3 Tdo 935/2007 — Nejvyšší soud

3 Tdo 935/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 9. 2007 Spisová značka:3 Tdo 935/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.935.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 935/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. září 2007 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného MUDr. M. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 To 15/2007 ze dne 13. 3. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 131/2004, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 To 15/2007 ze dne 13. 3. 2007, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 2 T 131/2004 ze dne 27. 2. 2006 zrušují, přičemž se současně zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 2 T 131/2004 ze dne 27. 2. 2006 byl obviněný MUDr. M. V. podle § 226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby podané státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 28. 6. 2002 pod sp. zn. 1 Zt 56/2001 pro skutek spočívající v tom, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od 20. 3. 1998 do 14. 8. 2000 opakovaně překračoval proskripční omezení tím, že vypisoval léky, které vzhledem ke své odbornosti (stomatolog) nebyl oprávněn vystavovat, recepty vystavoval na pojištěnce, kteří nebyli jeho pacienty, uvedení pojištěnci žádné takové léky neobdrželi, na tyto recepty odebíral jiné zboží, než léky uvedené na receptech, a to převážně v lékárně A. v K. H., kde mu zboží poskytovala M. H., která do 31. 7. 1999 v lékárně pracovala, přičemž se jednalo o léky v popisu skutku přesně specifikované, čímž způsobil Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, pobočka Hradec Králové škodu ve výši 22.525,60 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Okresní pojišťovna K. H. škodu ve výši 14.319,90 Kč a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, pobočka pro Prahu a Středočeský kraj škodu ve výši 10.479,40 Kč, když soud dospěl k závěru, že uvedený skutek není trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ve smyslu podané obžaloby. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. O odvolání, které proti citovanému rozsudku podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 13 To 15/2007 ze dne 13. 3. 2007 a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně zamítl a podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl i odvolání poškozené. Proti shora citovanému usnesení podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného MUDr. M. V. dovolání a to včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla (po stručné rekapitulaci jednotlivých, soudy ve věci přijatých rozhodnutí), že trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Přitom obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatel nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy, přičemž zákonný znak spočívající v „obohacení jiného“ je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby či skupiny osob. Poukázala na to, že k takovému právnímu závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky při projednávání dovolání v obdobné trestní věci pod sp. zn. 7 Tdo 258/2006 ze dne 3. 5. 2006. Uvedla, že v intencích podané obžaloby nelze dovodit, že by se obviněný MUDr. M. V. podvodným jednáním, kterého se dopustil, obohatil sám, nicméně došlo ke spáchání tohoto trestného činu naplněním zákonného znaku spočívajícího v obohacení jiného. Z učiněných skutkových zjištění totiž nepochybně plyne, že tím, kdo se v důsledku uvedeného jednání obviněného obohatil, je širší okruh blíže nezjištěných osob, kterým předal recepty na léky, vystavené na jména jiných pacientů a to bez vědomí těchto pacientů (zde zřejmě měla dovolatelka na mysli vystavení receptů na pojištěnce, kteří nebyli jeho pacienti, přičemž tito žádné léky neobdrželi a ani o vystavení receptů nevěděli), přičemž takto nezjištěné osoby si na podkladě uvedených receptů vyzvedly v lékárně příslušné léky, které označené zdravotní pojišťovny následně proplatily. Je tak zřejmé, že jednáním obviněného takto došlo k obohacení právě těchto nezjištěných osob, které bezplatně či za částku nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění obdržely léky (které přitom nebyl oprávněn předepsat a které tedy neměly být takto uhrazeny). Protože takto nezjištěné osoby neuhradily tímto způsobem předepsané léky, přičemž na jejich úhradu ze zdravotního pojištění neměly nárok, došlo tak k jejich obohacení v podobě ušetření nákladů za léčebné prostředky, které na jejich získání (s ohledem na neoprávněně vystavený recept) měly správně vynaložit. Dovolatelka dále poukázala i na naplnění i dalších znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., tedy úmyslné uvedení někoho v omyl a úmyslné způsobení škody na cizím majetku. To proto, že příslušné zdravotní pojišťovny v domnění, že hradí léčbu svých pojištěnců, uhradily léky osobám od nich odlišných a pokud by jim tato skutečnost byla známa, tyto léky by neproplatily (ustanovení § 42 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších změn), z čehož zjevně plyne, že pokud za daných okolností zdravotní pojišťovny uvedenou zdravotní péči uhradily, vznikla tak na jejich majetku uvedená škoda. Tato skutečnost byla obviněnému známa, přitom opakovaně vypisoval recepty na léky, které vzhledem ke své odbornosti stomatologa nebyl oprávněn předepisovat a navíc na jména pojištěnců, kteří nebyli jeho pacienti. Konečně dovolatelka uvedla, že soudy obou stupňů správně rozdělily jediný pokračující uvedený trestný čin do tří samostatných skutků s tím, že je na místě souhlasit, že jednání obviněného v době od 20. 4. 2000 do 13. 6. 2000 skutečně pro nedostatečnou výši způsobené škody nelze považovat za trestný čin. Nicméně obdobné jednání, kterého se obviněný dopustil v prvém a druhém období naplňuje znaky dvou pokračujících trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Proto citované usnesení Krajského soudu v Praze nemůže obstát, neboť jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedeného v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř., a to i přesto, že v řízení předcházejícímu uvedenému usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože již zprošťující rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku (argumentace shora), což znamená, že rozhodnutím soudu druhého stupně byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. b/ tr. ř.) zrušil podle § 265k odst. 1, 2 věty druhé tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. citované usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející citovaný rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále potom, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kutné Hoře, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se písemně vyjádřil i obviněný MUDr. M. V. s tím, že je opomíjeno, že vystudoval jak stomatologii, tak i všeobecné lékařství. Poukázal i na to, že výpovědi určitých svědků tvrdících, že léky neobdrželi jsou nevěrohodné, když v příslušných receptech byly vyplněny údaje, které mohl získat jen od nich (rodná čísla) a musel tedy tyto osoby „vidět“ s tím, že mu mohly být předlož