4 Tdo 1367/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1367/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 2. 2022 Spisová značka:4 Tdo 1367/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.1367.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pomluva Znásilnění Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1388/22 I.ÚS 1414/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1367/2021-6888 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2022 o dovoláních obviněných J. D., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a B. P., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, stíhaných v řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2021 č. j. 6 To 67/2020-6640, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 1/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. D. a B. P. odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 31. 3. 2020 č. j. 68 T 1/2014-6459 byli obvinění J. D. a B. P. v řízení proti uprchlému uznáni vinnými trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za jednání označená v rozsudku pod body 1) až 4) a dále trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za jednání označená v rozsudku pod body 5), 6) a obviněný J. D. sám byl uznán vinným trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 tr. zák. za jednání označené v rozsudku pod bodem 7) a to na následujícím skutkovém základě (zkráceně), že: „po předchozí dohodě jako vůdčí představitelé neakreditované esoterické školy XY, která vyvíjela svoji činnost prostřednictvím webových stránek XY a nakladatelství XY a redakcí se sídlem ve XY, XY, v rámci které byly od roku 1996 pořádány ve XY, ale i na dalších místech České republiky, esoterické festivaly, přednášky o astrologii, lekce jógy, semináře, pouti a jiné akce, pod záminkou, že podstoupí blíže neurčenou léčebnou metodu zvanou "odháčkování", jež může provést a provede jeden z mála zasvěcených tantriků na světě obžalovaný J. D., která umožní ženám a dívkám zbavit se energetických háčků, které v jejich organismu zanechali dřívější sexuální partneři a které jim brání v proudění ženské energie, v duchovním růstu, v osobním rozvoji a v možnosti najít adekvátního životního partnera, obžalovaná B. P., ať sama či ve spolupráci s dalšími lektorkami školy, pod falešnými záminkami zodpovězení otázek pro diplomovou práci, vybíraly dle pokynů obžalovaného J. D. mladé pohledné ženy, zpravidla vysoké modrooké blondýny ve věku kolem 20 let, mající problémy v partnerských vztazích, bez uvedení a s úmyslným zamlčením základní informace, jak „odháčkování“ probíhá, tj. že se jedná o pohlavní styk s obžalovaným J. D., ať na seminářích či v objektech, kam byly poškozené dovedeny, se tyto podrobily pod vedením obžalované B. P. dechovému cvičení, které vedlo k hyperventilaci, v důsledku které často v kombinaci s nedostatkem spánku, nedostatku plnohodnotné stravy, dehydratace, celkové únavy, stresu, strachu z neznámého, u poškozených vyvolaly usnadnění rozvoje určitého stupně kvalitativní poruchy vědomí s neschopností ovládání tělesných pohybů, vyjádření nesouhlasu, obrany sebe samé, eventuálně rozvojem různé hloubky kvalitativní poruchy vědomí, kdy právě za tímto účelem byly obžalovanou P. do tohoto stavu uvedeny, čehož si byl obžalovaný D. vědom, když oba obžalovaní si byli vědomi toho, že pokud by poškozené nebyly ve stavu bezmoci, mohly by ať slovně či fyzicky projevit nesouhlas se souloží, kdy v tomto stavu k nim obžalovaný D. přistoupil, nezjišťoval jejich souhlas se souloží, a bez jejich souhlasu a s tímto vědomím na nich vykonal pohlavní styk, a to v období měsíců července až září roku 2004 v XY nebo XY v případech ad 1) na P. Č., nyní A., nar. XY, ad 2) na P. C., nyní K., nar. XY, přičemž v důsledku tohoto jednání obžalovaných u ní propukla duševní porucha a to posttraumatická stresová porucha … atd., ad 3) na L. Ch., nar. XY, ad 4) na K. B., nyní S., nar. XY; v dalších případech tak učinil ve XY v období podzimu roku 2006 ad 5) na S. F., nyní O., nar. XY a ad 6) na R. K., Č., nar. XY, způsobem podrobněji popsaným ve skutkové větě rozsudku; v bodě 7) v přesně nezjištěné době, nejméně v roce 2009 na veřejně přístupných internetových stránkách XY obžalovaný J. D. jako autor článku s názvem „XY“ publikoval s vědomím, že jde o nepravdivé údaje, informace o tom, že poškozená P. C., nar. XY, nyní provdaná K., se autorovi článku sama svěřila, že jako lékařka neurologického oddělení Nemocnice XY způsobila v přesně nezjištěný den na podzim roku 2006 smrt pacienta, a že mohlo jít o úmyslné jednání, přičemž si byl vědom toho, že tyto lživé údaje byly způsobilé poškozenou C., nyní K. jako lékařku značnou měrou poškodit v zaměstnání i u spoluobčanů, a v tomto úmyslu i jednal, kdy za těchto okolností, v důsledků ohrožení její vážnosti, fundovanosti lékařky nemohla poškozená vykonávat své povolení lékařky v Nemocnici XY, a z těchto důvodů ke dni 31. 5. 2009 ukončila ve smyslu ust. § 50 zákona č. 262/2006 Sb. pracovní poměr v uvedené nemocnici a v období od 1. 6. 2009 do 30. 9. 2009 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště XY.“ Podle § 227 tr. ř. krajský soud obviněným J. D. a B. P. trest neuložil, neboť v předchozím průběhu řízení bylo z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodnuto o zastavení trestního stíhání podle § 223 odst. 2 a § 231 odst. 1 tr. ř. usnesením ze dne 21. 12. 2018, č. j. 68 T 1/2014-5939. V dalším řízení tak bylo pokračováno pouze na základě žádosti obviněných a v důsledku toho krajský soud po provedeném hlavním líčení vyslovil u obviněných pouze vinu. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené P. K. nemajetkovou újmu ve výši 414 484 Kč. Ostatní zde uvedené poškozené s uplatněným nárokem na náhradu škody soud odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. V uvedeném rozsudku je pak obsažena i jeho zprošťující část, kdy obvinění byli podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro dílčí útok vůči poškozené M. T., nyní S. L., nar. XY, která byla zároveň podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána se svým nárokem do občanskoprávního řízení. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně (jeho odsuzující části) podali za oba uprchlé obviněné odvolání jejich obhájci. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 1. 2021 č. j. 6 To 67/2020-6640 tak, že ad. I. z jejich podnětu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně obviněného J. D. ve výroku o vině ohledně bodů ad 1) až 4), ad 5), 6) a ve výroku o neuložení trestu a ve výrocích o náhradě škody; ohledně obviněné B. P. tuto část rozsudku zrušil v celém rozsahu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak ve věci sám rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými totožným jednáním pod body ad 1) až 4) a ad 5), 6), jak již bylo předtím vysloveno v rozsudku soudu prvního stupně včetně výsledné právní kvalifikace podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. a podle § 241 odst. 1 tr. zák., v obou případech ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., pouze s tím rozdílem, že oproti soudu prvního stupně, který u právní kvalifikace obou trestných činů znásilnění spatřoval naplněný zákonný znak „zneužití bezbrannosti jiného k souloži“, aplikoval zákonný znak spočívající v „donucení jiného násilím k souloži.“ Stejně jako již před tím soud prvního stupně i odvolací soud podle § 227 tr. ř. obviněným za uvedené trestné činy, u obviněného J. D. i za trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně nějž zůstal výrok o vině napadeného rozsudku nezměněn, tresty neuložil. Zopakoval pak i oba výroky o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 229 odst. 1 tr. ř. Současně ad II. konstatoval, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Na toto rozhodnutí soudu druhého stupně reagovali oba obhájci obviněných J. D. a B. P. separátními dovoláními. V nich shodně uplatnili důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), l), g) tr. ř. Obsahově se podaná dovolání velmi podobají dovoláním, která byla uplatněna v rámci dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 113/2