5 Tdo 487/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 487/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2019 Spisová značka:5 Tdo 487/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.487.2019.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Legalizace výnosů z trestné činnosti Pokus trestného činu Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 487/2019 40 395 Tdo 487/2019-6694 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovoláních, která podali obvinění J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, L. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a L. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 9 To 17/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 57 T 15/2014, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se v celém rozsahu zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 9 To 17/2018, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 57 T 15/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to včetně výroku o souhrnném trestu, který byl obviněné L. S. uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2019, sp. zn. 31 To 118/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 144/2017. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 57 T 15/2014, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství se spoluobviněnými J. H., L. S. a L. T., kteří byli shodně uznáni vinnými zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, za což byli obvinění J. H., J. H. a L. T. odsouzeni podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání pět a půl roku, resp. obviněný L. T. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jejichž výkon byli všichni jmenovaní zařazeni do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v rozsudku byl nesprávně citován § 55 tr. zákoníku). Obviněné L. S. soud uložil podle § 222 odst. 4 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla rovněž zařazena do věznice s ostrahou, přičemž soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 8. 2014, č. j. 6 T 189/2013-1902, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 4. 2015, č. j. 31 To 447/2014-1976, jimiž byla obviněná uznána vinnou přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jako i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále krajský soud podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil každému z obviněných také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení jako člen orgánů ve společnostech s ručením omezeným a akciových společnostech (obviněné L. S. byla zakázána účast v orgánech i dalších právnických osob) na dobu sedmi roků. Zároveň byli poškození M. S. a N. S. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. řádu. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podali všichni čtyři obvinění odvolání, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 9 To 17/2018, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněné J. H. a J. H. uznal vinnými pokusem zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 a § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, obviněnou L. S. pokusem zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 a § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a obviněného L. T. zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 pím. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto zločiny vrchní soud uložil obviněným J. H. a J. H. podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání pěti let, pro jejichž výkon je zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněné L. S. soud uložil podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku rovněž nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let a pro jeho výkon ji zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněnému L. T. byl podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále vrchní soud uložil všem čtyřem obviněným trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení jako člen orgánů ve společnostech s ručením omezeným a akciových společnostech a dalších právnických osob na dobu 7 let, tedy zcela shodně jako soud prvního stupně. Rovněž adhezní výrok, jímž odvolací soud odkázal poškozené M. S. a N. S. s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. řádu, se shodoval s adhezním výrokem krajského soudu. 3. Uvedené trestné činnosti (tři pokusy zločinu poškození věřitele a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti) se obvinění dopustili skutkem, jenž spočíval stručně uvedeno v tom, že: obviněný J. H. jako předseda představenstva obchodní společnosti T., (dále též „T.“) a J. H. jako předseda dozorčí rady téže obchodní společnosti a současně oba jako jednatelé obchodní společnosti K., (dále též „K.“) svolali na den 16. 8. 2010 náhradní mimořádnou valnou hromadu obchodní společnosti T., ačkoli manželé M. a N. S. sami a prostřednictvím svého zmocněnce Mgr. Mariana Jeřábka vyzvali K., a jejího jednatele J. H. k úhradě dlužných splátek a také k doložení dokladů k pohledávce, jejíž zápočet byl uplatněn, a když se tak nestalo, manželé S. prostřednictvím Mgr. Mariana Jeřábka odstoupili od Smlouvy o úplatném převodu cenných papírů obchodní společnosti MIRUKA, a. s., ze dne 3. 8. 2009, uzavřené mezi prodávajícími M. a N. S. a kupujícím K., za kupní cenu 4 000 000 CAD (tj. 67 284 000 Kč) a 4 250 000 Kč (celkem 71 534 000 Kč), odstoupení od smlouvy bylo doručeno obchodní společnosti K., nejpozději dne 2. 8. 2010, současně podle čl. 8.1. smlouvy vyzvali K., k předání akcií obchodní společnosti T., a její zástupce vyzvali, aby se zdrželi úkonů, jež by mohly T., přivodit újmu, a na této mimořádné valné hromadě, která se konala v notářské kanceláři Mgr. Dagmar Pasevové v XY dne 16. 8. 2010, J. H. vystupoval jako zástupce akcionáře K., ačkoli nejméně od 3. 8. 2010 věděl o odstoupení od smlouvy manželi S. a o tom, že následkem tohoto jednání je přechod vlastnického práva k akciím zpět na prodávající manžele S., tudíž jejich povinností bylo akcie vrátit, avšak na mimořádné valné hromadě se jim podařilo prosadit změnu stanov týkající se způsobu rozhodování valné hromady tak, že nově nebyla nutná účast a souhlas 100% akcionářů, a současně byl přítomnými odsouhlasen prodej nemovitostí ve vlastnictví T., které byly zapsány na listu vlastnictví č. 6 v katastrálním území XY, následně došlo k uzavření kupní smlouvy dne 25. 8. 2010 v XY, již podepsal za prodávající T., obviněný J. H. spolu s bratrem J. H. a za kupující občanské sdružení E. obviněná L. S., touto smlouvou byly za kupní cenu ve výši 56 000 000 Kč převedeny veškeré nemovitosti v areálu v XY (podrobně specifikované ve výroku o vině), jež byly nezbytné k podnikání obchodní společnosti T., a jejichž obvyklá tržní hodnota činila k 3. 8. 2010 částku 60 000 500 Kč, přestože si byli vědomi, že znemožní splnění závazku K., plynoucího z odstoupení od smlouvy, přičemž L. S. uzavřela kupní smlouvu, přestože občanské sdružení zjevně nedisponovalo finančními prostředky k úhradě kupní ceny, neměla je ani odpovídajícím způsobem zajištěné, skutečným cílem jednání bylo dosažení změny vlastnického práva k převedeným nemovitostem a zmaření us