5 Tdo 1101/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1101/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:5 Tdo 1101/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.1101.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 5. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1272/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1101/2022-1892 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovoláních, která podali obvinění J. H., nar. XY, trvale bytem XY, okres XY, V. H., nar. XY, trvale bytem XY, okres XY, J. H., nar. XY, trvale bytem XY, okres XY, a N. K., nar. XY, trvale bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 10 To 49/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 74/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. H., V. H., J. H. a N. K. odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 2 T 74/2021, byl obviněný J. H. pod body 1. a 2. výroku o vině uznán vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), dílem spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obvinění V. H., J. H. a N. K. byli pod bodem 2. výroku o vině uznáni vinnými přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný J. H. odsouzen podle § 225 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, V. H. byla podle týchž ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 2 let a obviněným J. H. a N. K. soud podle § 225 tr. zákoníku uložil shodně tresty odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem jejich výkonu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. 2. Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 10 To 49/2022, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. 3. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění okresního soudu obvinění dopustili (zjednodušeně uvedeno) tím, že nejprve pod bodem 1. výroku o vině obviněný J. H. dne 1. 10. 2019 v obci XY u stavby č.p. XY poté, co byl prohlášen konkurs jak na jeho majetek, tak i v jiném insolvenčním řízení na majetek jeho manželky V. H., a insolvenční správci obchodní společnost Hlista & Pril, v. o. s., a Ing. Jiří Krejčiřík převzali dne 27. 8. 2019 do správy uvedenou nemovitost zapsanou do majetkové podstaty dlužníka J. H., u níž vyměnili zámky u dveří od hlavního vchodu a k technické místnosti, bez vědomí a souhlasu insolvenčních správců tyto zámky násilně odstranil a nahradil je svými zámky, a to v úmyslu zamezit insolvenčním správcům v přístupu do objektu a znemožnit jim tak tento nemovitý majetek držet, užívat a požívat jeho užitky v rámci výkonu jeho správy ve smyslu § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „IZ“). Pod bodem 2. výroku o vině všichni obvinění následně dne 4. 11. 2019 opět v obci XY u stavby č. p. XY, jež byla zapsána rovněž do majetkové podstaty dlužnice V. H. (a to již od 5. 10. 2015), po předchozí marné výzvě k předání této nemovitosti a poučení o povinnosti k součinnosti odmítli vydat insolvenčním správcům obchodní společnosti Hlista & Pril, v. o. s., a Ing. Jiřímu Krejčiříkovi uvedenou nemovitost a umožnit do ní přístup, konkrétně J. H., V. H. a J. H. ústně prohlásili, že do domu nikoho nevpustí z důvodu podaného návrhu na vydání předběžného opatření a J. H. a N. K. se postavili před hlavní vchodové dveře do domu v úmyslu insolvenčním správcům fyzicky zamezit v přístupu do tohoto objektu a znemožnit jim tak tento majetek držet, užívat a požívat jeho užitky v rámci výkonu jeho správy vykonávané v souladu s ustanovením § 229 odst. 3 písm. c) IZ. II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim 4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podali všichni obvinění dne 10. 8. 2022 prostřednictvím společného obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž tak učinili společným podáním. Jejich námitky byly zcela totožné. 5. Obvinění úvodem svých dovolání stručně zrekapitulovali dosavadní průběh trestního řízení a následně uvedli, že napadené usnesení napadají v celém rozsahu. Nejprve konstatovali, že jejich jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. Konkrétně si stěžovali na nesprávný postup soudů v trestním řízení, které se řádně nevypořádaly s jejich výtkami, proto je obvinění nyní znovu předkládají i v dovoláních. Dále namítli, že nejsou splněny zákonné podmínky pro vedení insolvenčních řízení proti dlužníkům J. H. a V. H., což však soudy obou stupňů nevzaly v potaz. Podle § 40b o. s. ř. totiž stále nejsou v právní moci usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018 č. j. XY, a ze dne 19. 11. 2018, č. j. XY, jimiž byl prohlášen konkurs na majetek V. H., resp. J. H., a to proto, že nesplňují náležitosti veřejné listiny a proto, že tato usnesení nebyla řádně doručena účastníkům řízení v souladu se zákonem. Dispoziční oprávnění k předmětné nemovitosti tedy měli po celou dobu výhradně obvinění. V podrobnostech obvinění odkázali na texty doplnění svých odvolání ze dne 9. 2. 2022, 7. 3. 2022 a 10. 5. 2022 a také na vyjádření obviněné V. H. ze dne 19. 5. 2022. 6. Dále obvinění vyslovili názor, že i v případě, pokud by byl konkurs prohlášen v souladu se zákonem, insolvenční správci obchodní společnost Hlista & Pril, v. o. s., ani Ing. Jiří Krejčiřík nebyli oprávněni k výměně zámků u dveří nemovitosti, neboť k ní neměli dispoziční právo. To přešlo v souladu s výkladem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, na toho insolvenčního správce, který nemovitost zapsal do majetkové podstaty jako první, tedy na insolvenčního správce Mgr. Josefa Neskusila. Insolvenčnímu správci Hlista & Pril, v. o. s., za niž jednal neohlášený společník V. P., takové jednání nepříslušelo, nemohl tedy nabýt dispoziční právo k nemovitosti a dveřní zámky pak vyměnil neoprávněně. 7. V další části svých dovolání obvinění upozornili na zástavní právo váznoucí na dotčené nemovitosti, které zajišťuje pohledávku věřitele Česká správa sociálního zabezpečení. Podle § 230 odst. 2 IZ lze provádět správu nemovitosti pouze se souhlasem zajištěného věřitele, který jej však v tomto případě neudělil. Insolvenční správci tudíž nebyli oprávněni spravovat nemovitost a obvinění nemohli mařit úkon správce, který správně neměl být realizován pro zákonnou překážku. Současně obvinění namítli neoprávněnost správy nemovitosti insolvenčními správci také z toho důvodu, že k tomu nebyl dán souhlas žalobce, který podal vylučovací žalobu ohledně nemovitosti zapsané do majetkové podstaty. Totožnou námitku obvinění s odkazem na § 225 odst. 4 IZ uplatnili již v řízení před soudem prvního stupně, který ji však odmítl s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 29 Cdo 6097/2017, a také v odvolacím řízení, avšak ani krajský soud ji neshledal důvodnou. Obvinění setrvávají na stanovisku, že podle § 225 odst. 4 IZ, ale i podle názorů judikatury Nejvyššího soudu (bod 19. citovaného usnesení sp. zn. 29 Cdo 6097/2017) mohl insolvenční správce nakládat se sepsaným majetkem po podání vylučovací žaloby výhradně se souhlasem žalobce (vylučovatele). Oni sami tedy předpokládali užití citovaného ustanovení § 225 odst. 4 IZ, a proto ve dnech 1. 10. 2019 a 4. 11. 2019 nemohli spáchat přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení. 8. Pokud obchodní společnost Alia Trade, s. r. o., jako zástupce věřitelů v obou insolvenčních řízeních udělila souhlas se správou nemovitosti, šlo o irelevantní souhlas, protože její účast v insolvenčních řízeních pro opožděné podání incidenčních žalob již skončila ke dni 16. 3. 2019, resp. 27. 4. 2019. Tyto okolnosti však soudy opomenuly. 9. Soudům obou stupňů obvinění také vytkli, že se dostatečně nevypořádaly s probíhajícími incidenčními řízeními vyvolanými dovolateli, kt