5 Tdo 584/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 584/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 6. 2016 Spisová značka:5 Tdo 584/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.584.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. § 248, odst. 1, 4 tr. zák. § 209, odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 584/2016-97 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 o dovoláních, která podali obvinění Z. F. a F. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 7 To 353/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 173/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných Z. F. a F. K. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 4 T 173/2011, byli oba obvinění uznáni vinnými pokračujícím trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákon“), jehož se obviněný Z. F. dopustil jako organizátor podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Obviněnému Z. F. za shora uvedený trestný čin a za pokračující trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 4 T 9/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 4 To 18/2013, a za pokračující trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 4 T 73/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. 7 To 236/2014, byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon jej soud prvního stupně podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Okresní soud v Chebu současně zrušil výroky o trestech vyslovené shora označenými rozhodnutími včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému F. K. byl podle § 256 odst. 4 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon soud prvního stupně podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona na zkušební dobu tři a půl roku. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byly poškozené obchodní společnosti Credium, a. s., s Autoleasing, a. s. (dříve s Autoúvěr, a. s.), odkázány s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákona se obvinění ve stručnosti dopustili tím, že poté, co obviněnému Z. F. jako tehdejšímu jednateli a společníku obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., bylo známo, že tato obchodní společnosti nebude moci uhradit své závazky vyplývající z uzavřených úvěrových smluv vůči věřitelům - obchodním společnostem s Autoúvěr, a. s., Santander Consumer Finance, a. s., ČSOB Leasing, a. s., Credium, a. s., a že v důsledku neuhrazení těchto závazků přejde na tyto věřitele vlastnické právo k vozidlům, jejichž nákup byl financován prostřednictvím úvěrů, obviněný Z. F. a Ing. J. Č. jako tehdejší společník a prokurista obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., založili dne 7. 11. 2008 prostřednictvím svých manželek J. F. a M. Č. obchodní společnost PRESTIGE CARS ML, s. r. o., ve které byly společnicemi, a jednatelem byl valnou hromadou jmenován tehdejší zaměstnanec obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., obviněný F. K.; poté obviněný Z. F. a Ing. J. Č. převedli dne 5. 12. 2008 svůj obchodní podíl v obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., na osobu F. K., nar. 23. 9. 1969, a téhož dne byli odvoláni ze svých funkcí jednatele a prokuristy obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., v období nejméně od 7. 12. 2008 do 2. 2. 2009 v T. obviněný Z. F. v úmyslu zabránit budoucímu zabavení vozidel v důsledku přechodu vlastnického práva na věřitele, a v úmyslu tato motorová vozidla následně prodat a finanční prostředky získané prodejem si ponechat, zosnoval vyhotovení fiktivních smluv a dalších dokladů, jimiž předstírali prodej předmětných vozidel obchodní společností AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., do vlastnictví obchodní společnosti PRESTIGE CARS ML, s. r. o., a navazující prodeje těchto vozidel dalším osobám řídil a organizoval, obviněný F. K. jako jednatel obchodní společnosti PRESTIGE CARS ML, s. r. o., tyto smlouvy jménem obchodní společnosti podepsal, ačkoli mu byl znám účel vyhotovení fiktivních smluv, přičemž tyto smlouvy (pro přesnou specifikaci kupních smluv i jednotlivých vozidel viz tzv. skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) nebyly současně podepsány osobou oprávněnou jednat jménem obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., a nedošlo k zaplacení kupní ceny prodávající obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., tato vozidla poté převzal do své moci a následně je v souladu s pokyny od obviněného Z. F. prodal dalším osobám a finanční prostředky takto získané si přisvojil, ačkoli obvinění Z. F. a F. K. nebyli oprávněni jednat jménem obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o., a nebyli oprávněni nakládat s jejím majetkem, kdy za pomocí fiktivních smluv odstranili část majetku dlužníka (tj. obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o.) v hodnotě nejméně 13 389 100 Kč, a to ke škodě věřitelů - obchodních společností s Autoúvěr, a. s., Santander Consumer Finance, a. s., ČSOB Leasing, a. s., Credium, a. s., přičemž celkový dluh činil 19 103 094,26 Kč, a to konkrétně ve vztahu k obchodní společnosti s Autoúvěr, a. s., ve výši 4 517 338,10 Kč, k obchodní společnosti Santander Consumer Finance, a. s., ve výši 12 871 566,16 Kč, k obchodní společnosti Credium, a. s., ve výši 1 597 190 Kč, a k obchodní společnosti ČSOB Leasing, a. s., ve výši 117 000 Kč. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 7 To 353/2015, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadli obvinění dovoláním. Obviněný Z. F. podal toto dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Janči, a obviněný F. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Ladislava Jiráska. Oba dovolatelé v rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (byť obviněný Z. F. vyjádřil tento důvod pouze jeho slovním vyjádřením, aniž by řádně označil znění jeho zákonného ustanovení v trestním řádu). Obviněný Z. F. nejprve konstatoval, že „vlastnické právo ke specifikovaným vozidlům obchodní společnosti buď nepozbyly, nebo na ně následně opět přešlo“, a z tohoto důvodu fakticky nemohlo dojít k poškození jakéhokoli věřitele. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 4 T 9/2011, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 4 To 18/2013, v nichž soudy měly dojít k závěru, že „vlastnické právo k automobilům přešlo zpět na leasingové společnosti“. Podle názoru dovolatele nelze v jednom řízení dospět k tomuto názoru, a následně v rámci jiného řízení konstatovat, že pachatel za podobné situace v podstatě stejným jednáním „odstranil část majetku dlužníka“. Obviněný dále zopakoval svou obhajobu uplatněnou v předchozích stadiích trestního řízení spočívající v tvrzení, že nedošlo ke způsobení mnohamilionové škody věřitelům. Navíc tuto „údajnou“ škodu soudy ve svých rozhodnutích prokazatelně nevyčíslily a samotnými okolnostmi vzniku škody se vůbec nezabývaly. Rovněž nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu ohledně fiktivnosti kupních smluv. Odůvodnění napadeného rozhodnutí, že „předmětné kupní smlouvy jsou jistě fiktivní, protože byly uzavřeny ve státní svátky, kdy mají všechny obchody zavřeno“, označil dovolatel za „absurdní a velmi chabé“. S ohledem na výše uvedené obviněný Z. F. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aniž by však naznačil další procesní postup ve věci. Obviněný F. K. ve svém dovolání uplatnil obdobnou námitku jako Z. F., a to že předmětná vozidla nebyla v době jejich prodeje ve vlastnictví dlužníka, tj. obchodní společnosti AUTOCENTRUM TOP-CAR, s. r. o. Na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva byla majetkem obchodní společnosti s Autoúvěr, a. s. Z tohoto dů