4 Tdo 103/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 103/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 4. 2020 Spisová značka:4 Tdo 103/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.103.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Legalizace výnosů z trestné činnosti Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 103/2020-4267 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání obviněného V. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2019 č. j. 1 To 42/2019-4180, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2018 č. j. 46 T 7/2015-3967 byl obviněný V. P. uznán vinným pokračujícím zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsané v bodě I. výroku o vině a zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 8. 2015, za jednání popsané ve výroku o vině pod bodem II. Za to mu byl podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru hostinská činnost a výroba a obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona na dobu pěti let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen i trest propadnutí náhradní hodnoty, konkrétně nemovitosti a spoluvlastnických podílů k nemovitostem označeným ve výroku rozsudku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil též povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice, zastoupené Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou v Brně, částku 14.520.074 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestná činnost obviněného podle skutkových zjištění krajského soudu spočívala (zkráceně) v tom, že I. jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „V. P.“), v úmyslu předložením nepravdivých dokladů a zamlčením podstatných skutečností neoprávněně vylákat finanční prostředky od Úřadu práce Brno-město a od Úřadu práce Brno-venkov, podal v době od 29. 11. 2006 do 27. 7. 2011 u Úřadu práce Brno-město žádosti o příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny podle § 76 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), žádosti o příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny podle téhož ustanovení a žádosti o příspěvek na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti, a u Úřadu práce Brno-venkov žádost o příspěvek na společensky účelná pracovní místa vyhrazená pro uchazeče o zaměstnání podle § 113 zákona o zaměstnanosti, v nichž uvedl, že zřídí chráněné pracovní dílny ve svých dvou provozovnách, v nichž bude zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, a následně předkládal pracovní smlouvy s těmito osobami a doklady o nákladech, které mu vznikají v souvislosti s jejich mzdami a provozem chráněných pracovních dílen, přičemž zamlčel, že nevytvoří všechna uváděná pracovní místa, někteří zaměstnanci nebudou na provozovnách ve skutečnosti pracovat, případně nebudou pracovat v uváděném rozsahu a rovněž mu nebudou vznikat všechny náklady na provoz, a k jednotlivým žádostem předkládal různé nepravdivé a zfalšované doklady, zejména nájemní smlouvy a doklady o platbách nájemného, faktury a pokladní doklady za nákup vybavení dílen a za opravu a údržbu zařízení a fiktivní pracovní smlouvy s údajnými zaměstnanci, přičemž takto si počínal konkrétně v 39 případech popsaných ve výroku o vině a svým jednáním způsobil České republice, zastoupené nyní Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou v Brně, se sídlem Brno, Polní 1011/37, škodu ve výši 14.520.074 Kč, II. poté, co na základě uvedení různých nepravdivých skutečností vylákal způsobem popsaným v bodě I. od Úřadu práce Brno-město finanční prostředky v podobě dotací ve výši přesahující 10.000.000 Kč, uzavřel se společností D. S. Leasing, a. s., IČ: 489 09 238, se sídlem v Brně, Londýnské náměstí 856/2 (dále jen „DS Leasing“) ve dnech 18. 1. 2011 a 25. 8. 2011 dvě leasingové smlouvy, na jejichž základě získal do nájmu vozidla Audi Q5 a Škoda Superb specifikovaná ve výroku rozsudku, přičemž na úhradu akontací a leasingových splátek za tato vozidla použil v podstatné části finanční prostředky získané od úřadu práce, tedy prostředky představující výnosy ze zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, a poté v úmyslu zastřít původ těchto vozidel a zejména skutečnost, že byla pořízena mimo jiné za výnosy z trestné činnosti, a s cílem jejich následnými převody opatřit hodnoty budící dojem legálně získaného majetku, se dohodl s O. K., nar. XY, a R. Š., nar. XY, že založí novou obchodní společnost, na kterou za velmi výhodných podmínek nechá převést vozidlo zn. Audi Q5 a všechna práva a povinnosti z leasingové smlouvy uzavřené k vozidlu Škoda Superb, na základě čehož O. K. a R. Š. dne 13. 7. 2012 sepsali společenskou smlouvu o založení společnosti C. T., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „C. T.“), která byla zapsána do obchodního rejstříku dne 23. 7. 2012 a jejímiž jednateli se stali O. K. a R. Š., a následně P. podal dne 17. 8. 2012 u společnosti DS Leasing žádost o předčasný zánik leasingové smlouvy vztahující se k vozidlu Audi Q5 a o přípravu kupní smlouvy se třetí osobou, a to společností C. T., na základě čehož společnost DS Leasing uzavřela téhož dne s touto společností kupní smlouvu a prodala jí vozidlo zn. Audi Q5 za částku 185.596 Kč, přičemž V. P. převzal téhož dne od společnosti C. T. v hotovosti částku 240.000 Kč jako platbu za postoupení leasingové smlouvy, a poté dne 30. 8. 2012 uzavřeli O. K. a R. Š. jménem společnosti C. T. kupní smlouvu, na základě níž toto vozidlo prodali společnosti Aeronautica Czech republic, s. r. o., IČ: 292 04 739, se sídlem Kuřim, Šmeralova 1019/2 (dále jen „Aeronautica“), za kupní cenu ve výši 1.050.000 Kč, která byla společnosti CML Trade uhrazena na bankovní účet již dne 17. 8. 2012, a to na základě zálohové faktury ze dne 16. 8. 2012, takže společnost C. T. získala po uhrazení částek ve výši 240.000 Kč a 185.596 Kč vozidlo zn. Audi Q5 v hodnotě minimálně 1.050.000 Kč, za kterou je obratem prodala, čímž jí opatřil prospěch ve výši nejméně 624.404 Kč, a dne 24. 8. 2012 uzavřeli V. P. a společnost C. T., zastoupená O. K. a R. Š., se společností DS Leasing dodatek č. 1 k leasingové smlouvě uzavřené k vozidlu Škoda Superb, na jehož základě byla převedena všechna práva a povinnosti z této leasingové smlouvy na nového nájemce společnost C. T., přičemž V. P. dne 22. 9. 2012 převzal od společnosti C. T. v hotovosti částku 120.000 Kč jako platbu za postoupení leasingové smlouvy, takže společnost C. T. získala po uhrazení částky ve výši 120.000 Kč práva a povinnosti z leasingové smlouvy k vozidlu zn. Škoda Superb, které mělo hodnotu minimálně 729.100 Kč, čímž jí opatřil prospěch v přesně nezjištěné výši, minimálně v rozdílu zaplacené částky 120.000 Kč a do té doby uhrazených leasingových plateb. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 10. 2019 č. j. 1 To 42/2019-4180 podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem I. a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněného na totožném skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal vinným vedle zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 8. 2015 (ohledně nějž zůstal výrok o vině pod bodem II. rozsudku krajského soudu nezměněn), zvlášť závažným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Za to pak obviněného podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil k úhrnn