5 Tdo 1511/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1511/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 1. 2020 Spisová značka:5 Tdo 1511/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.1511.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Adhezní řízení Insolvenční řízení Výrok rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 212 odst. 1,6 písm. a) tr. zákoníku § 260 odst. 1,4 písm. c) tr. zákoníku § 229 odst. 1 tr. ř. § 140b předpisu č. 182/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1511/2019-2027 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný D. H., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno-Bohunice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 2 To 85/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 9/2017, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se částečně zrušují - jednak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2018, sp. zn. 39 T 9/2017, ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozenému Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, Regionálnímu odboru Brno, Kotlářská 53, Brno, IČ: 48133981, na náhradu škody částku 5 910 000 Kč, - a jednak usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 2 To 85/2018, a to pokud jím bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného podané proti výroku o náhradě škody, jinak ve zbývajícím rozsahu zůstávají uvedená rozhodnutí nezměněna. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím § 265 tr. řádu se poškozený Státní zemědělský intervenční fond, IČ: 48133981, se sídlem Praha 1 – Nové Město, Ve Smečkách 801/33, odkazuje s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2018, sp. zn. 39 T 9/2017, byl obviněný D. H. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo obviněnému uloženo, aby poškozenému Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (dále ve zkratce též jen „SZIF“), Regionálnímu odboru Brno, Kotlářská 53, Brno, IČ: 48133981, nahradil majetkovou škodu ve výši 5 910 000 Kč. Dále byla podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 2 KZV 14/2016, spoluobviněná M. J. (jednatelka společnosti J.). 2. Uvedených trestných činů se podle rozsudku soudu prvního stupně obviněný D. H. dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že jako výkonný ředitel obchodní společnosti J., IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „J.), již fakticky řídil, vymyslel plán neoprávněného získání dotace na investici do linky na zpracování PET recyklátu (dále jen „linka“) z Programu rozvoje venkova ČR poskytovanou SZIF, k čemuž připravil nepravdivé podklady pro získání dotace týkající se původu linky a zadávacího řízení na její pořízení. Tyto doklady následně předložila jednatelka obchodní společnosti J., M. J., dne 4. 3. 2009 společně s Žádostí o dotaci z Programu rozvoje venkova Regionálnímu odboru Brno SZIF. Po jejím schválení byla obchodní společnosti J. poskytnuta dotace ve výši 5 910 000 Kč, z níž 75 %, představující částku 4 432 500 Kč, bylo poskytnuto z příspěvku Evropské unie, a 25 %, představující částku 1 477 500 Kč, bylo poskytnuto z národních zdrojů České republiky. K vyplacení těchto prostředků došlo dne 19. 4. 2010, a to v rozporu zejména s bodem 7 části A a bodem 6 části B Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytnutí dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR na období 2007 – 2013 stanovených Ministerstvem zemědělství ČR. Obviněný zejména nepravdivě deklaroval, že pořizovaná linka byla nová, dosud nepoužitá, a zamlčel, že ve skutečnosti šlo o linku dovezenou z Číny do ČR za cenu přibližně 150 000 USD společností E., za kterou obviněný vystupoval jako předseda představenstva, přičemž tato linka byla pronajata na základě smlouvy ze dne 30. 5. 2007 obchodní společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., IČ: 25723758, obchodní společnosti LIKTO, s. r. o., IČ: 61535435 dále jen „LIKTO“), která ji však v rámci zkušebního provozu pro dlouhodobé a neodstraněné závady odmítla převzít. Následně v řetězci několika obchodních společností byla linka účelově prodána obchodní společnosti PROCARTECH, s. r. o., IČ: 26894378, od které ji na základě smlouvy ze dne 26. 10. 2009 zakoupila za cenu 11 721 500 Kč (včetně DPH) obchodní společnost J. V důsledku uvedených nepravdivých informací byla neoprávněně poskytnuta a vyplacena dotace, čímž obžalovaný způsobil SZIF škodu ve výši celkem 5 910 000 Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný D. H. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2019 usnesením, sp. zn. 2 To 85/2018, jímž podle § 256 tr. řádu odvolání zamítl. Odvolací soud zamítl podle stejného ustanovení rovněž odvolání státního zástupce podané v neprospěch spoluobviněné M. J. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný D. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Fakticky (slovním popisem, aniž by jej označil odkazem na zákonné ustanovení) uplatnil též dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve druhé variantě, protože podle něj bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, i když v předcházející fázi řízení byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. V první části dovolání obviněný zopakoval dosavadní průběh řízení. Dále obviněný vycházel ze svých odvolacích námitek, které podrobněji v návaznosti na reakci odvolacího soudu na ně rozvedl a se závěry odvolacího soudu polemizoval. Obviněný namítal, že pojmy vztahující se k dotaci na předmětnou linku měly být soudy nižších stupňů vykládány optikou doby před deseti lety, kdy ke skutku mělo dojít. V dané době si ani SZIF nebyl jistý výkladem jednotlivých pojmů dotačních pravidel. Obviněný dále upozornil, že soud prvního stupně vyslechl zmocněnkyni poškozeného M. H. jako svědkyni, i když byla přítomna celému dokazování, přičemž tato svědkyně se vyjadřovala k pojmu „nepoužitý majetek“, ačkoliv v rozhodné době nebyla zaměstnankyní SZIF a neznala tehdejší praxi. Obviněný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že vše měl činit s úmyslem vylákat dotaci. Jeho motivem bylo zachránit investici a ušetřit peníze, nikoli někoho podvést. Pořídil levnou linku z Číny, kterou odmítla převzít obchodní společnost LIKTO, proto ji koupil pro společnost J. Požádal o dotaci na tuto linku, neboť byl ujištěn, že takto lze postupovat a že je vše v souladu se zákonem. Obviněný dále upozornil na nezákonný postup soudu prvního stupně, který nevyčkal právní moci jeho předchozího odsouzení z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 42 T 5/2014, o kterém věděl (viz ústní vyjádření po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) a jehož výrok o trestu měl být zrušen při současném uložení souhrnného trestu. V odvolání uplatnil také námitky vůči výroku o náhradě škody, neboť byl přesvědčen, že mu povinnost k náhradě škody nemohla být uložena z objektivních důvodů, neboť na jeho majetek byl prohlášen konkurz podle insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „insolvenční zákon“ nebo ve zkratce „IZ“) a je povinen uspokojovat věřitele poměrně prostřednictvím správce konkurzní podstaty. Obviněný měl za to, že ani věřitel pak není oprávněn si od něj takové plnění vzít, neboť by porušil § 5 IZ. K adheznímu výroku dále doplnil, že poškozený SZIF neby