3 Tz 11/2025 — Nejvyšší soud

3 Tz 11/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2025 Spisová značka:3 Tz 11/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TZ.11.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Podvod Abolice Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 tr. ř. § 240 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 11/2025-105 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Koláře a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Ondřeje Círka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. H. proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2023, č. j. 0 ZT 71/2023-21, které nabylo právní moci dne 4. 8. 2023, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2023, č. j. 0 ZT 71/2023-21, byl v neprospěch obviněného L. H. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 1 tr. ř. a § 209 odst. 1 tr. zákoníku. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2023, č. j. 0 ZT 71/2023-21, zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením policejního orgánu – Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Kutná Hora, oddělení hospodářské kriminality ze dne 20. 6. 2023, č. j. KRPS-305189-25/TČ-2022-010581-MA, bylo zahájeno trestní stíhání obviněného L. H. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit (zjednodušeně řečeno) tak, že bez vědomí P. V., nar. XY, jako osoby samostatně výdělečně činné, zaslal z e-mailu XY@seznam.cz na podatelnu Finančního úřadu pro Středočeský kraj, územní pracoviště Kutná Hora, žádosti datované 29. 4. 2020 a 11. 5. 2020 o poskytnutí kompenzačního bonusu ve smyslu zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními souvisejícími s výskytem koronaviru SARS CoV-2, přičemž v žádostech uvedl jako žadatele o kompenzační bonus daňový subjekt P. V., nar. XY, DIČ XY a bankovní účet, na který má být kompenzační bonus vyplacen, č. ú. XY, jehož byl sám majitelem; obě tyto žádosti byly poskytovatelem kompenzačního bonusu schváleny a na uvedený účet obviněnému vyplaceny, a to dne 6. 5. 2020 ve výši 25 000 Kč a dne 18. 5. 2020 ve výši 19 500 Kč, obviněný pak peněžní prostředky v hotovosti vybral prostřednictvím bankomatu a použil je pro vlastní potřebu, čímž způsobil České republice zastoupené Generálním finančním ředitelstvím, IČ 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, škodu v celkové výši 44 500 Kč. 2. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2023, č. j. 0 ZT 71/2023-21 (dále též jen „napadené usnesení“) bylo trestní stíhání obviněného pro shora popsaný skutek, v němž byl spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno a podle § 307 odst. 4 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba 12 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 8. 2023. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti citovanému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře podal ministr spravedlnosti (dále též jen „ministr“) u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. ř. (dále též jen „stížnost“), a to ve prospěch obviněného. 4. V odůvodnění nejprve poukázal na znění ustanovení § 209 odst. 1 a § 240 odst. 1 tr. zákoníku a § 1, § 2 odst. 1 a § 6 odst. 1, 2, 3 zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS Cov-2, ve znění zákona č. 262/2020 Sb., účinného v době „posuzování obviněného“. Připomněl, že podstata jednání obviněného, za které byl stíhán, spočívala v tom, že měl uvést v omyl finanční úřad a způsobit tak na majetku České republiky škodu v celkové výši 44 500 Kč. Pro správné posouzení skutku však bylo podstatné zhodnocení povahy vyplácených kompenzačních bonusů. Ve smyslu výše citovaných právních předpisů bylo namístě kompenzační bonus považovat za daňový bonus, tudíž jednání obviněného nemělo být posouzeno jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, nýbrž jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. V případě trestného činu podle § 240 tr. zákoníku jde totiž o specifickou formu podvodného jednání vůči institucím, které daně (či jiné povinné platby) spravují. Trestný čin podle § 240 tr. zákoníku je ve vztahu speciality k trestnému činu podle § 209 tr. zákoníku. 5. V souvislosti s právním posouzením jednání obviněného ministr dále odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. Tpjn 300/2022, uveřejněné pod č. 1/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, části trestní, s tím, že trestní kolegium zde zaujalo názor, že vylákání kompenzačního bonusu vypláceného na základě jednotlivých zákonů o kompenzačních bonusech přijatých v letech 2020 a 2021 v souvislosti s výskytem koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 je třeba za splnění dalších podmínek posuzovat jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku, nikoliv jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku je ovšem vylákání výhody na povinné platbě (nebo její zkrácení) ve větším rozsahu, tedy ve výši nejméně 100 000 Kč [§ 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. V případě zjištění, že pachatel sice vylákal prostřednictvím kompenzačního bonusu výhodu na dani, avšak v nižším rozsahu, se trestní represe neuplatní. 6. Z výše uvedeného podle ministra plyne, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když jednání obviněného L. H. bylo nesprávně právně kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Nebylo vůbec přihlédnuto ke speciálnímu ustanovení § 240 tr. zákoníku a v dané době již známému (výše citovanému) stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že obviněný vylákal výhodu na povinné platbě v částce nižší než 100 000 Kč, nemohlo toto jednání naplnit znaky skutkové podstaty přečinu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Posuzovaný skutek tedy není trestným činem a nebyl proto zákonný důvod dále konat trestní stíhání a rozhodnout podle § 307 tr. ř. V úvahu mohlo přicházet pouze naplnění znaků přestupku podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, což by v době rozhodování o věci mohlo vést pouze k závěru o splnění podmínek pro rozhodnutí podle § 171 odst. 1 tr. ř. Napadeným usnesením státního zástupce tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanoveních § 307 odst. 1 a § 2 odst. 1 tr. ř. a dále § 209 tr. zákoníku. Pro úplnost pak ministr odkázal ještě na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 3 Tz 35/2023, kterým bylo vyhověno obdobné stížnosti pro porušení zákona ve vztahu k obdobnému jednání pachatele, jenž požádal bez vědomí v rozhodnutí označeného subjektu jeho jménem o poskytnutí kompenzačního bonusu, který mu byl následně vyplacen, avšak výše takto způsobené škody nedosáhla částky 100 000 Kč. 7. S ohledem na uvedené ministr navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 307 odst. 1 tr. ř., § 2 odst. 1 tr. ř. a § 209 tr. zákoníku, dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil toto usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a následně postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o stížnosti rozhodl v neveřejném zasedání. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s obsahem stížnosti pro porušení zákona plně ztotožnil, odkázal na argumenty v ní uvedené a navrhl, aby jí bylo vyhověno. S odkazem na ustanovení § 274 odst. 4 tr. ř. vyslovil souhlas, aby Nejvyšš