3 Tdo 495/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 495/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 7. 2024 Spisová značka:3 Tdo 495/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.495.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Výpověď svědka Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 495/2024-1709 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2024 o dovolání obviněného T. V. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2023, č. j. 7 To 71/2023-1357, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 11/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále také jen „obvodní soud“) ze dne 6. 12. 2022, č. j. 33 T 11/2022-1138, byl obviněný T. V. H. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsané v bodě 1) výroku o vině a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za jednání popsané v bodě 2) výroku o vině, v obou případech jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestech u spoluobviněných M. T. N., T. H. V. a D. P. T. a o uplatněných nárocích poškozených Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a N. H. N. na náhradu škody. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně trestná činnost obviněných spočívala v tom, že (převzato z rozsudku uvedeného soudu) 1) poté, co se poškozený N. H. N. v ranních hodinách dne 30. 10. 2021 dostavil do hotelu XY, kde ho na recepci vyzvedl dosud neztotožněný muž asijského původu, s nímž dobrovolně odešel do pokoje č. XY, v němž se nacházeli obvinění M. T. N. a D. P. T., a poté, co se zde poškozený posadil na postel, k němu přistoupil obviněný M. T. N., který ho vyzval, aby mu odevzdal všechny své mobilní telefony, přičemž poškozený ze strachu z něho vyndal z levé kapsy bundy svůj mobilní telefon zn. Nokia 105 v hodnotě 300 Kč a předal mu jej, obviněný M. T. N. telefon vypnul, sedl si naproti poškozenému a ze svého mobilního telefonu zavolal nějaké osobě, kterou vyzval, aby přišla, a na dotaz poškozeného, o co jde, odpověděl, aby seděl a čekal, než přijde obviněný T. V. H., mezitím dosud neznámý muž asijského původu odešel z pokoje pryč, následně do pokoje vstoupil T. V. H. a sedl si na židli naproti poškozenému a ptal se ho kromě záležitostí týkajících se drog a prostituce také na to, co budou dělat s tím autem, a dále mu řekl, že měl zmařit prodej auta spoluobviněnému T. H. V., za což má zaplatit pokutu 50 000 Kč, na což poškozený odpověděl, že tolik peněz nemá a že nic platit nebude, jelikož nic nedluží, v reakci na to po něm obviněný T. V. H. hodil neznámý předmět, jemuž se poškozený stačil vyhnout, a následně ho obviněný M. T. N. udeřil ovladačem od televize do oblasti nosu, ze kterého poškozený začal lehce krvácet, dále ho kopl nohou do pravé části hlavy do oblasti spánku a přitom poškozenému říkal, aby seděl a neuhýbal, jinak to bude ještě horší, načež si poškozený začal zastavovat krvácení z nosu kapesníkem a rozbrečel se, následně ho obviněný M. T. N. uchopil za bundu v oblasti pravého ramene a řekl mu, aby z ní vyndal všechny svoje věci, které má u sebe, na což poškozený nereagoval a tak ho posledně jmenovaný obviněný začal prohledávat a přitom mu z kapes kalhot a bundy postupně vyndal jeho druhý mobilní telefon zn. Apple iPhone 11 v hodnotě 10 000 Kč, zapalovač zn. S.T. Dupont v hodnotě 4 000 Kč, klíče od vozidla zn. Audi A4, registrační značky XY a peněženku s doklady, které položil na stůl před obviněného T. V. H., který poškozenému řekl, že až zaplatí, dostane tyto věci zpět, a 2) v bezprostřední návaznosti na jednání popsané v bodě 1) obviněný T. V. H. nejprve zavolal z mobilního telefonu obviněného T. H. V., který následně také přišel do pokoje, a poté řekl obviněným M. T. N. a T. H. V., aby někam došli pro čistý list papíru, ti z pokoje odešli pryč a po krátké době se do něho vrátili zpět s čistým listem papíru formátu A4, který vyzvedli na recepci hotelu, obviněný T. H. V. poté poškozenému nařídil, aby na papír napsal prohlášení, že obviněnému M. T. N. dluží 50 000 Kč, dále že si obvinění nárokují výše zmíněný automobil Audi A4 jako zástavu a berou ho k sobě a že jestli ho chce jeho majitel pan D. T. D. zpět, musí zaplatit oněch 50 000 Kč, a dále že za vše napsané poškozený ručí, což poškozený ve vietnamštině napsal a vlastnoručně podepsal, poté obviněný M. T. N. poškozeného vyzval, aby odešel na toaletu pokoje, což poškozený učinil a čekal tam asi 15 minut, po kterých ho obviněný M. T. N. zavolal zpět a ptal se ho, kde má doklady od předmětného vozidla a kde se vozidlo nachází, načež mu poškozený záměrně zalhal, že doklady i automobil se nacházejí u něho doma na ulici XY v Praze, obviněný M. T. N. na to zareagoval tak, že vyzval obviněné T. H. V. a D. P. T., aby odvezli poškozeného domů, ti tedy s poškozeným odešli před hotel, všichni nasedli do přesně nezjištěného vozidla a dojeli do místa bydliště poškozeného, který je následoval a uposlechl jejich pokynů ze strachu o své bezpečí, a poté, co ho obvinění vysadili v jeho bydlišti, odešel z auta s tím, že jde pro doklady od vozidla Audi, ale namísto toho se v objektu uzamknul a již nevyšel ven. 3. Shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně se posléze stal předmětem řádného opravného řízení, a to z podnětu odvolání všech obviněných i státní zástupkyně, která je ovšem zaměřila toliko do výroku o trestu u obviněného M. T. N.. Městský soud v Praze o těchto opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č. j. 7 To 71/2023-1357, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. mimo jiné ohledně obviněného T. V. H. zrušil napadený rozsudek obvodního soudu ve výroku o trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak tomuto obviněnému podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku při nezměněném výroku o vině nově uložil mírnější úhrnný trest odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření státního zástupce k němu 4. Proti předmětnému výroku rozsudku městského soudu podal obviněný T. V. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vratislava Polky dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění namítl, že výrok o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud aproboval jako správný, vzešel z nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, který byl v podstatě rekonstruován na podkladě jediného důkazu, jenž byl navíc procesně nepoužitelný. Tímto důkazem byla svědecká výpověď poškozeného z přípravného řízení, k níž ho ovšem musel policejní orgán předvést, neboť on sám se na výzvu k tomuto úkonu nedostavil. Obdobně se poškozený bez řádné omluvy nedostavil ani k soudu a přes snahu orgánů činných v trestním řízení o jeho předvedení již v hlavním líčení k věci znovu nevypovídal. Jeho pobyt se nepodařilo zjistit a soud se nakonec spokojil pouze s vyjádřením dvou svědků, že je asi ve Vietnamu. Podle dovolatele ukazuje takové počínání poškozeného na to, že si celý incident spíše vymyslel a poté se bál, že by mohl být sám trestně stíhán pro křivé obvinění. Alespoň jde o jeden z možných scénářů, jímž lze vysvětlit, proč se skrýval a vyhýbal se tak podání svědectví přímo u soudu. Dovolatel soudí, že již tento fakt významně snižuje věrohodnost poškozeného. Kromě toho poukázal i na skutečnost, že N. H. N. nahlásil své napadení na policii až následující den a nikoli ihned po údajném činu. Z jeho pozdější výpovědi v procesním postavení svědka pak akcentoval pasáž, kdy se měl poškozený vyjádřit v tom smyslu, že proti dovolateli nic nemá a jeho údajné násilné jednání spíše bagatelizoval, jako kdyby svého oznámení zpětně litoval. Za dané situace obhajoba navrhovala obvodnímu soudu doplnění dokazování o podklady a výsledky nejméně osmi řízení, v nichž N. H. N. vystupoval jako svědek nebo právě jako poškozený. Předmětný návrh směřoval k odstranění pochybností o věrohodnosti jeho svědectví v nynější trestní věci. Obžaloba sice soudu předložila seznam více