4 Tdo 440/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 440/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 4. 2018 Spisová značka:4 Tdo 440/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.440.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důležitá povinnost uložená podle zákona Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 440/2018-22 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2018 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 68 To 359/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 218/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 1 T 218/2015, byl obviněný J. M. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se podle tohoto soudu dopustil tím, že: dne 16. 9. 2015 okolo 13:45 hodin v obci L., okr. Š., po místní komunikaci ulice D. ve směru od ulice 7. k. řídil osobní automobil zn. Škoda YETI, kde se u prodejny místní pekárny s vozidlem Škoda Yeti rozjížděl a vyjížděl od levého okraje komunikace v jeho směru jízdy, kdy s vozidlem následně nepřejel co nejblíže k pravému okraji komunikace v jeho směru jízdy, ale při objíždění u levého okraje komunikace zaparkovaného vozidla pokračoval v jízdě středem komunikace, kde se střetl s protijedoucí, na jízdním kole značky Sprinter jedoucí cyklistkou J. B., která jela ve směru k ulici 7. k. a taktéž objížděla stejné zaparkované vozidlo, následkem čehož došlo k pádu cyklistky J. B. na komunikaci a k jejímu zranění spočívající dle lékařské zprávy ve zhmoždění hrudníku s hematomem a odřenině levého kolene, což si vyžádalo lékařské ošetření v Nemocnici Šumperk, a. s., a následné domácí léčení nejméně od 19. 10. 2015, s bolestivostí hrudníku pod dobu 3 týdnů a s výrazným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 1 týdne, kdy způsobem své jízdy porušil důležitou povinnost uloženou mu v ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Za uvedený přečin uložil Okresní soud v Šumperku obviněnému podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR škodu ve výši 14.452 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 1 T 218/2015, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 68 To 359/2016 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 68 To 359/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný nejprve rozsáhle zrekapituloval průběh řízení před soudy nižších stupňů, a jaké uplatnil námitky v rámci podaného odvolání a jak se s těmito vypořádal soud druhého stupně. Následně vymezil dovolací námitky, když konkrétně namítá, že podle § 22 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., byla povinna poškozená dát přednost vozidlům přijíždějícím zprava, což bylo jeho vozidlo. Soud druhého stupně se s touto námitkou nijak nevypořádal, ačkoliv byla uplatněna právně relevantním způsobem. Dále zdůrazňuje, že pokud by vyjížděl z místa, kde parkoval na místní komunikaci s nedostatečnou opatrností, tak by porušil prevenční povinnost zakotvenou v § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, přičemž porušení této povinnosti nemá povahu důležité povinnosti ve smyslu § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Dále poukazuje na uplatněné skutkové námitky týkající se nesouhlasu se závěry znaleckého posudku Ing. Krejsy, se kterými se soud druhého stupně řádně nevypořádal, když pouze obecně konstatoval, že závěry znaleckého posudku jsou správné a že vypracování revizního znaleckého posudku je nadbytečné. Tyto vady jsou natolik závažné, že zasahují do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouc ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 68 To 359/2016, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. 1 NZO 135/2018, nejprve zrekapitulovala, o jaký dovolací důvod se podané dovolání opírá a jaké konkrétní dovolací námitky obviněný uplatnil. Podle státní zástupkyně uplatněné námitky nesměřují proti konkrétnímu právnímu posouzení věci, ale proti skutkovému základu výroku o vině. Navíc se věcné důvody, kterými dovolatel podepírá formálně uplatněný dovolací důvod, pohybují v oblasti odkazu na použité odvolací námitky s tím, že soud druhého stupně se s jejich důvodností nevypořádal. Protože jsou ovšem předmětné výhrady vyjádřeny i v odůvodnění dovolání, jsou obsahové náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. splněny. Z obsahu uplatněné dovolací argumentace je pak zřejmé, že je založena na zpochybnění samotné příčiny dopravní nehody, která byla zjištěna na základě provedeného dokazování a není tedy spojena s námitkou vady aplikování hmotněprávního předpisu, ačkoliv jim příslušné porušení zákona č. 361/2000 Sb., nepochybně je. Obviněný ovšem při výtce nesprávné volby ustanovení, jehož nerespektování se mělo stát příčinou dopravní nehody, vychází z jiné, než zjištěné dopravní situace a z toho, že zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru dopravy znalce Ing. Krejsy. Dovolatel se fakticky omezil jen na skutkové výtky proti způsobu vyhodnocení provedeného dokazování a teprve na podkladě těchto výtek dospěl ke zpochybnění skutkového posouzení skutku, aniž by ovšem vyložil, že v jeho případě je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1624/09). Takto vymezená argumentace nemůže naplňovat žádný kvalifikovaný dovolací důvod. Podle státní zástupkyně byl v dané věci zjištěn takový skutkový stav věci, o němž nejsou dány důvodné pochybnosti, který byl soudem prvního stupně vyhodnocen v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně následně přijal skutkové závěry a poté právní závěry, které byly vyloženy naprosto transparentním způsobem a odpovídají požadavkům § 125 tr. ř. Nad rámec těchto úvah poukazuje na skutečnost, že příčinou dopravní nehody bylo porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podle kterého se na pozemní komunikaci jezdí vpravo a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak. Předmětnou zákonnou povinnost dovolatel porušil, jestliže z levého okraje vozovky vjížděl na pozemní komunikaci v protisměrném jízdním pruhu, ve kterém se střetl s poškozenou. Konal takto, přestože neměl dostatečný výhled do prostoru za dodávkové vozidlo před ním zaparkované, čímž porušil povinnost patřičné míry a ohleduplnosti vůči ostatním účastníkům silničního provozu. Obviněný tedy porušil § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, čímž postupoval způsobem ohrožujícím ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích (blíže viz § 25 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu). Porušení obecné prevenční povinnosti spolu ve spojení s ohrožením ostatních účastníků silničního provozu našlo odpovídající výraz v porušení důležité povinnosti podle § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích, v důsledku čehož se obviněný dostal do protisměru a došlo k dopravní nehodě. Z jeho strany se jednalo o porušení natolik důležité povinnosti, jež zakládá odpovědnost podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k námitkám spočívajících v porušení § 22 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ze strany poškozené uvedla, že tyto vychází z jiné dopravní situace. V závěru podaného vyjádření navrhla, aby