33 Cdo 2001/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2001/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2001/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2001.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o smlouvě budoucí Ušlý zisk Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1785 o. z. § 2913 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2001/2025-101 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalované Ypsilon development s.r.o., se sídlem v Praze 6, Heinemannova 2695/6 (identifikační číslo osoby 049 25 157), zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o zaplacení 2 388 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 8 C 156/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, č. j. 58 Co 542/2024-81, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 19 396,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jakuba Vavříka, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou 25. 4. 2024 domáhal po žalované zaplacení 2 388 000 Kč (s příslušenstvím) z titulu náhrady škody spočívající v ušlém zisku. Protože žalobce vzal žalobu dne 24. 5. 2024 co do částky 576 000 Kč zpět (žalovaná mu vrátila uhrazené zálohy), Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 5. 2024, č. j. 8 C 156/2024-20, řízení částečně zastavil. Následně rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, č. j. 8 C 156/2024-42, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 288 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 864 000 Kč od 16. 4. 2024 do 24. 5. 2024 a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 288 000 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení, zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení 1 524 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. 58 Co 542/2024-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku o věci samé, změnil v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 524 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 16. 4. 2024 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně (sám dokazování nedoplňoval), že žalobce (jako budoucí kupující) a žalovaná (jako budoucí prodávající) uzavřeli dne 21. 9. 2020 smlouvu o smlouvě budoucí kupní (dále též jen „Smlouva“). Žalovaná realizovala developerský projekt, kterým měl vzniknout (mimo jiné) pozemek v grafických podkladech označený číslem 5, o výměře 709 m2 (po oddělení a sloučení pozemků byl tento pozemek vyznačen v katastru nemovitostí jako parc. č. XY, v katastrálním území XY, obci XY, zapsaný na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY; dále jen „předmětný pozemek“). Žalovaná se zavázala do dvou měsíců po splnění smluvených podmínek, jež spočívaly v provedení a zkolaudování všech inženýrských sítí a provedení dalších prací (povolení, výstavba a kolaudace hlavních řádů kanalizace, vodovodu, plynovodu, povolení realizace a kolaudace jejich přípojek a povolení, výstavba a kolaudace elektroměrných pilířů, dále též povolení, výstavba a kolaudace stavby komunikací včetně sjezdu) předmětný pozemek žalobci prodat za kupní cenu 2 888 000 Kč. Žalobce na důkaz vážného zájmu o koupi nemovitosti uhradil žalované po uzavření Smlouvy dvě zálohy po 288 000 Kč (celkem tedy 576 000 Kč). Před splněním smluvených podmínek pro uzavření realizační (kupní) smlouvy převedla žalovaná kupní smlouvou ze dne 31. 7. 2023 předmětný pozemek třetím osobám (jejich vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 23. 8. 2023) a dne 2. 8. 2023 od Smlouvy odstoupila; v odstoupení uvedla, že přistoupí-li žalobce k uzavření realizační (kupní) smlouvy do 16. 8. 2023, vezme odstoupení od Smlouvy zpět, avšak nestane-li se tak, bude provedeno vypořádání záloh a závazky ze Smlouvy zaniknou. V souladu s obchodními zvyklostmi žalovaná žalobci zaslala odstoupení od Smlouvy dne 2. 8. 2023 e-mailem, a protože žalobce na e-mail nereagoval, zaslala odstoupení z opatrnosti poštou, což doložila podacím lístkem z 2. 10. 2023. Na podkladě těchto skutkových zjištění se odvolací soud ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, že předmět budoucího převodu byl ve Smlouvě vymezen dostatečně určitě, že právní jednání odstoupení od Smlouvy je neplatné, jelikož si strany smlouvy možnost odstoupení nesjednaly a nevyplývá ani ze zákonných ustanovení [srov. § 2001 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“)], a nadto bylo doručeno žalobci až po zániku závazku pro následnou nemožnost plnění podle § 2006 o. z., když žalovaná převedla vlastnické právo k předmětnému pozemku třetím osobám. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2019, uvedl, že zanikla-li smlouva o smlouvě budoucí z důvodu následné nemožnosti plnění podle § 2006 o. z., má budoucí kupující právo na náhradu škody, jež mu vznikla porušením smluvní povinnosti dle § 2913 o. z. S odkazem na výše citované rozhodnutí a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1817/2020, objasnil, že se jedná o odpovědnost objektivní s možností liberace, ohledně které tíží důkazní břemeno škůdce, a která nesmí spočívat ve skutečnosti, jejíž původ leží na straně škůdce. Tyto závěry vztáhl na projednávanou věc a dovodil, že žalobce v žalobě tvrdil všechny rozhodné skutečnosti stran předpokladů odpovědnosti žalované za škodu, a že žalovaná svým jednáním zmařila uzavření realizační smlouvy. Popsaným jednáním porušila smluvní povinnost a má povinnost uhradit žalobci vzniklou škodu. Při posuzování výše škody oproti soudu prvního stupně uzavřel, že ji nelze odvozovat od výše sjednané smluvní pokuty. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2819/2013, a ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1415/2006, odvolací soud uzavřel, že charakter ušlého zisku může mít i majetková újma, která spočívá v tom, že poškozený nenabyl vlastnické právo k nemovitosti, jež na něj mělo být převedeno budoucí kupní smlouvou, přičemž ušlý majetkový přínos je dán rozdílem mezi smluvenou kupní cenou a hodnotou nemovitosti, resp. obvyklou cenou, kterou měl předmět převodu v době, kdy měl být prodán budoucímu kupujícímu. V poměrech projednávané věci uzavřel, že žalobce vyčíslil nárok na náhradu škody korektně jako rozdíl mezi částkou, za kterou předmětný pozemek měl od žalované koupit (2 888 000 Kč), a částkou, za kterou žalovaná pozemek převedla na třetí osoby (4 700 000 Kč), tedy 1 812 000 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že „závisí na otázkách hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Odvolacímu soudu vytýká, že správně nehodnotil všechny jí tvrzené rozhodné skutečnosti a navrhované důkazy, jež se týkaly odstoupení od Smlouvy a její nicotnosti. Prosazuje, že nemůže odpovídat za škodu, jelikož jí doposud nevznikl smluvní přímus k uzavření budoucí kupní smlouvy (bod 1). Dále má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4147/2008, neboť ona neporušila žádnou právní povinnost, a její jednání nelze kvalifikovat jako úmyslné a odporující dobrým mravům (bod 2). Odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval zásadu smluvní volnosti a rovného postavení účastníků a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2019, vycházel pouze zdánlivě, neboť nebyla doložena a prokázána její odpovědnosti za porušení smluvního závazku (bod 3). Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1817/2020, a ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1415/2006, jimiž argumentoval odvolací soud, podle ní na danou věc nedopadají (bod 4). Závěrem žalovaná odvolací soud viní z toho, že se řádně nevypořádal s její námitkou, že v žalobě nebyly vylíčeny rozhodné skutečnosti (bod 5). Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, n