33 Cdo 921/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 921/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 921/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.921.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 653 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 921/2024-278 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) P. K. a b) D. K., zastoupených JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na baště sv. Ludmily 252/3, proti žalované D. W., o odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 27/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 196/2023-224, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 196/2023-224, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 10 C 27/2023-181, rozhodl, že právní předchůdce žalované je povinen do tří měsíců od právní moci rozsudku „odstranit na své náklady vady celé plochy střechy – střešní krytiny stavby č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. a obec XY, spočívající v korozi střešní krytiny z TiZn plechu, když koroze je způsobena zcela vadným provedením střešní krytiny tím, že pod plechovou střešní krytinou není položena jakákoliv separační (tzv. drenážní) vrstva, která by odvedla vlhkost, kondenzující na spodním povrchu plechu, mimo konstrukci. V důsledku tohoto stavu je spodní povrch plechu nejen trvale ovlhčován kondenzátem, ale i kontaminován složkami lepidel“. Současně rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci (jako objednatelé) uzavřeli dne 25. 9. 2009 s právním předchůdcem žalované Ing. Aloisem Mackem (jako zhotovitelem) smlouvu, v níž se původní žalovaný zavázal pro žalobce provést „rekonstrukci a přístavbu rodinného domu XY v ulici XY – hrubá stavba“ včetně kompletního provedení střechy (tj. krovu a pokládky střešní krytiny) podle projektové dokumentace dodané žalobcem, a to za sjednanou cenu 942 220 Kč bez DPH; termín zahájení prací byl stanoven na 5. 10. 2009 a termín dokončení na 31. 12. 2009. Vztah ze smlouvy se podle dohody stran řídil zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, v tehdy platném znění; záruka na stavební práce se řídila obchodním zákoníkem, záruka na materiál zárukou určenou výrobcem. Změny nebo doplňky smlouvy měly být činěny v písemné podobě formou smluvních dodatků. Následně si strany smlouvy dohodly (v souvislosti se změnou rozsahu prací) cenu hrubé stavby ve výši 1 640 749,28 Kč; cena byla hrazena zálohovými fakturami (zhotovitel vystavil několik faktur, které žalobci uhradili). Prováděné práce a změny byly průběžně zapisovány do stavebního deníku, který vedl B.; tyto zápisy podepisovaly obě smluvní strany. Ke dni 31. 12. 2009 nebyla rekonstrukce domu dokončena, práce pokračovaly se souhlasem stran bez přerušení kontinuálně dál, střecha jako součást hrubé stavby začala být prováděna 16. 12. 2009 budováním krovu z trámů (krov byl dokončen 21. 12. 2009), začátkem dubna 2010 byl krov zaklopen OSB deskami a v květnu 2010 byla na tyto desky položena krytina z titanzinkového plechu. Rekonstrukce byla dokončena v září 2011 stavebními pracemi na přístřešku. V důsledku toho, že pod plechovou střešní krytinou nebyla položena jakákoliv separační vrstva, která by mimo konstrukci odvedla vlhkost kondenzující na spodním povrchu plechu (zjištěno ze znaleckého posudku znalce Šimůnka), se v březnu 2022 projevila vada spočívající v degradaci krytiny z titanzinkového plechu tak, že v důsledku jeho proděravění jsou viditelné OSB konstrukční desky. Práce na střeše domu žalobců fakticky prováděla z pověření právního předchůdce žalované společnost KUCHTA-TOMÁŠEK STŘECHY s. r. o., která práce a cenu materiálu účtovala původnímu žalovanému. Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně mimo jiné uzavřel, že dílo bylo provedeno vadně, neboť nebyla respektována projektová dokumentace dodaná žalobcem, podle níž mělo být při provádění díla postupováno. Podle projektové dokumentace měla jako pojistná hydroizolace sloužit parozábrana, tedy zábrana proti kondenzaci par a korozi střechy. Protože plech byl položen přímo na OSB desky, které jím byly zcela zakryty, jednalo se o vadu skrytou. Za vady díla odpovídá právní předchůdce žalované (jako zhotovitel), přičemž vada střechy je podstatným porušením smlouvy. Protože žalobci vadu reklamovali u zhotovitele díla, vznikl jim nárok podle § 436 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 564 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na odstranění vad střechy opravou. Soud nepřisvědčil vznesené námitce promlčení práva na slevu s tím, že střecha byla vědomě zhotovena bez izolační vrstvy a zhotovitel (původní žalovaný) o této skutečnosti věděl nebo vědět musel; k námitce promlčení tedy podle § 428 odst. 3 ve spojení s § 562 odst. 3 obch. zák. nebylo možno přihlédnout a žalobci uplatnili nárok včas. Protože dohodnuté změny obsahu smlouvy (zejména termín dokončení díla bez přerušení stavebních prací) byly zapisovány do stavebního deníku a smluvními stranami signovány, byly podmínky smlouvy (písemná forma změn) dodrženy. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 196/2023-224, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o odstranění vad díla zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně (sám dokazování nedoplňoval) dovodil (oproti přesvědčení, že se tak nestalo) zčásti jiné skutkové závěry než soud právního stupně, a na nich pak založil odlišné právní závěry. Shodně se soudem prvního stupně posoudil smlouvu, kterou žalobci s původním žalovaným uzavřeli dne 25. 9. 2009, jako smlouvu o dílo, která se podle dohody stran řídila ustanoveními tehdy platného obchodního zákoníku (§ 261 až 408 a § 536 až 565 obch. zák.). Dále dovodil, že účinnost této smlouvy skončila k 31. 12. 2009, přičemž k jejímu prodloužení nedošlo. Prováděl-li původní žalovaný stavební práce pro žalobce i po tomto datu, stalo se tak na základě ústně uzavřených smluv, a to již v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť po 31. 12. 2009 si strany již nezvolily režim obchodního zákoníku. Podle ústní smlouvy o opravě věci (§ 652 až 656 obč. zák.) byla provedena i rekonstrukce střechy, jejíž součástí byla pokládka střešní krytiny na OSB desky. Odpovědnost zhotovitele za vady je podle odvolacího soudu nutné poměřovat ustanovením § 653 obč. zák. Protože vady střechy byly u zhotovitele vytknuty teprve v roce 2022, tedy více než deset let po předání díla, uplatnili žalobci právo z odpovědnosti za vady díla opožděně, po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, na jehož přípustnost usuzují z přesvědčení, že „napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na otázce, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena“. Odvolacímu soudu vytýkají, že v důsledku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení založil na libovůli, poměřoval zjištěný skutkový stav nesprávně ustanoveními § 652 až 656 obč. zák., resp. mají za to, že skutkový závěr odvolacího soudu, že střecha byla pro ně zhotovitelem realizována podle jimi uzavřené ústní smlouvy o opravě či úpravě věci, nemá oporu ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně, která odvolací soud (dovolávaje se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011) zcela převzal. Akcentují, že s právním předchůdcem žalovaného (se zhotovitelem) uzavřeli pouze jednu smlouvu o dílo, a to 25. 9. 2009, podle níž byla prováděna rekonstrukce jejich domu, včetně zhotovení nové střechy (tato část díla byla zahájena v prosinci 2009 a dokončena v květnu 2010 v rámci kontinuálního plnění); žádnou ústní smlouvu o opravě nebo úpravě věci se zhotovitelem neuzavřeli. Nesouhlasí s úvahou odvolacího soudu, že smlouva o dílo uzavřená 25. 9. 2009 (v režimu tehdy platného obchodního zákoníku) pozbyla 31. 12. 2009 účinnosti; i po tomto datu podle ní bylo při rekonstrukci domu postupováno, prodlužován byl pouze termín dokončení rekonstrukce s přihlédnutím k do