5 Tdo 1012/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1012/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 12. 2024 Spisová značka:5 Tdo 1012/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.1012.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1012/2024-3177 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovoláních, která podali obvinění 1. N. D. a 2. T. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 7 To 130/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 206/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných N. D. a T. H. odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obvinění N. D a T. H. byli rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 11 T 206/2023, uznáni vinnými přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněné N. D. podle § 268 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 a 5 tr. zákoníku byl obviněné rovněž uložen peněžitý trest v počtu 75 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 75 000 Kč. Dále byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněné uložen i trest propadnutí věci, které jsou v rozsudku konkretizovány. Obviněnému T. H. byl tímto rozsudkem uložen podle § 268 odst. 3 tr. zákoníku rovněž trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen také na zkušební dobu 3 let. Rovněž tomuto obviněnému byl uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 75 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 75 000 Kč. Dále i trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku – peněžních prostředků ve výši 897 000 Kč, zajištěných v bankovní bezpečnostní schránce č. XY v České spořitelně, a. s., v pobočce Jánská 446/6, Brno, a dalších věcí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které jsou specifikovány v rozsudku soudu prvního stupně. Konečně bylo rozhodnuto i podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání věcí uvedených v tomto rozsudku. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění N. D. a T. H. a v jejich neprospěch státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 7 To 130/2024, všechna odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Skutek, jímž byli obvinění uznáni vinnými, je podrobně popsán v rozsudku soudu prvního stupně a je účastníkům řízení dostatečně znám. Pro rozhodnutí o dovolání obviněných není nezbytné jej opakovat, postačí zdůraznit, že obvinění se protiprávního jednání měli dopustit v období nejméně od 24. 6. 2020 do 26. 4. 2022 prodejem velkého množství zboží (textilu, obuvi a doplňkového zboží) neoprávněně označeného ochrannými známkami celé řady výrobců. Prodáno bylo zboží za částku nejméně 1 618 131 Kč, přičemž tento prodej obvinění uskutečňovali v rámci soukromé Facebookové skupiny „XY“ a „XY“ a část zboží sami neoprávněně opatřovali ochrannými známkami oprávněných výrobců, konkretizovaných v tomto rozsudku. II. Dovolání obviněných 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění N. D. a T. H. prostřednictvím svého společného obhájce dovolání, které fakticky opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., ačkoli konkrétní označení uplatněných dovolacích důvodů je poněkud zavádějící. 5. Obvinění, kteří v řízení před soudem prvního stupně prohlásili svoji vinu a soud toto jejich prohlášení přijal, zaměřili svá dovolání proti výrokům o výši peněžitého trestu a obviněný T. H. i proti trestu propadnutí věci, peněžních prostředků ve výši 897 000 Kč, které byly zajištěny v bankovní bezpečnostní schránce č. XY v České spořitelně, a. s., pobočce Jánská 446/6, Brno. Oba obvinění namítli, že nebylo prokázáno, že trestnou činností získali majetkový prospěch ve výši odpovídající uloženým peněžitým trestům a částce, na kterou se vztahuje trest propadnutí věci. Částka 1 618 131 Kč, za kterou zboží prodali, není jejich získaným majetkovým prospěchem, neboť jim vznikly náklady spojené s nákupem zboží i nálepek a nášivek, které na zboží umístili. Náklady jim vznikly i na poštovném. Hrubý zisk na jednom kusu zboží činil podle dovolatelů 100 až 250 Kč. Z prodeje zboží, který je jim kladen za vinu, tak měli zisk v řádu desítek tisíc Kč. Trest, který jim byl uložen, je proto nepřiměřeně vysoký a převyšuje dosažený majetkový prospěch z trestné činnosti. 6. Rovněž trest propadnutí věci, částky 897 000 Kč, uložený obviněnému T. H., označil tento obviněný za nepřiměřený, zejména za situace, že podle něj nebylo prokázáno, že mu uvedená částka patřila, neboť vlastnictví k této částce uplatnila B. D., matka spoluobviněné, která uvedla, že tyto finanční prostředky získala prodejem bytu. Pro uložení trestu propadnutí věci nebyla splněna podmínka, že věc, které se tento trest týká, náleží pachateli. Trest proto označil za nepřípustný. Pouhá skutečnost, že finanční částka byla zajištěna v jeho bezpečnostní schránce ještě neprokazuje, že mu patřila, zejména když uvedenou částku trestnou činností nemohl získat a vlastnictví k ní uplatnila jiná osoba. Obviněný rovněž zpochybnil naplnění testu proporcionality ve vztahu k takto uloženému trestu propadnutí věci s ohledem na závažnost trestné činnosti, kterou byl uznán vinným. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 579/2010, a ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 7 Tdo 457/2010. 7. Podle dovolatelů tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [správně od 1. 1. 2022 ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Protože odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil, došlo i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnuté odvolání obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na existenci důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [správně od 1. 1. 2022 ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Podle dovolatelů totiž “již v době zamítnutí odvolání obžalovaného existovaly důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je dán i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.“ 8. Závěrem svého dovolání obvinění uvedli, že soudy nižších stupňů dospěli ke zcela nesprávným skutkovým zjištěním ve vztahu k možnému majetkovému prospěchu a ve vztahu k zajištěným peněžním prostředkům, které jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, přičemž odvolací soud se nevypořádal se všemi námitkami a důvody odvolání. Z výše uvedených důvodů pak obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). 10. Podle jeho názoru neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky obviněných, jimiž se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů v rámci verze skutkového děje, která odpovídá představám dovolatelů. V tomto směru jde ze strany obviněných o pouhou prostou polemiku se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, postupem při provádění důkazů a hodnocením důkazů ze strany těchto soudů. Podle státního zástupce přitom nelze dovodit žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů ve vztahu k majetkovému prospěchu obviněných z předmětné trestné činnosti. Odvolací soud vychází z částky 1 618 131 Kč (prodejní cena zboží), od které ve shodě s námitkami dovolatelů odečítá hrubé náklady na pořízení prodávaných věcí a dále log a znaků podléhajících ochraně zapsaných ochranných známek. Takto zjištěný majetkový prospěch není ve zjevném rozporu s provedenými důkazy a má význam pro uložení proporcionálních trest