3 Tdo 864/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 864/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 12. 2022 Spisová značka:3 Tdo 864/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.864.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Ne bis in idem Nepřípustnost trestního stíhání Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 198 odst. 1 tr. zákoníku § 198 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 864/2022-434 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání obviněného A. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 13 To 20/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 121/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného A. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 3 T 121/2021, byl obviněný A. B. k uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže nezjištěné době od roku 2016 do 18. listopadu 2019 na adrese XY v XY v domě, kde žil společně se svojí manželkou S. B., synem AAAAA (pseudonym), narozeným XY, společnou dcerou BBBBB (pseudonym), narozenou XY, a dcerami své manželky CCCCC (pseudonym), narozenou XY, a DDDDD (pseudonym), narozenou XY, fyzicky napadal, CCCCC v období do 10. 4. 2019 a DDDDD v období do 18. 11. 2019 tak, že je bil fackami nebo zaťatými pěstmi do různých částí těla, převážně hlavy, obličeje a vlasové části hlavy, čímž v přesně nezjištěném počtu případů poškozeným způsobil modřiny a podlitiny na různých částech těla a v obličeji, poškozeným po fyzickém napadení někdy tekla z nosu krev, CCCCC bil a kopal do celého těla tak, že nejméně dne 19. 10. 2018 byla CCCCC po jeho napadení ošetřena v Nemocnici Pardubického kraje na oddělení úrazové chirurgie, kdy utrpěla frakturu nosu, pokousaní na prsou a zádech, kontuzi hlavy a obličeje, dále obě nevlastní dcery dlouhodobě opakovaně verbálně napadal vulgárními výrazy kurvo, píčo, kundo, urážel je a ponižoval, v opakovaných případech je násilím nebo pohrůžkou násilím nutil k přehnanému a opakovanému úklidu celé domácnosti. Za to byl obviněný odsouzen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání 5 (pěti) let. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit jak poškozené CCCCC, nar. XY, trvale bytem XY, XY, tak poškozené DDDDD, nar. XY, trvale bytem XY, XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené CCCCC a DDDDD odkázány se zbytkem svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 3 T 121/2021, podal obviněný A. B. odvolání. Odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu pak podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 13 To 20/2022, a to tak, že pod bodem I. z podnětu odvolání obviněného A. B. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, a dále ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy poškozené CCCCC a poškozené DDDDD, kdy podle § 265 tr. ř. poškozené CCCCC a DDDDD odkázal s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, a pod bodem II. zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 13 To 20/2022, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 388-390), v rámci něhož odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a podle písm. h), neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný namítl, že trestný čin týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zákoníku je trestným činem trvajícím a soudy dospěly ke skutkovému zjištění, že jej měl páchat v blíže nezjištěné době od roku 2016 do 18. 11. 2019. Jednání spočívající v neustálém naplňování znaků skutkové podstaty je třeba posuzovat jako jeden skutek, pročež nelze pachatele znovu stíhat za jednání, jehož se dopustil v období již pravomocně rozhodnutém. Uvádí, že jednání v uvedeném časovém rozmezí ve vztahu k poškozené CCCCC bylo předmětem jiného řízení, neboť proti němu bylo vedeno šetření Policií ČR, Obvodní oddělení XY pod č. j. KRPE-84067/PŘ-2018-170610, které bylo ukončeno dne 19. 2. 2020 a věc byla poté podle § 74 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb. oznámena na Obecní úřad XY, kde byla zaevidována pod č. j. 107/2020. Následně pak byla údajně předána na M. M. P. S jakým věcným výsledkem byla věc vyřízena, není schopen určit. Jisté je podle něj pouze to, že takové šetření v minulosti probíhalo a že se týkalo i blíže nezjištěného období od roku 2016 do 18. 11. 2019. Trestní stíhání jeho osoby tedy mělo být zastaveno pro překážku ne bis in idem. Ať řízení přestupkové, či trestní, je vždy vedeno o určitém skutku, nikoli o jeho popisu. Pokud je tedy vedeno přestupkové řízení, které skončí a následně je vedeno pro takový skutek i řízení trestní, je takový postup nepřípustný. Je přesvědčen, že soud si měl předmětný přestupkový spis vyžádat, zjistit jeho obsah, vyvodit z něj příslušné právní závěry a na jejich základě řádně přezkoumatelně rozhodnout. Obviněný nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, který se předmětnou námitkou již zabýval, že by se nemělo jednat o totožný skutek. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil obviněný námitky, v rámci nichž namítal, že důkazní řízení v předmětné věci bylo neúplné, neboť soudy upustily od osobního výslechu poškozené DDDDD a soud namísto toho podle § 102 odst. 2 tr. ř. přečetl její výpověď z přípravného řízení. Jmenovaná je podle dovolatele ve svých 15 letech duševně a mravně natolik vyspělá, aby svůj výslech před soudem zcela bezproblémově zvládla. Poukazuje na to, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 2. 2021, sp. zn. 21 P 87/2009, 13 P a NC 296/2020, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2021, byla svěřena opětovně do péče své matky S. B., přičemž v tomto řízení mimo jiné uvedla, že si ubližování ze strany manžela matky vymyslela. Podle dovolatele měly soudy této otázce věnovat prvořadou pozornost a zjistit, jaká byla motivace poškozené při jejím vyjádření v přípravném řízení a při jejím vyjádření v řízení opatrovnickém. Zjištění, zda se trestného jednání dopouštěl i vůči poškozené DDDDD, je totiž pro právní kvalifikaci zločinem podle § 198 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku zásadní, neboť v případě, že by došlo ke zpochybnění výpovědi poškozené DDDDD, kterou učinila v trestním řízení vedeném proti jeho osobě, nemohl by být uznán vinným ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, která zohledňuje spáchání nejméně na dvou osobách. Poškozená DDDDD měla být vyslechnuta tím spíše, že soudy měly pochybnosti o skutečném pisateli dopisu ze dne 11. 10. 2021, který měla adresovat soudu, a to vzhledem k užitým formulacím neodpovídajícím osobě jejího věku. Dovolatel uvedený důkaz hodnotí jako důkaz zásadního významu, k němuž měla být poškozená vyslechnuta. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 13 To 20/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 3 T 121/2021, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal nalézacímu soudu (pozn. nesprávně uveden soud odvolací), aby věc v potřebném rozsahu znovu proje