33 Cdo 2220/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2220/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2013 Spisová značka:33 Cdo 2220/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2220.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Cena Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 118 o. s. ř. § 653 odst. 1 obč. zák. § 655 odst. 1 obč. zák. § 213b odst. 1 o. s. ř. § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2220/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. P., s místem podnikání v Praze 3 - Žižkově, Luční 2619/17, identifikační číslo 149 38 821, zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 856/33, proti žalovanému Mgr. M. K., zastoupenému Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, o 59.124,-,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 396/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2012, č. j. 30 Co 519/2011-90, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.554,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Miroslava Jindráka, advokáta se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 856/33. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 183.304,- Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ceny díla podle smlouvy o dílo ze dne 9. 5. 2007. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. dubna 2011, č. j. 17 C 396/2009-43, zamítl žalobu o zaplacení 183.304,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, co jeho v pořadí první rozsudek pro uznání ze dne 10. 3. 2010, č. j. 17 C 396/2009-10, Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 8. 2010, č. j. 30 Co 315/2010-24, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 9. 5. 2007 smlouvu o dílo, v níž se žalobce zavázal provést pro žalovaného zde specifikované stavební práce na domě v Č. ulici v P. za cenu dohodnutou podle rozpočtu ve výši 1,334.465,- Kč. V článku IV této smlouvy si účastníci pro případ zvýšení množství výrobků a výkonů, zvýšení ceny stavebního materiálu nebo změny dokumentace sjednali, že změnu rozpočtu projednají formou dodatku, který bude smluvními stranami uzavřen na základě zápisu ve stavebním deníku s tím, že toto ujednání platí obdobně i pro vícepráce. Vícepráce, které jsou ve stavebním deníku uvedeny, žalovaný svým podpisem nestvrzoval. Za provedené práce, včetně víceprací, žalobce po žalovaném požadoval zaplatit celkem 1,466.802,- Kč; žalovaný hradil podle smluvního ujednání práce a materiál postupně tak, jak byly žalobcem fakturovány; poslední fakturu vystavenou 1. 8. 2007 na částku 356.109,- Kč uhradil pouze zčásti (zaplatil 200.000,- Kč) a žalobci odmítl refundovat částku 27.195,- Kč, kterou za něho zaplatil dalším dodavatelům. Dopisem z 27. 9. 2007 žalovaný žalobci vytkl vady díla; žalobce odstranil pouze některé z nich, většinu vad odstranil sám žalovaný nebo jím placené třetí osoby, za což zaplatil 59.163, - Kč. Takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně poměřoval ustanovením § 635 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “obč. zák.”). Uzavřel, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení víceprací, neboť jejich provedení nebylo smluvními stranami platně sjednáno; žalobci tak podle smlouvy o dílo náleží pouze sjednaná rozpočtová cena 1,334.465, - Kč. Jestliže žalovaný dosud žalobci zaplatil 1,310.693,- Kč, činí nedoplatek ceny díla 23.772,- Kč. Protože žalovaný žalobci vytkl vady díla, které žalobce neodstranil a žalovaný za jejich odstranění zaplatil 59.163,- Kč, náleží mu sleva z ceny díla v rozsahu nejméně 23.772,- Kč. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2012, č. j. 30 Co 519/2011-90, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 59.124,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 3. 8. 2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro příslušné kalendářní pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; ohledně částky 124.180,- Kč s příslušenstvím pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zjištění, že soud prvního stupně nepostupoval podle § 118a odst.1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a neopatřil si dostatečná tvrzení účastníků a jim odpovídající důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci, odvolací soud žalobce poučil, aby prokázal své tvrzení, že mu žalovaný v průběhu provádění díla hradil i vícepráce. Z předložených důkazů (písemných přehledů výkazů víceprací, vícenákladů a zaplacených kontejnerů, příloh k fakturám č. 2/2007 a č. 4/2007 a rozpočtu ke smlouvě o dílo) vzal za prokázané, že žalovaný žalobci uhradil za vícepráce celkem 35.352,- Kč včetně DPH; podle zálohové faktury č. 1/2007, resp. faktury č. 2/2007 zaplatil za vyklizení objektu 3.880,- Kč (položka č. 25), za stržení starých podlahových krytin 2.478,- Kč (položka č. 26), za kontejner pro odpad 2.470,- Kč (položka č. 15.5) a podle zálohové faktury č. 3/2007, resp. faktury č. 4/2007 zaplatil za vykácení tújí (položka č. 50), likvidaci zdiva kompostu (položka č. 51), za komínovou vložku a zapůjčení dvou kontejnerů pro komunální odpad (list 1 příloh k faktuře č. 4/2007) celkem 26.083,- Kč včetně DPH. Žalovaný skutečnost, že mu byly postupně žalobcem předloženy uvedené faktury včetně příloh s podrobným rozpisem jednotlivých rozpočtových položek (uvedeny jsou v nich i práce nezmiňované v rozpočtu), nezpochybnil. Odvolací soud vzal za prokázané, že žalovaný byl s rozpočtem před uzavřením díla seznámen. Na podkladě skutkového stavu věci zjištěného soudem prvního stupně a doplněného dokazováním v odvolacím řízení odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že cena díla byla účastníky dohodnuta podle rozpočtu částkou 1,334.465,- Kč, přičemž žalobcem celkově účtovaná cena díla činila 1,466.802,- Kč, tj. o 132.337,- Kč více, než bylo dohodnuto; k navýšení ceny došlo v důsledku žalobcem provedených víceprací. Žalovaný žalobci zaplatil celkem 1,310.693,- Kč, z toho za práce podle smlouvy o dílo (podle rozpočtu) hradil 1,275.341,- Kč a za vícepráce 35.352,- Kč. Na ceně díla tudíž dluží 59.124,- Kč. Stejně jako soud prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalobce nemá nárok na úhradu ceny víceprací, neboť tyto nebyly účastníky sjednány platným způsobem. Částku 35.352,- Kč tudíž žalovaný žalobci zaplatil bez právního důvodu (vícepráce nebyly platně sjednány), a proto tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalobce (§ 451 obč. zák.). Protože žalovaný svou pohledávku z titulu vydání tohoto bezdůvodného obohacení vůči pohledávce žalobce z titulu nedoplatku ceny díla nezapočetl (§ 580 a násl. obč. zák.) - a její existenci ani netvrdil - nemohla být v řízení „zohledněna“, tj. započtena na cenu díla podle rozpočtu, resp. na její nedoplatek. Odvolací soud nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovanému vznikl nárok na slevu z ceny díla ve výši 23.772,- Kč, neboť třetí osobě hradil náklady na odstranění vad, které žalobce neodstranil. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že zákonná úprava odpovědnosti zhotovitele za vady díla (§ 655 obč. zák.) neumožňuje, aby si objednatel nechal vady díla odstranit prostřednictvím jiného dodavatele a následně se po zhotoviteli domáhal náhrady nákladů, které vynaložil na odstranění vady; žalovaný nadto v řízení spolehlivě neprokázal, že žalobce jím vytčené vady díla neodstranil, popř. že požadavek na slevu z ceny díla u žalobce řádně uplatnil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V prvé řadě vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, jestliže žalobce poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a umožnil mu doplnit svá tvrzení a navrhnout nové důkazy na jejich podporu, ačkoliv se řádného poučení účastníkům dostalo již před soudem prvního stupně. Je přesvědčen, že odvolací soud měl věc posoudit pouze na základě tvrzení účastníků a důkazů provedených před soudem prvního stupně a neměl přihlížet k novým tvrzením a důkazům. Nesprávným shledává závěr soudů, že cena díla byla sjednána podle rozpočtu. Má za to, že v řízení prokázal, že mu rozpočet nebyl předán při uzavírání