5 Tdo 758/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 758/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:5 Tdo 758/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.758.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.01.2026III.ÚS 65/26 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 758/2025-4832 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný Oleksandr Bezeha, státní příslušník Ukrajiny, trvale bytem Dobrovolného 646/2, Praha 9 – Černý most, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 7 To 76/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 16/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Oleksandra Bezehy odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 46 T 16/2023, byl obviněný Oleksandr Bezeha uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věcí, a to finančních prostředků a stolního počítače označených ve výroku rozhodnutí. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena či prokuristy obchodní společnosti, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu 10 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, způsobenou škodu ve výši 34 560 817 Kč. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný podle zjištění soudu prvního stupně dopustil zjednodušeně uvedeno následovně. Obviněný jako jediný jednatel i společník a poté jako osoba fakticky ovládající obchodní společnost JUTACOM, s. r. o., IČ: 27605604 (dále jen „JUTACOM“), poté jako předseda Družstva JUTACOM group, IČ: 05938651 (dále jen Družstvo JUTACOM group), a jako jediný jednatel i společník obchodní společnosti Logistic security city, s. r. o., IČ: 24156736 (dále jen „Logistic security city“), v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) a získat tak pro sebe neoprávněný prospěch, podával u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 3, záměrně zkreslená přiznání k DPH a kontrolní hlášení za zdaňovací období od ledna 2016 do května 2019, do kterých zahrnul na vstupu faktury za neexistující přijatá zdanitelná plnění, ačkoliv věděl, že k faktickému plnění ve formě služeb či zboží ze strany dodavatelských společností nedošlo. Obviněný tyto dodavatelské společnosti minimálně částečně ovládal, disponoval přístupovými údaji do jejich datových schránek, do kterých vstupoval, měl razítka těchto obchodních společností, plné moci jednatelů zapsaných v obchodním rejstříku k jednání s úřady, k zakládání bankovních účtů a k uzavírání smluv, disponoval daňovými doklady vystavenými těmito společnostmi, podle kterých nechával zpracovat kontrolní hlášení a daňová přiznání těmto dodavatelským společnostem. Dále z těchto obchodních společností vytvářel i s cílem zastřít vlastní protiprávní činnost dodavatelsko-odběratelské řetězce. Celkem tak obviněný Oleksandr Bezeha jednáním podrobně popsaným bod body 1) až 58) výroku rozsudku (tj. 58 případů přiznání k DPH s uvedením konkrétních fiktivních faktur neoprávněně zahrnutých do daňových přiznání) zkrátil daň z přidané hodnoty v celkové výši 41 491 141,10 Kč ke škodě České republiky. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce v neprospěch obviněného a obviněný odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 7 To 76/2024, následovně. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu zákazu činnosti a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu také uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti statutárního orgánu společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena či prokuristy obchodní společnosti, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 10 let. Odvolání obviněného Oleksandra Bezehy podle § 256 tr. ř. zamítl. Jinak ponechal napadený rozsudek nedotčen. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný Oleksandr Bezeha prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Podle názoru obviněného rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně je zatížen vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Odvolací soud podle jeho názoru rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel tak nesouhlasil se závěry odvolacího soudu a trval na tom, že se skutku, jak byl popsán ve skutkové větě, nedopustil. Soudy nižších stupňů učinily nesprávné skutkové závěry, které nemají oporu v provedeném dokazování, nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro svá rozhodnutí a nebyly řádně provedeny všechny důkazy k objasnění věci. 6. Obviněný nejprve rozsáhle zrekapituloval dosavadní řízení. Vyjádřil přesvědčení, že v dané věci se právní závěry soudů nižších stupňů dostaly do extrémního rozporu se skutkovými zjištěními. Namítl, že soudy nižších stupňů nedostatečně zohlednily jeho výpověď, naopak přikládaly nepřiměřenou důkazní váhu výpovědím svědků, zejména svědka V. I., jehož výpověď byla podle názoru obviněného účelová. Soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy tak, aby korespondovaly s výpovědí tohoto svědka. Svědek V. I. se přihlašoval u něj doma k bankovním účtům, datovým schránkám atd., což však soud prvního stupně bez dalšího dokazování přešel tím, že tomu tak nebylo. Obviněný trvá na tom, že fakticky neřídil shora zmíněné obchodní společnosti, ačkoliv byl formálně zapsán jako jejich statutární orgán v obchodním rejstříku. Neexistoval jediný důkaz prokazující jeho faktickou aktivitu v obchodních společnostech, a ani tvrzení svědků neprokazují, že by prováděl jednotlivé kroky a činnosti naplňující znaky trestného činu, jak uzavřely soudy nižších stupňů. 7. Obviněný dále zpochybnil závěry soudů nižších stupňů vyvozené ze zkoumání IP adresy, z níž měla být vedena komunikace. V této věci vycházely soudy nižších stupňů ze znaleckého zkoumání znalce Ing. Jiřího Bergera, který však neuvedl, že IP adresa počítače mohla být zneužita, a to hned několika způsoby manipulace s IP adresami, na které pak obviněný poukázal. Vzhledem k tomu, že svědek V. I. měl opakovaně přístup k jeho počítači, mohl do něj nahrát příslušný program ke vzdálenému přístupu a aktivovat jej, stejně tak zjistit jeho IP adresu přímo v počítači. Kriticky upozornil i na jiná trestní řízení, ve kterých tento znalec vypracoval chybné znalecké posudky. 8. Dále poukázal na nevěrohodnost svědků, zejména V. I., účetního L. Z. a D. F. Podrobně pak rozvedl, co jednotliví svědci uvedli a proč jim podle něj nelze věřit. Závěry soudů nižších stupňů byly v naprostém rozporu s provedenými důkazy a tyto důkazy neprokazovaly jeho vinu, proto jeho jednání nelze označit za jednání naplňující znaky trestného činu. Soudy tak měly vycházet ze zásady in dubio pro reo a zprostit ho obžaloby. Obviněný v této souvislosti namítl i porušení práva na spravedlivý proces. 9. Dále obviněný nesouhlasil ani s vyčíslením způsobené škody, kterou měl způsobit zkrácením DPH v celkové výši 41 491 141,10 Kč ke škodě České republiky. Nebylo mu