4 Tdo 1401/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1401/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 11. 2016 Spisová značka:4 Tdo 1401/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1401.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedbalost nevědomá Nedbalost vědomá Porušení důležité povinnosti Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 147 odst. 1,2 tr. zákoníku § 143 odst. 1 tr. zákoníku § 147 odst. 1 tr. zákoníku § 16 odst. 1 písm. a,b) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1401/2016-50 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2016 o dovolání obviněných: 1) Č. F., MBA, a 2) T. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 44 To 559/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 203/2014, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. odmítá. II. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se ohledně obviněného Č. F. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2016 sp. zn. 44 To 559/2015, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2015 sp. zn. 9 T 203/2014, zrušuje v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně ohledně obviněného Č. F. zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 uznal rozsudkem ze dne 10. 9. 2015 sp. zn. 9 T 203/2014 vinnými obviněného Č. F., MBA přečiny usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku za skutek zde popsaný pod bodem 1 výroku o vině a obviněného T. H. přečiny usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku za skutek zde popsaný pod bodem 2. Za tuto trestnou činnost byl obviněnému Č. F. podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněný T. H. byl podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále byla obviněným v souladu s § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozeným J. M., škodu ve výši 240.000 Kč, M. M., škodu ve výši 240.000 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem v Praze 3, Orlická 4, škodu ve výši 22.153 Kč. Současně byla podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby obviněná Ing. Z. V. pro skutek, ve kterém bylo spatřováno spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť zde popsaný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění Č. F. a T. H. a státní zástupce. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obviněného T. H. a obviněné Ing. Z. V., když u obviněného T. H. směřovalo do výroku o uloženém trestu a u obviněné Ing. Z. V. do zprošťujícího výroku. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2016 sp. zn. 44 To 559/2015 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu u obviněného T. H. a v souladu s § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu při nezměněném výroku o vině podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Zároveň mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu funkce autorizovaného technika na dobu pěti let. Odvolání obviněného Č. F., MBA, T. H. a státního zástupce v části týkající se obviněné Ing. Z. V. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný Č. F. podal proti rozsudku soudu druhého stupně dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v absenci naplnění subjektivní a objektivní stránky přečinů usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy jeho trestní odpovědnost dovozují toliko z okolnosti, že je jednatelem společnosti Mobilreal s. r. o., když se ovšem toliko zabýval obchodním vedením společnosti ve smyslu § 134 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ”), tedy byl původcem záměru stavby, vyřizoval její povolení, vymýšlel objem stavby a její dispozici, zajišťoval financování stavby a sjednával a najímal jednotlivé profesní dělníky, uzavíral s nimi smlouvy, vyřizoval všechnu ostatní smluvní agendu a zajišťoval nákup a dodávku materiálu. V dané době na stavbě nebyl a nevydal pokyn ke konkrétní činnosti. Protože nesplňuje podmínky odborné způsobilosti pro činnost provádění staveb, jejich změn a odstraňování, měla firma ustanoveného odborného zástupce, konkrétně spoluobviněného T. H., který byl autorizovaným technikem a v souladu s § 11 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon”), odpovídal za řádný provoz činnosti. Obviněný zdůrazňuje, že do jeho kompetencí nespadalo vlastní provádění stavby, řízení či koordinace jednotlivých stavebních činností, ani odborné vedení stavby. Vlastní příprava, provádění stavby a kontrola projekční práce, statické posouzení, zednické, tesařské, instalatérské a další práce, odborné vedení a koordinace stavby bylo zajištěno prostřednictvím odborných profesních osob, které za jejich splnění samy odpovídají. Soudy se jeho konkrétní působností na předmětné stavbě nezabývaly, jinak by jej musely obžaloby zprostit. Taktéž přehlédly, že společnost Mobilreal s. r. o. má široký předmět podnikání, takže nelze mít za to, že by se po dobu 7 či 8 let věnoval výhradně stavební činností. Právě naopak se věnoval obchodní, realitní či výrobní činnosti, a proto lze stěží dovodit, že získal odborné znalosti v oblasti zhotovování staveb a stavebních prací na takové úrovni, aby byl schopen způsob provádění stavebních prací kontrolovat. Obviněný vyjadřuje nesouhlas se závěrem Městského soudu v Praze, jenž je uveden na straně 13 odůvodnění napadeného rozsudku, že nabyl potřebné odborné znalosti mnohaletou praxí ve stavebnictví (realizoval stavby dvou bytových domů a několika rodinných domů). Touto činností je možné získat pouze určité zkušenosti, ale nelze jimi získat odborné znalosti ve smyslu odborných technických věd (v tomto případě statiky). Dále namítá skutečnost, že ani v obdobných případech stavebního či dopravního neštěstí nejsou trestně stíháni statutární orgány společnosti Metrostav, Skanska, České dráhy, ČSAD či Studentagency nebo za nezdařenou operaci statutární orgán nemocnice, jelikož trestní právo obecný princip trestání nezná, neboť rozhoduje konkrétní jednání příslušné osoby. Obviněnému vytýkaná porušení právních povinností nesouvisela s pádem schodiště a ani nebyla prokázána. Shrnul-li odvolací soud, že i laika bez potřebného vzdělání a zkušeností v provozování stavebních prací muselo napadnout, že původní kamenné schodiště vedoucí do třetího patra činžovního domu, které není zespodu podepřeno a je ukotveno pouze do bočních zdí, se může při nepřiměřeném zatížení zbortit, tak tyto jeho závěry nemají oporu v provedených důkazech, když nebylo prokázáno, že by zhotovenou konstrukci bednění viděl či měl vidět a že by měl takovou kompetenci na stavbě vykonávat. Podle obdobné logiky by museli být odsouzeni i všichni tesaři a zedníci, kteří u schodiště zajišťovali dílčí stavební úkony, což se nestalo. Rovněž mu není možné přičítat k tíži, že doposud neměl zkušenost s nástavbou pater na činžovní dům a měl proto pověřit provedením stavby osobu, jež měla s takovou nástavbou zkušenosti, neboť nemohl vyhodnocovat, zda kvalifikace a zkušenosti spoluobviněného T. H. jako autorizovaného technika ve výstavbě jsou dostačující, naopak se jednalo o nadstandardní postup. Obviněný T. H.