5 Tdo 541/2012 — Nejvyšší soud

5 Tdo 541/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 6. 2012 Spisová značka:5 Tdo 541/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.541.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.9.2012II.ÚS 3560/12JUDr. Dagmar Lastoveckáodmítnuto9.10.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 541/2012-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2012 o dovolání obviněné Ing. M. V. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 7 To 511/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 29/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. M. V. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 3 T 29/2011, byla obviněná Ing. M. V. uznána vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“), který spáchala tím, že v době od 2. ledna 2010 do 29. dubna 2011 jako bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce spol. SACAR, s. r. o., se sídlem Praha 1, Žitná 49, IČ: 25610503, která byla této funkce zproštěna usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2009, č. j. 98K 33/2001-192, s právní mocí dne 17. 12. 2009, nesplnila řádně a zcela svou povinnost, stanovenou v § 8 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, totiž předat ve lhůtě do 15 dnů po nabytí právní moci zmíněného usnesení svou funkci nově jmenovanému správci konkursní podstaty JUDr. P. B., advokátu se sídlem Praha, B., a poskytnout mu součinnost, svou funkci nepředala a součinnost neposkytla i přesto, že ke splnění této povinnosti byla JUDr. P. B. prokazatelně vyzvána nejprve doporučeným dopisem, který převzala dne 28. 12. 2009, a opakovanou výzvou, kterou převzala dne 1. 3. 2010 a dále emailovými výzvami, kdy však obviněná na žádnou z těchto výzev nereagovala, nově ustanoveného správce konkursní podstaty až do 15. 7. 2010 vůbec nekontaktovala, po tomto datu s ním sice vstoupila do kontaktu a deklarovala ochotu svou povinnost splnit, přesto však až do 29. 4. 2011 JUDr. B. nepředala ani část konkursní dokumentace a nepředala mu řádně ani hotovost z pokladny úpadce ve výši 155.763,- Kč, kterou držela u sebe až do 2. 12. 2010, kdy ji vložila na bankovní účet úpadce, aniž by JUDr. B. o existenci tohoto bankovního účtu vyrozuměla, a obviněná takto jednala i přesto, že si musela být vědoma toho, že bez její součinnosti nebude současný správce konkursní podstaty úpadce SACAR, s. r. o., moci zpracovat návrh konečné zprávy a rozvrhového usnesení, které slouží k určení poměru rozdělení zbylých peněz mezi věřitele, a bez nichž nelze konkursní řízení ukončit, v důsledku čehož zůstane nenaplněn účel konkursního řízení, spočívající zejména v poměrném uspokojení věřitelů a v uspořádání majetkových poměrů dlužníka v úpadku. Za tento přečin byla obviněná Ing. M. V. odsouzena podle § 225 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněné povolen podmíněný odklad výkonu trestu a zkušební doba byla stanovena na 1 (jeden) rok. Městský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněné Ing. M. V., rozhodl usnesením ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 7 To 511/2011, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 7 To 511/2011, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 3 T 29/2011, podala obviněná Ing. M. V. prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Císaře dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dovolatelka nejprve zkonstatovala, že si je vědoma, že měla být poté, co se dozvěděla o svém zproštění z funkce konkursní správkyně důslednější, aby tak eliminovala případné negativní důsledky, spojené s prodlením v rámci předání konkursní dokumentace, což však současně neznamená, že by jakékoliv pochybení konkursního správce bylo možné podřadit pod skutkovou podstatu ve smyslu § 255 tr. zákoníku. Ze strany obviněné došlo k úplnému zjištění a soupisu konkursní podstaty, jakož i ke zpeněžení majetkových hodnot. Obviněná tedy předala novému správci konkursní podstaty podklady ve stádiu řízení bezprostředně před vypracováním konečné zprávy a tedy i definitivním ukončení konkursního řízení. Na tomto základě tedy neohrozila úplné a správné zjištění majetku náležejícího do soupisu majetkové podstaty, ani žádným způsobem neohrozila či neznemožnila zpeněžení tohoto majetku. Odvolací soud nenabídl jakýkoliv výklad předmětné skutkové podstaty a nezdůvodnil řádně, z jakého důvodu pokládá jednání obviněné za spáchání přečinu podle § 255 tr. zák. Obviněná nebyla v průběhu procesu předávání konkursní dokumentace zcela pasivní, což má dokladovat emailová korespondence mezi dovolatelkou a JUDr. P. B.. Podle tvrzení JUDr. B. byly předané konkursní doklady zcela v pořádku, což znamená, že dovolatelka neměla důvod zadržovat konkursní dokumentaci, tedy neměla důvod úmyslně se vyhýbat své zákonné povinnosti, což zásadním způsobem ovlivňuje existenci úmyslu, resp. existenci subjektivní stránky přečinu v posuzované záležitosti. Byť za nevčasné předání konkursních dokladů objektivně odpovídá obviněná, nebylo na místě toto její pochybení řešit v rovině trestně právní, když jí nebyl prokázán úmysl. Obviněná nenaplnila objektivní ani subjektivní stránku stíhaného přečinu, popis skutku nekoresponduje s formálními znaky přečinu podle § 225 tr. zákoníku. Obviněná dále vytkla soudům nižších stupňů, že se nesprávně vypořádaly s námitkou použití zásady subsidiarity trestní represe, která měla být podle obviněné aplikována. Jak vyplývá ze zprávy Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2011, insolvenční soud je v rámci průběhu insolvenčního řízení dohledovým orgánem nad činností správců konkursní podstaty, a to i těch správců, kteří byli zproštěni své funkce. Insolvenční soud je pak oprávněn ukládat pokuty za účelem splnění uložené povinnosti předat funkci správce konkursní podstaty. V posuzované záležitosti nebyl příslušný insolvenční soud požádán nově jmenovaným insolvenčním správcem, aby případně realizoval určitou dohledovou součinnost při předávání funkce. Nově jmenovaný konkursní správce pak, aniž by informoval insolvenční soud o nečinnosti obviněné, podal na obviněnou bez dalšího trestního oznámení, a to již v dubnu 2010, ačkoliv obviněná se seznámila s rozhodnutím o svém zproštění teprve v březnu 2010. Tím eliminoval možnost, aby obviněná byla nejprve sankcionována prostředky procesního práva, a teprve poté byla uplatněna trestněprávní rovina. Není na místě argumentace odvolacího soudu, že obviněná byla insolvenčním soudem postihována jinými sankcemi, neboť tyto sankce se nevztahují k tomuto trestnímu řízení. V závěru dovolání proto obviněná Ing. M. V. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 7 To 511/2011, a poté aby postupoval podle § 265 odst. 1 tr. ř. (dovolatelka zřejmě měla na mysli ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř.) a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněné Ing. M. V. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že jak je patrno z popisu přisouzeného skutkového podkladu výroku o dovolatelčině vině, nebylo jí vytýkáno, že by byla v průběhu předmětného insolvenčního řízení zcela pasivní, tak jak v rámci vlastního pojetí skutkového děje interpretuje. Způsob popisu přisouzeného jednání v průběhu celého sledovaného období od 2. 1. 2010 do 29. 4. 2011 totiž byl co do postrádané míry její součinnosti s nově ustanoveným správcem konkursní podstaty rozlišen jednak na období do 15. 7. 2010, ve kterém na žádnou z jeho písemných výzev nereagovala a ani se s ním nekontaktovala a dále na období po tomto datu, kdy s ním sice vstoupila do emailové korespondence a projevila ochotu ke spolupráci, avšak k faktickému plnění takto deklarovaného příslibu potřebné součinnosti v rámci probíhajícího insolvenčního řízení přikročila až po datu 29. 4. 2011. Pokud tedy odvolací soud pojmenov