29 Cdo 4663/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4663/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2018 Spisová značka:29 Cdo 4663/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4663.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnky Smluvní pokuta Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 191/1950Sb. § 3 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4663/2016-231 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně TRIDENT PLUS s. r. o., se sídlem ve Všehrdech č. p. 59, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 27 26 21 38, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, PSČ 430 01, proti žalované ROCKNET s. r. o., se sídlem v Jirkově, Červený Hrádek 10, PSČ 431 11, identifikační číslo osoby 27 35 76 94, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, PSČ 430 03, o zaplacení částky 2.107.635,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 624/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 12 Cmo 293/2015-198, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 12 Cmo 293/2015-198, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. března 2015, č. j. 24 Cm 624/2012-158, uložil žalované (ROCKNET s. r. o.), aby zaplatila žalobkyni (TRIDENT PLUS s. r. o.) směnečný peníz 2.107.635,- Kč s 6% úrokem od 9. září 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 7.025,40 Kč. Soud prvního stupně v prvé řadě posuzoval platnost směnky, jejíž zaplacení bylo předmětem řízení (dále jen „směnka“) a kterou vystavila původní žalobkyně (TRIDENT GROUP 007 s. r. o.) v Chomutově dne 8. června 2012 s příkazem adresovaným žalované, aby na viděnou zaplatila (slovy „na řad můj vlastní“) částku 2.107.635,- Kč, a to u Raiffeisenbank a. s., pobočky Chomutov, a kterou žalovaná (jako směnečník) akceptovala. Odkazuje na ustanovení čl. I. § 1, § 3 odst. 1, § 11 odst. 1, § 11 odst. 1, § 14 odst. 1, § 17, § 20 odst. 1, § 28, § 33 a § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), uzavřel, že směnka je platná, když sice neobsahuje přímo jméno remitenta, ale údaj „na řad můj vlastní“ jasně vyjadřuje, komu má být placeno, tj. že za remitenta směnky udal výstavce sebe samého. Doložka na směnce tak způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjadřuje, že za směnku má být placeno na řad osoby, která směnku vystavila. Neurčitým neshledal ani „údaj splatnosti“, když ve směnce je v přetisku za slovo „zaplaťte dne“ dopsáno „na viděnou“; splatnost tedy není udána dnem, nýbrž jde o vistasměnku. V průběhu řízení – pokračoval soud prvního stupně – původní žalobkyně převedla směnku rubopisem na žalobkyni; usnesením ze dne 3. července 2014, č. j. 24 Cm 624/2012-108, soud prvního stupně vyhověl návrhu původní žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila žalobkyně. Dále soud prvního stupně – s poukazem na výsledky hodnocení důkazů jím provedených − posoudil jako nedůvodnou procesní obranu žalované založenou na kauzální námitce, podle níž směnka byla vystavena k zajištění pohledávky z titulu úhrady ceny díla podle smlouvy č. 26-04-2011 ze dne 28. dubna 2011, uzavřené mezi žalovanou (jako objednatelkou) a původní žalobkyní (jako zhotovitelkou). Měl totiž za prokázanou skutkovou verzi důvodu vystavení směnky uváděnou žalobkyní, totiž, že „směnka zajišťovala závazek J. M. (když současně zde existovaly obdobné závazky dalších osob – J. K., M. O. a T. R.) při přípravě na založení obchodní společnosti, kdy se po řadě jednání právě dne 8. června 2012 tyto osoby dohodly na tom, že do 30 dnů učiní další závazné kroky, totiž že uzavřou společenskou smlouvu, přičemž do té doby každý z nich zajistí kapitál v rozsahu cca. 3 mil. Kč. Za účelem splnění tohoto vkladového závazku a také za účelem zajištění mlčenlivosti současně se účastníci dohodli i na směnečném závazku s tím, že pokud některý z nich nedodrží závazek k přislíbené účasti či k zajištění potřebného dohodnutého vkladu, bude směnka uplatněna – to proto, že v takovém případě by nebylo možné uvedený záměr realizovat“. Přitom vyšel zejména ze svědeckých výpovědí J. K. a T. R. a dále listin (kopií 3 směnek vystavených původní žalobkyní na její vlastní řad v Chomutově dne 8. června 2012 s příkazem adresovaným J. K., T. R. a M. O., jako směnečníkům, těmito směnečníky přijatými, splatnými na viděnou u Raiffeisenbank a. s., pobočky Chomutov, aby zaplatili směnečnou sumu 2.723.493,- Kč (což je souhrn sum směnek, jimiž se zavázali J. M. a žalovaná). „Skutečnost, že remitent směnky nebyl přímo dotčen tím, že záměr založit společnost nevyšel, ani skutečnost, že sám žalovaný se zakládáním společnosti neměl vůbec co do činění, nejsou z hlediska existence směnečného závazku a jeho placení podstatné. Nejde totiž o nedostatek důvodu směnky, když na základě směnečné dohody byla remitentem osoba nezúčastněná v směnkou zajišťovaném vztahu a když směnkou jako instrumentem zajištění se zavázala osoba, která do uvažované společnosti vstupovat neměla a žádné přímé závazky zde neměla. Nejde o bezdůvodný směnečný závazek, jelikož kauzu směnky lze vidět právě ve vztahu směnečné zavázané osoby a osoby, jejíž závazek se směnkou zajišťuje a obdobně (na straně oprávněné) ve vztahu osob, které se zavazovaly, a remitenta“. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. dubna 2016, č. j. 12 Cmo 293/2015-198, (mimo jiné) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé. Odvolací soud v prvé řadě neshledal oprávněnou námitku žalované, podle níž soud prvního stupně nesprávně (v rozporu s ustanovením § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) přihlédl k tvrzením žalobkyně uplatněným v podání ze dne 23. září 2013 (rozuměj tvrzením o důvodu vystavení směnky), a to s poukazem na závěry obsažené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010 (jde o rozsudek ze dne 4. září 2013, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dále vyhodnotil jako správný i závěr soudu prvního stupně ohledně platnosti směnky, s tím, že opačný závěr neplyne ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 262/2006 [jde o rozsudek ze dne 26. července 2007, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že k naplnění požadavku, aby směnka obsahovala jméno toho, na jehož řad má být placeno (čl. I. § 1 bod 6 směnečného zákona ve spojení s ustanovením čl. I. § 3 odst. 1 směnečného zákona), postačí, aby směnka obsahovala na místo jména remitenta údaj např. „na řad můj vlastní“ nebo „na řad náš vlastní“ (v závislosti na tom, zda výstavcem je fyzická nebo právnická osoba), když taková doložka způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjadřuje, komu má být placeno]. Současně neměl žádné pochybnosti o tom, že směnka je směnkou splatnou na viděnou. Konečně se odvolací soud ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nebyla prokázána kauza směnky tvrzená žalovanou; naopak uzavřel, že směnka byla vystavena v souvislosti s nerealizovaným záměrem založit obchodní společnost, včetně toho, že „uplatnění požadavku na moderaci pokuty, s nímž žalovaná poprvé přišla až v odvolacím řízení, brání zásada neúplné apelace, kterou se podle ustanovení § 205a o. s. ř. řídilo odvolací řízení a o níž byla žalovaná soudem prvního stupně před skončením jednání dne 20. března 2015 podle ustanovení § 119a odst. 1 řádně poučena. Totéž platí i o jejím tvrzení, že smluvní pokuta byla sjednána neplatně z důvodu nedodržení zákonem předepsané písemné formy, neboť i tato argumentace byla poprvé uplatněna až v řízení před odvolacím soudem“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení otázek (ne)platnosti směnky a (ne)existence zajištěné „pohledávky“ (z titulu smluvní pokuty), odporuje v dovolání zmíněné judikatuře Nejvyššího soudu. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, že směnečné prohlášení zaplaťte „na řad můj vlastní“ je možné jen v případě výstavce fyzické osoby; je-li výstavcem právnická osoba, obstálo by směnečné prohlášení ve znění zaplaťte „na řad náš vlastní“. Dále dovolatelka akcentuje, že „v rámci jednání před soudem prvního stupně bylo z výslechu osob T. R. a J. K. zjištěno, že směnkou mělo být zajiš