neuděluje. 9) Dopisem ze dne 26. srpna 2021 dal žalobce insolvenčnímu soudu ke zvážení nabídku, že nemovitosti odkoupí za 480.000,- Kč; žalovaná setrvala na dokončení zpeněžování prostřednictvím soudního exekutora. K žádosti insolvenčního soudu ze dne 8. listopadu 2021 žalovaná sdělila, že trvá na pokračování v dražbě. Usnesením ze dne 10. května 2022, č. j. KSBR 44 INS 3517/2017-B-54, insolvenční soud žalovanou upozornil, že posledním měsícem trvání splátkového kalendáře je červen 2022, s tím, že po jeho uplynutí již nebude možné zpeněžovat majetek dlužnice. 10) Pátá dražba proběhla dne 25. května 2022, nemovitosti byly vydraženy za 1.010.000,- Kč; usnesením ze dne 16. srpna 2022 změnil soudní exekutor své usnesení o příklepu ze dne 26. května 2022 tak, že se příklep neuděluje. 11) Žalobce podáním ze dne 26. srpna 2022 insolvenčnímu soudu nabídl, že odkoupí nemovitosti za částku 550.000,- Kč. 12) Insolvenční soud usnesením z 27. září 2022, č. j. KSBR 44 INS 3517/2017-B-66, uložil žalované, aby podala zprávu o splnění oddlužení; současně konstatoval, že zpeněžování majetku, který dlužnice nabyla za trvání oddlužení dědictvím, se nezdařilo dokončit a nyní již k němu nelze „opakovaně“ přistoupit. 13) Usnesením ze dne 24. listopadu 2022, č. j. KSBR 44 INS 3517/2017-B-75, insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice a osvobodil ji od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu. Na tomto základě soud prvního stupně – cituje § 36 odst. 1, § 37 odst. 1 a 2, § 40 odst. 2 a § 286 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – předeslal, že jakkoli se „volba“ soudního exekutora ukázala nešťastnou, žalovaná nepostupovala v rozporu s insolvenčním zákonem, když se rozhodla prodat nemovitosti v dražbě a za tímto účelem uzavřela se soudním exekutorem smlouvu, kterou insolvenční soud schválil. Samotná skutečnost, že žalovaná „nenechala schválit“ dodatek ze dne 7. ledna 2021, v důsledku čehož „došlo nepřímo ke zrušení“ čtvrtého usnesení o příklepu, nic nemění na neexistenci příčinné souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalované jako insolvenční správkyně; odpovědnost nesl soudní exekutor. Dále soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaná neodpovídá za vzniklou škodu ani podle § 40 odst. 2 insolvenčního zákona, když soudní exekutor, se kterým uzavřela smlouvu o zpeněžení, není jinou osobou, kterou by žalovaná použila přímo k výkonu své funkce. Při uzavření smlouvy se soudním exekutorem žalovaná nevěděla, že tento je „nekompetentní“; tato skutečnost vyplynula až z „výsledku“ dražeb. Rovněž rozhodnutí žalované, která trvala na páté dražbě, bylo legitimní, když v případě řádného průběhu této dražby by byly nemovitosti zpeněženy včas. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. května 2024, č. j. 60 Co 91/2024-131, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – odkazuje na § 37 odst. 1 a 2, § 40 odst. 2, a § 289a odst. 2 insolvenčního zákona, na § 32 odst. 1 a § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – akcentoval, že za újmu způsobenou exekutorem při výkonu exekuční činnosti odpovídá stát z titulu odpovědnosti za nesprávný úřední postup podle § 4 a § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), ve znění pozdějších předpisů, který „následně disponuje vůči soudním exekutorovi případným regresním nárokem“. Soudní exekutor totiž při dražbě nevystupuje toliko jako pouhý dražitel, nýbrž vykonává část veřejné pravomoci, která na něj byla přenesena. Ostatně, i kdyby činnost soudního exekutora (dražba prováděná na návrh insolvenční správkyně) nebylo možno považovat za úřední činnost, odpovídal by za vzniklou škodu soudní exekutor, aniž by došlo „k přenosu povinnosti“ k náhradě škody na insolvenční správkyni. Žalovanou tak „mohla stíhat“ povinnost k náhradě škody pouze za předpokladu, že by sama porušila povinnost při výkonu své funkce podle § 37 odst. 1 insolvenčního zákona. Odpovědnost žalované za škodu vzniklou při výkonu funkce insolvenční správkyně ‒ pokračoval odvolací soud ‒ je odpovědností objektivní (bez zřetele na zavinění), která je