4 Tdo 568/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 568/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:4 Tdo 568/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.568.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Vyhoštění In dubio pro reo Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1 tr. zákoníku § 185 odst. 2,3 písm. a) tr. zákoníku § 80 odst. 1 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 568/2025-1255 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného I. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 To 114/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 34 T 6/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 34 T 6/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný I. M. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 5.12.2023 ve večerních hodinách v obci XY, okres XY, v domě čp. XY, na ubytovně provozované společností AMREAL – nemovitosti s.r.o., v pokoji č. 418, kam přišla za jeho nezletilými dětmi na návštěvu poškozená AAAAA (pseudonym), - v době, kdy si lehl na postel závěsem oddělenou od zbylého prostoru pokoje a požádal o masáž, kterou z popudu jeho nezletilého dítěte šla obžalovanému dělat poškozená AAAAA, s cílem se sexuálně uspokojit jí vyzval, aby si sedla obkročmo na jeho záda a ty mu začala masírovat, poté se prudce otočil na záda tak, že se pošk. AAAAA ocitla obkročmo na jeho břiše, čehož využil k tomu, aby jí osahával nohy a prsa pod oděvem, poškozená ve snaze zabránit mu v dalším osahávání ho požádala o umožnění zakouřit si z elektronické cigarety, čemuž vyhověl a poškozenou nechal ze svého těla slézt, kdy poté poškozená společně s nezletilou dcerou obviněného opustila pokoj č. 418, - následně po přesně nezjištěné době krátce poté, co pro poškozenou do jejího pokoje přišla dcera obžalovaného se žádostí, aby se vrátila k nim do pokoje, tomuto poškozená AAAAA vyhověla a s dcerou obžalovaného se vrátila do pokoje č. 418, kde jí obžalovaný po chvíli vyzval, aby šla za ním do odděleného prostoru pokoje, kde se nacházel na posteli, s cílem se sexuálně uspokojit jí vyzval, aby se posadila k němu, když tak učinila, nejprve ji začal osahávat, snažil se jí líbat a dostat se rukou do jejích kalhotek, pak ji hodil na postel, začal ji lízat po těle, když současně se snažil obnažit ji na spodní části těla a držel ji tak, aby se nemohla bránit, následně své jednání ukončil a umožnil jí odejít z odděleného prostoru do pokoje, kde si poškozená přisedla k nezletilé dceři obžalovaného, - po chvíli obžalovaný znovu poškozenou vyzval, aby za ním přišla k jeho posteli a přinesla mu elektronickou cigaretu, čemuž poškozená vyhověla a odešla za ním k jeho posteli, v době jejího příchodu obžalovaný ležel pod dekou, poškozenou AAAAA si za rameno přitáhl k sobě a držel ji, poškozené svlékl kalhoty a spodní kalhotky, sám si také sundal pánské kraťasy, poškozenou položil na postel, zalehl ji svým tělem, jednou rukou ji držel ústa, druhou jí držel ruce a s cílem dosáhnout svého pohlavního uspokojení svým penisem pronikl do jejího přirození a na poškozené vykonal soulož, když po dobu pohlavního styku poškozené znemožňoval působením své tělesné hmotnosti proti jejímu tělu jakoukoli její obranu, kdy dále v průběhu popsaného jednání vyhrožoval poškozené zabitím a požadoval, aby o tom nemluvila, a popsaných jednání se dopustil přesto, že věděl, že poškozená AAAAA dosud nedosáhla věku patnácti let, přičemž v důsledku jeho jednání se u poškozené AAAAA následně po činu rozvinula posttraumatická stresová porucha, která se u ní projevila přetrvávajícími úzkostnými stavy, depresivně-úzkostnou náladou, poruchami spánku, děsivými sny, znovuprožíváním inkriminovaných událostí, zvýšenou ostražitostí, nedůvěřivostí, tendencí se izolovat od okolí, sebepoškozováním a suicidálními myšlenkami, narušením běžného denního režimu, nezvládání běžných životních nároků, tato porucha u poškozené přetrvávala ještě dne 26.4.2024, tedy byla přítomna po dobu několika měsíců, přičemž pravděpodobně bude přetrvávat u poškozené dále v řádu dalších měsíců či let, přičemž jednáním obžalovaného došlo u poškozené k trvalému následku v podobě narušení jejího sexuálního života s předpokladem vzniku budoucích problémů v oblasti její sexuality“. 2. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl obviněný podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) roků. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA, zastoupené matkou V. L., náhradu nemajetkové újmy v penězích spočívající v jiných duševních útrapách v částce 350 000 Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení z dlužné částky jdoucí od 30. 8. 2024 do zaplacení. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 34 T 6/2024, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 To 114/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se uloženého trestu odnětí svobody zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v délce 6 (šesti) let. Pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 To 114/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do všech výroků z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků stíhaného zločinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rovněž ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 6. Následně dovolatel poukazuje na obecné principy trestního řízení, týkající se situace tvrzení proti tvrzení. Podle obviněného v takové situaci musí soudy svůj důkazní postup popsat vyčerpávajícím způsobem, své vnitřní přesvědčení řádně a logicky zdůvodnit a vyložit, proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy uvěřil některým z nich a zejména, proč vzal za základ svých skutkových zjištění jen část informací z jednotlivých důkazů (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 464/99, či nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06). Protože se soud prvního stupně s argumenty obhajoby nevypořádal, trpí podle obviněného předmětné rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Současně se dovolává zásady in dubio pro reo (viz nález Ústavního osudu ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 658/14, či nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08). 7. Podle dovolatele soudy nižších stupňů svým postupem porušily právo na spravedlivý proces ve smyslu spojení se zásadou in dubio pro reo a právo obhajoby na přístup ke všem dostupným důkazům, když některé důkazy, které mohly být provedeny byly zcela ignorovány, a zároveň jsou skutkové závěry vyjádřené v odsuzujícím rozsudku ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Současně obviněný zdůrazňuje, že úkolem soudů není prokazovat vinu, nýbrž zjistit takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a na základě tohoto stavu ho obžaloby zprostit či odsoudit. Povinnost prokazovat vinu v řízení před soudem leží na státním zástupci. Fakt, že soudy rezignovaly na zjištění skutkového stavu a apriorně se zaměřily na prokázání jeho viny se projevil v rozdílném hodnocení jeho výpovědi a výpovědi svědků. Podle dovolatele pak soudy při svém rozhodování jen selektivně vybíraly pouze skutečnosti svědčící v jeho neprospěch. Obviněný dále zpochybňuje i postup odvolacího soudu, který zcela odkázal na odůvodnění rozsudku soudu