33 Cdo 3805/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3805/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2023 Spisová značka:33 Cdo 3805/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3805.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zajištění závazku převodem práva Zajištění dluhu (o. z.) Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 2010 odst. 1 o. z. § 2040 o. z. § 498 odst. 1 o. z. § 506 o. z. § 2044 o. z. § 580 o. z. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2305/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3805/2022-723 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. C., se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, proti žalované C., se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Nord Point Group s. r. o., se sídlem ve Štětí, Stračenská 752 (identifikační číslo 048 06 034), zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, o určení vlastnictví k věcem nemovitým, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 141/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Co 73/2020-676, t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem ze dne 5. 2. 2020, č. j. 10 C 141/2014-383, Okresní soud v Litoměřicích určil, že žalobkyně je vlastnicí specifikovaných nemovitých věcí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY a katastrální území XY, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně odmítl prostřednictvím analogie legis aplikovat závěry, které za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, pro institut zástavního práva přijal Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, a ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 577/2004. V poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se zajišťovací převod práva od zástavního práva výrazně liší co do rozsahu oprávnění věřitele - příjemce zajištění. Ten – na rozdíl od zástavního věřitele – je po celou dobu trvání zajištění oprávněn s předmětem zajištění nakládat, uspokojovat se z jeho plodů a „veškeré znaky funkční akcesority vedlejšího závazku“ (zajišťovací, uhrazovací) jsou v porovnání se zástavním právem zjevně posíleny na úkor subsidiarity vedlejšího závazku. Je žádoucí, aby akcesorická povaha vedlejšího závazku v existenční rovině byla výraznější, než je tomu u zástavního práva. S ohledem na výrazně silnější postavení věřitele, který se v případě nesplnění hlavního závazku bez dalšího stává neomezeným vlastníkem předmětu zajištění, je namístě i výraznější ochrana dlužníka „spočívající v tom, že věřitel, který se může stát vlastníkem původně jeho věci, je mu od počátku znám“. V případě zajišťovacího převodu práva nemůže akcesorický právní vztah vzniknout (nabýt účinnosti) před vznikem hlavního závazku (§ 2040 odst. 1, § 2041 o. z.). Na tom nic nemění to, že příjemcem zajištění byla osoba, která se následně stala věřitelem poskytovatele zajištění. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva je neplatná, protože ji účastnice uzavřely dříve, než se žalovaná stala věřitelkou pohledávek odpovídajících zajištěným dluhům (§ 580 odst. 1 o. z.). Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Co 73/2020-676, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení vlastnictví zamítl, a žalované i vedlejší účastnici přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 1.019.317,71 Kč, resp. 424.793,31 Kč. Podle odvolacího soudu jsou zástavní právo (§ 1309 a násl. o. z.) a zajišťovací převod práva (§ 2040 a násl. o. z.) zajišťovacími instituty svojí povahou sobě nejbližší, takže „poměry zástavního práva lze vztáhnout i na zajišťovací převod práva“. Poskytovatelem jistoty může být nejen dlužník, ale i třetí osoba, takže totéž platí i pro věřitele či příjemce jistoty (§ 2040 odst. 1 o. z.). Akcesorický právní vztah (zajištění) může být platně sjednán před vznikem hlavního právního vztahu. Ze smlouvy je patrné, že nejde o tzv. normální převod vlastnictví, nýbrž o převod, jehož účelem je zajištění „budoucího dluhu“. Nebyl-li sjednán zánik zajištění (kdy a jak bude vlastnictví žalobkyně obnoveno), platí § 2040 odst. 2 o. z. Převod vlastnického práva se stal nepodmíněným, protože žalobkyně dluh řádně a včas neuhradila. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně prosazuje neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, neboť jde o právní jednání odporující zákonu (§ 580 odst. 1 o. z.). V případě zajišťovacího převodu práva – argumentuje dovolatelka – „nemůže akcesorický právní vztah vzniknout před vznikem hlavního závazku ani být před vznikem hlavního závazku právně účinný“. Smlouvu o zajišťovacím převodu práva nelze platně uzavřít před tím, než se nabyvatel práva stane věřitelem pohledávky odpovídající zajišťovanému dluhu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ani vedlejší účastnice se k dovolání nevyjádřily. Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – platnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovité věci, byla-li uzavřena před tím, než se žalovaná stala věřitelkou žalobkyně –, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Podle § 2010 odst. 1 věty první o. z. lze dluh zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Podle § 2040 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo (odstavec 1). Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (odstavec 2). Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané do veřejného seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná povaha zajišťovacího převodu práva (§ 2041 o. z.). Poté, co doplnil dokazování, odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou uzavřenou 16. 1. 2014 žalobkyně „dočasně“ převedla na žalovanou (kupující) vlastnictví specifikovaných nemovitých věcí. Předmět převodu měl sloužit k zajištění dluhu 3.000.000 Kč s příslušenstvím a budoucího dluhu až do výše 6.000.000 Kč původního věřitele M. C. (VERONY TRADE a. s.) a dluhu 1.100.000 Kč a budoucího dluhu až do výše 3.000.000 Kč původní věřitelky VELAPO a. s. s tím, že se žalovaná stane věřitelkou pohledávek odpovídajících uvedeným dluhům. Právní účinky zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí – s poznámkou „dočasná povaha věcného práva na základě zajišťovacího převodu“ – nastaly 22. 1. 2014. Smlouvou z 15. 1. 2014 postoupil M. C. pohledávku 3.000.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce z 24. 11. 2010 za žalobkyní postupnici VERONA TRADE a. s., která smlouvou z 5. 2. 2014 pohledávku dále postoupila žalované. Smlouvou z 28. 1. 2014 postoupila VELAPO a. s. (postupitelka) pohledávku 1.100.000 Kč ze smlouvy o půjčce uzavřené s žalobkyní 20. 2. 2013 žalované. Uvedené pohledávky byly zajištěny zástavním právem zřízeným smlouvou ze 13. 9. 2011 (právní účinky vkladu zástavního práva nastaly 14. 9. 2011), resp. smlouvou z 20. 2. 2013 (právní účinky vkladu zástavního práva nastaly 20. 2. 2013). Podle souhlasného prohlášení se žalovaná po postoupení pohledáv