29 Cdo 3840/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3840/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:29 Cdo 3840/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.3840.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Ušlý zisk Insolvenční správce Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nezákonné rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 5 předpisu č. 82/1998 Sb. § 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 26 předpisu č. 82/1998 Sb. § 30 předpisu č. 82/1998 Sb. § 2955 předpisu č. 89/2012 Sb. § 25 předpisu č. 182/2006 Sb. § 3 odst. 2 předpisu č. 312/2006 Sb. § 29 předpisu č. 182/2006 Sb. § 31 předpisu č. 182/2006 Sb. § 32 předpisu č. 182/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3840/2023-529 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. C., zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00 02 54 29, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 33.144.121,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 137/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2023, č. j. 28 Co 96/2023-476, takto: I. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku ze dne 28. června 2023, č. j. 28 Co 96/2023-476, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. ledna 2023, č. j. 15 C 137/2020-435, ve vyhovujícím výroku o věci samé, a proti druhému výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se dovolání odmítá. II. S výjimkou potvrzujícího vyhovujícího výroku ve věci samé se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2023, č. j. 28 Co 96/2023-476, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 30. července 2020 se žalobce (J. C.) domáhal vůči žalovanému (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 33.144.121,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 30. července 2020 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále též jen „zákon č. 82/1998“]. Žalobu odůvodnil tím, že: 1) Od 26. ledna 2011 byl insolvenčním správcem se zvláštním povolením podle § 3 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích; byl zapsán do seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením vedeného Ministerstvem spravedlnosti. 2) Rozhodnutím ze dne 29. října 2014, č. j. MSP-619/2010-LO-INSO/46, Ministerstvo spravedlnosti zrušilo žalobci zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce; rozklad podaný žalobcem proti tomuto rozhodnutí zamítla ministryně spravedlnosti [prof. JUDr. Helena Válková, CSc. (dále jen H. V.)] rozhodnutím ze dne 20. února 2015, č. j. MSP-30/2014-LO-ROZ/2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. ledna 2017, č. j. 6A 56/2015-68, který nabyl právní moci dne 9. února 2017, (mimo jiné) zrušil (pro nepřezkoumatelnost) rozhodnutí H. V. a věc vrátil Ministerstvu spravedlnosti k dalšímu řízení; rozhodnutím ze dne 7. září 2017, č. j. MSP-8/2017-SJL-ROZ/6, (nový) ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. zrušil rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. října 2014 jako nezákonné pro nepřezkoumatelnost a řízení zastavil; rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. září 2017. 3) Nezákonným zrušením zvláštního povolení bylo žalobci znemožněno, aby byl v rámci insolvenčních řízení ustanovován insolvenčním správcem se zvláštním povolením u dlužníků, u nichž bylo vyžadováno. Při vyčíslení výše škody žalobce vyšel z toho, že za výkon funkce insolvenčního správce se zvláštním povolením obdržel celkem 65.604.487,39 Kč; „držitelem“ povolení byl celkem 1.823 dní [od 26. ledna 2011 do 5. března 2015 (doručení rozhodnutí H. V.) a od 11. září 2017 (doručení rozhodnutí nového ministra spravedlnosti) do 1. srpna 2018 (zánik zvláštního povolení ex lege)]; průměrná výše odměny za jeden den tak činila 35.987,10 Kč. Za stavu, kdy doba nezákonného zrušení zvláštního povolení trvala 921 dní, ušel žalobci zisk ve výši 33.144.121,17 Kč. Následně žalobce upřesnil, že požaduje ušlý zisk za období do 31. července 2018. V podání ze dne 23. dubna 2021 (č. l. 146 až 152) žalobce konkretizoval jednotlivá insolvenční řízení, v nichž „vystupoval“ jako insolvenční správce se zvláštním povolením. Konkrétně šlo o insolvenční řízení dlužníků SALEZA, a. s. (sp. zn. MSPH 60 INS 628/2011), SMART TRADING COMPANY s. r. o. (sp. zn. KSOS 25 INS 16228/2011), BESTSPORT akciová společnost (sp. zn. MSPH 89 INS 5393/2011), Česká Unigrafie, a. s. (sp. zn. MSPH 93 INS 12088/2012), BOHEMIA PRINT a. s. (sp. zn. MSPH 93 INS 14805/2012), VEBA, textilní závody a. s. (sp. zn. KSHK 33 INS 7406/2018), a Mražené potraviny EVEREST s. r. o. (sp. zn. KSOS 14 INS 4805/2014). K těmto tvrzením doložil listiny vztahující se k označeným insolvenčním řízením (č. l. 153 až 233). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. ledna 2023, č. j. 15 C 137/2020-435, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 489.602,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. července 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 32.654.518,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. července 2020 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 489.602,67 Kč za 30. červenec 2020 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Šlo o druhý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, když první rozsudek ze dne 6. srpna 2021, č. j. 15 C 137/2020-346, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 639.241,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. července 2020, zamítl žalobu co do částky 32.504,879,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. července 2020 a úroku z prodlení z částky 639.241,21 Kč za 30. červenec 2020 a rozhodl o náhradě nákladů řízení, zrušil k odvolání obou účastníků Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. června 2022, č. j. 28 Co 464/2021-390, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud sice shledal správným závěr soudu prvního stupně co do určení (výpočtu) výše ušlého zisku (viz způsob ustanovování jednotlivých insolvenčních správců se zvláštním povolením tzv. „kolečkem“ a jednotlivá insolvenční řízení, v nichž by mohl být žalobce ustanoven insolvenčním správcem), vytkl mu však, že se nevypořádal s dalšími (označenými) skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu, které mohly mít vliv na výši ušlého zisku. Soud prvního stupně předeslal, že mezi účastníky nebyly sporné skutečnosti vztahující se k vydání nezákonného rozhodnutí a jeho zrušení (a k jejich důsledkům na možnost žalobce vykonávat činnost insolvenčního správce se zvláštním povolením); naopak rozpor byl v tom, zda v období od 5. března 2015 do 31. července 2018 žalobci „ušel zisk nemožností být jmenován insolvenčním správcem se zvláštním povolením“ (a pokud ano, v jaké výši a jakým způsobem lze takto ušlý zisk definovat, tvrdit a prokázat). S poukazem na právní názor odvolacího soudu (viz výše označené kasační usnesení) dále zdůraznil, že odškodňovací řízení „je vedeno myšlenkou, jaký by byl stav při obvyklém běhu událostí, nebýt nezákonných rozhodnutí“; proto vyšel „z faktických reálií, které promítl do situace, která by alternativně mohla nastat, kdyby žalobce nepozbyl nezákonně oprávnění býti insolvenčním správcem se zvláštním povolením“. Odkazuje na „vysvětlující informace“ žalovaného (jako správce registru insolvenčních správců, včetně zvláštních insolvenčních správců), konstatoval, že žalobce by byl ustanoven insolvenčním správcem se zvláštním povolením v rámci „třetího a čtvrtého běhu kolečka“ v insolvenčních řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 84 INS 1151/2013 a sp. zn. MSPH 94 INS 22412/2015 (dále jen „první a druhé insolvenční řízení“). V prvním insolvenčním řízení ‒ pokračoval soud prvního stupně ‒ by žalobce vykonával funkci insolvenčního správce po dobu 561 dn