29 Cdo 3255/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3255/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2024 Spisová značka:29 Cdo 3255/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.3255.2021.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Majetková podstata Insolvence Insolvenční rejstřík Insolvenční správce Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 písm. a) IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.05.2019 § 229 odst. 3 písm. c) IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.05.2019 § 245 odst. 1 IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.05.2019 § 246 odst. 1 IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.05.2019 § 249 odst. 1,2 IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.05.2019 § 294 odst. 1 IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.05.2019 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3255/2021-161 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Mgr. Markéty Pláteníkové, se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyně dlužníků J. C., a M. C., zastoupené JUDr. Michalem Fraňem, advokátem, se sídlem v Praze, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, proti žalované D. V., zastoupené Mgr. Vojtěchem Liberdou, advokátem, se sídlem v Praze, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, o zaplacení částky 1 170 014 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 64/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. července 2021, č. j. 19 Co 86/2021-123, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 117,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 3. prosince 2020, č. j. 6 C 64/2020-61, uložil žalované (D. V.) zaplatit žalobkyni [Mgr. Markétě Pláteníkové, jako insolvenční správkyni dlužníků J. C. (dále jen „J. C.“) a M. C. (dále jen „M. C.“)] ve prospěch majetkové podstaty dlužníků v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 22764/2016 částku 1 170 014 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14. července 2020 do zaplacení (bod I. výroku) a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 66 857 Kč (bod II. výroku). Usnesením (doplňujícím) ze dne 8. března 2021, č. j. 6 C 64/2020-94, pak uložil žalované zaplatit státu na soudním poplatku 29 251 Kč. 2. Ze zjištění soudu prvního stupně (ve vazbě na obsah insolvenčního rejstříku) mimo jiné plyne, že: [1] Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 4. října 2016 oznámil Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníků J. C. a M. C., a to na základě insolvenčního návrhu dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení, doručeného insolvenčnímu soudu dne 4. října 2016. [2] Usnesením ze dne 3. listopadu 2016, č. j. KSPH 66 INS 22764/2016-A-11, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, ustanovil žalobkyni insolvenční správkyní dlužníků, povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkům, aby plnění neposkytovaly dlužníkům, ale insolvenčnímu správci (bod XIII. výroku). Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 3. listopadu 2016 (kdy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku). [3] Usnesením ze dne 2. února 2017, č. j. KSPH 66 INS 22764/2016-B-9, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníků a prohlásil konkurs na jejich majetek, s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný. Účinky prohlášení konkursu nastaly 6. února 2017 (kdy bylo usnesení zveřejněno v insolvenčním rejstříku). [4] V roce 2017 (konkrétně v době před 26. červnem 2017) uzavřel dlužník se žalovanou (ústní) smlouvu o dílo, na základě které provedl zemní a stavební práce za celkovou částku 1 170 014 Kč (po započtení zaplacených záloh). Tuto částku dlužník žalované vyfakturoval devíti fakturami (ze dne 26. června 2017, 3. července 2017, 17. července 2017, 19. července 2017, 22. srpna 2017, 22. září 2017, 9. listopadu 2017, 27. prosince 2017 a 15. července 2018). Všechny faktury žalovaná uhradila na bankovní účet v nich označený; šlo o účet dlužníkova syna. [5] Dle prohlášení o majetku ze dne 22. listopadu 2018 měl dlužník účty u GE Money Bank, a. s. a u Raiffeisenbank a. s., které fakticky nevyužíval. [6] Finanční částky průběžně hrazené žalovanou dlužník nevydával insolvenční správkyni. [7] V době před uzavřením smlouvy o dílo se dlužník, žalovaná a její (tehdejší) manžel R. V. (dále jen „R. V.“) několikrát setkali. Dlužník žalovanou a R. V. informoval o tom, že je „v insolvenci“ (o prohlášení konkursu na jeho majetek je neinformoval), jakož i o tom, že platby poskytnuté žalovanou použije z 80 % na materiál a zbývajících 20 % využije na úhradu jeho potřeb, úhradu „dluhu v insolvenci“ a dluhu u věřitelů „do insolvence nepřihlášených“. R.V. si ověřoval tvrzení dlužníka v insolvenčním rejstříku (např. zpeněžení jeho domu) a byl rovněž přítomen telefonátu dlužníka s insolvenční správkyní. 3. Soud prvního stupně odkazuje na § 249 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), předeslal, že prohlášením konkursu dochází ke změně místa plnění závazku, kdy dluh je splněn pouze tehdy, pokud se plnění dostane do majetkové podstaty. V dané věci nebylo prokázáno, že by dlužník ubezpečil žalovanou, že celé jí poskytnuté plnění vydá do majetkové podstaty. Naopak, bylo prokázáno, že dlužník hodlal sám, aniž k tomu měl dispoziční oprávnění, z plateb poskytnutých žalovanou zaplatit za materiál, který použil při realizaci prací pro žalovanou. 4. K argumentaci žalované o naplnění liberačního důvodů dle § 249 odst. 2 insolvenčního zákona soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná věděla o insolvenčním řízení dlužníka. Na základě prohlášení dlužníka měla nabýt přesvědčení, že práce dlužníku zadané a platby za ně slouží k úhradě dluhu dlužníka v insolvenčním řízení. Žalovaná a R. V. se zřejmě spoléhali na to, že hodnota majetku dlužníka převyšuje hodnotu jeho dluhů. Dále soud prvního stupně uvedl, že samotná skutečnost, že dlužník nadále provozoval podnik, nevypovídá ničeho o tom, že existuje konkrétní okolnost, na základě které by mělo být zřejmé, že dlužník poskytnuté plnění vydá do majetkové podstaty. 5. Podle soudu prvního stupně nelze (ve smyslu § 249 odst. 2 insolvenčního zákona) platby rozdělovat podle jejich účelu na platby, které tvoří náklady a na platby, které odpovídají zisku dlužníka. V dané věci nebylo prokázáno, že zde byla okolnost, na základě které mohla žalovaná očekávat, že celé plnění, které dlužníkovi poskytla, bude vydáno do majetkové podstaty. 6. K odvolání žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32 234,40 Kč (druhý výrok). 7. Odvolací soud zopakoval dokazování v odůvodnění rozhodnutí vyjmenovanými listinami (jež tvoří obsah insolvenčního spisu) a dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil z provedených důkazů (včetně výslechů svědků) správná skutková zjištění. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně vzal za prokázané, že žalovaná věděla (od počátku) o insolvenčním řízení dlužníka i o prohlášení konkursu na jeho majetek. Dlužník ji též informoval, že plnění, jež mu žalovaná na cenu díla poskytne, použije v rozsahu asi 80 % na úhradu použitého stavebního materiálu a zbývajících 20 % plnění pro svou potřebu a dále na úhradu dluhů v insolvenci, jakož i na úhradu dalších dluhů do insolvenčního řízení nepřihlášených (např. závazků vůči matce a bratrovi). 8. Odvolací soud ₋ cituje § 2586 odst. 1, § 2587, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 206 odst. 1 písm. h/, § 229 odst. 3 písm. c/, § 246 odst. 1 a § 249 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona ₋ dospěl k následujícím závěrům: 9. Žalobkyně je od prohlášení konkursu na majetek dlužníků ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka osobou s dispozičními oprávněními, přičemž majetkovou podstatu tvoří též dlužníkovy peněžité a nepeněžité pohledávky. 10. Žalovaná uzavřela s dlužníkem v roce 2017, nejpozději 26. června 2017, ústní smlouvu o dílo; povinnost provést pro žalovanou na svůj náklad a nebezpečí dílo dlužník splnil a žalované vznikla povinnost zaplatit dohodnutou cenu díla ve výši žalované částky. 11. Ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona ukládá osobě se závazkem (dluhem) vůči dlužníku závažné povinnosti. Jestliže se plnění osoby se závazkem (dluhem) vůči dlužníku poskytnuté po prohlášení konkursu na maje