Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně Izolační skla a. s., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. P. a 2) E. P., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 43.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 98/2001, o dovolání žal…
29 Odo 158/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně Izolační skla a. s., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. P. a 2) E. P., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 43.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 98/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2006, č. j. 38 Co 9/2005-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.347,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. května 2004, č. j. 34 C 98/2001-102, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 43.000,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že dne 11. srpna 1998 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako zhotovitelem a žalovanými jako objednateli uzavřena smlouva o dílo (dále jen „Smlouva“); že předmětem Smlouvy bylo vyhotovení projektové dokumentace příjezdové cesty na pozemku parc. č. 638/20 v obci R. a k. ú. R. a dále zhotovení této příjezdové komunikace (dále jen „komunikace“); že Smlouva obsahovala ujednání účastníků ohledně ceny díla, kterou se žalovaní jako objednatelé zavázali uhradit tak, že Ľ nákladů na projektovou dokumentaci a výstavbu komunikace určené na základě rozpočtu, maximálně však 60.000,- Kč, uhradí v termínech: 20.000,- Kč do 10 dnů od podpisu Smlouvy, 20.000,- Kč do 10 dnů po schválení projektové dokumentace a zbytek ceny, maximálně však 20.000,- Kč, do 10 dnů po dokončení díla s tím, že k takto určené ceně bude připočteno DPH; že žalobkyně předložila žalovaným návrh rozpočtu nákladů na pořízení komunikace ze dne 11. ledna 1999 a vyzvala je, aby uplatnili námitky proti projektové dokumentaci a předpokládanému rozpočtu; že cena díla činila podle rozpočtu 284.916,- Kč včetně daně z přidané hodnoty. Dále zjistil, že na výstavbu komunikace bylo vydáno stavební povolení; že po ukončení výstavby bylo vydáno rovněž kolaudační rozhodnutí pro její užívání; že žalobkyně vyzvala žalované k převzetí díla; že žalovaní dílo převzali na základě zápisu o odevzdání a převzetí stavby nebo její dokončené části ze dne 31. května 2000 (dále jen „zápis ze dne 31. května 2000“); že v zápisu ze dne 31. května 2000 – jeho části pro uvedení soupisu ojedinělých drobných vad zřejmých při odevzdání a převzetí – je uvedeno „bez drobných vad a nedodělků“; že pod jednotlivými body označenými hvězdičkou jsou tam uvedeny požadavky stavebníka Ing. F. týkající se odvodnění komunikace; že žalovaní neprokázali uplatnění práv z odpovědnosti za vady u zhotovitele. Vzal také za prokázáno, že žalovaní zaplatili zálohu na projektovou dokumentaci a výstavbu komunikace v částce 20.000,- Kč; že žalobkyně vyúčtovala žalovaným další částku 43.000,- Kč, kterou již nezaplatili. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně posoudil Smlouvu jako platnou smlouvu o dílo (zhotovení věci na zakázku) podle § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „obč. zák.“). Dále rovněž dovodil, že podle Smlouvy vznikla zhotoviteli povinnost dílo provést (zhotovit) a že v posuzovaném případě zhotovitel uvedenou povinnost splnil, neboť na výstavbu komunikace bylo vydáno stavební povolení a po jejím dokončení rovněž kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno její užívání, a komunikace byla podle zápisu ze dne 31. května 2000 žalovanými také převzata. Byla-li komunikace po vybudování převzata žalovanými jako objednateli a došlo-li následně rovněž k její kolaudaci, vznikla podle soudu prvního stupně žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni (zhotoviteli) cenu za zhotovení komunikace a případné její vady mohli žalovaní uplatnit u zhotovitele pouze v rámci odpovědnosti zhotovitele za vady díla v tříleté záruční době běžící od převzetí komunikace. Žalovaní však komunikaci převzali bez drobných vad a nedodělků (viz zápis ze dne 31. května 2000) a ani následně v záruční tříleté době od převzetí díla práva z odpovědnosti za vady u zhotovitele neuplatnili; za této situace tato práva zanikla, a proto soud prvního stupně také neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví, jímž měly být vady díla prokázány. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě na zaplacení částky 43.000,- Kč (s příslušenstvím) vyhověl, neboť Ľ ceny díla podle rozpočtu činí 71.229,- Kč, avšak žalobkyně respektovala ujednání o maximální ceně 60.000,- Kč s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 5 % z této částky a zohlednila rovněž zaplacenou zálohu v částce 20.000,- Kč.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. března 2006, č. j. 38 Co 9/2005-136, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. (výrok I.), změnil ho v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.).
Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné pokládal rovněž právní závěry, které na jeho základě přijal soud prvního stupně. Dodal, že jde-li v daném případě o smlouvu o dílo podle § 631 a násl. obč. zák., je vyloučena aplikace ustanovení § 554 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „obch. zák.“); přitom ustanovení § 645 odst. 1 obč. zák. výslovně předpokládá možnost převzetí zhotoveného díla s vadami. Jestliže v posuzovaném případě žalovaní dílo převzali, měli možnost případné vady díla uplatnit u zhotovitele v záruční době, avšak k tomu nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání především namítli, že Smlouva patrně vůbec není smlouvou o dílo, „zejména pro absenci přechodu vlastnictví na objednatele, k němuž podle této smlouvy vůbec nemělo dojít“. Nesouhlasili ani s názorem, že od počátku vadné dílo je dílem splněným a že vady díla je zapotřebí řešit až v režimu následné reklamace. Zde uvedli, že je-li tomu tak, pak tato úprava „výrazně znevýhodňuje občana oproti podnikatelskému subjektu, který by si nechal dílo zhotovit v režimu zákoníku obchodního“. Namítli, že v daném případě bylo dílo provedeno v rozporu s odbornými a závaznými normami (§ 633 odst. 1 obč. zák.) a protože soud tuto otázku není oprávněn řešit sám, navrhli důkaz znaleckým posudkem. Neodpovídá-li provedení díla závazné technické normě, jsou přesvědčeni, že dílo nelze pokládat za dokončené – dílo tudíž nebylo provedeno (splněno). Podle přesvědčení dovolatelů tedy odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 633 odst. 1 obč. zák. Tvrdili rovněž, že „do tří let od tzv. předání díla v květnu 2000 uvedli námitky ke kvalitě díla a k rozporu jeho provedení se závaznými normami; tím uplatnili práva z odpovědnosti zhotovitele za vady, a to v rozsahu, v jakém se bránili zaplacení žalované částky. Z předávacího zápisu z 31. 5. 2000 vyplývá, že při tzv. předání dílo bylo vadné, nebylo řádně provedeno. Z obsahu tohoto zápisu je zřejmé, že tento byl rovněž protokolárním vytknutím vad. Bylo to uvedeno v zápisu – stručně, nicméně dostatečně“. Uvedli také, že „žalobce nijak u soudu neprokázal, že mu vznikl nárok na zaplacení právě té částky, kterou žaluje. Soud také žádné dokazování v tomto směru neprovedl a vycházel nesprávně z názoru, že tím, že byl sjednán maximální limit díla, nemusel žalobce prokázat skutečnou výši těchto nákladů, byť toto bylo sjednáno ve smlouvě o dílo. Podle jejich názoru soud žalovanou částku žalobkyni přiznal „bez jakéhokoliv důkazu“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou stupňů a také s právními závěry, které soudy na základě takto zjištěného skutkového stavu přijaly. Obsáhle se vyjádřila také k otázkám technických norem podle § 633 odst. 1 obč. zák. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-l