5 Tdo 855/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 855/2018 citace  Název judikátu:Porušení pravidel trestání vícečinného souběhu při upuštění od uložení souhrnného trestu Právní věta:Výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu je výrokem o trestu, jímž se konstatuje, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný i vzhledem k později projednávané části sbíhající se trestné činnosti. Zásadně je porušením pravidel o trestání vícečinného souběhu, pokud dojde k upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku, ačkoliv později projednávaná trestná činnost se posuzuje podle přísnějšího ustanovení trestního zákoníku a dříve uložený trest byl uložen podle mírnějšího ustanovení trestního zákoníku (§ 43 odst. 2 tr. zákoníku a contrario), šlo- li o trest odnětí svobody, který byl vyměřen pod dolní hranicí trestní sazby tohoto trestu stanovenou za trestný čin přísněji trestný, jímž byl pachatel uznán vinným v pozdějším trestním řízení, pokud současně nebyly splněny a zohledněny podmínky pro uložení tohoto trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 40 odst. 2 nebo § 58 tr. zákoníku. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:5 Tdo 855/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.855.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Souhrnný trest Upuštění od uložení souhrnného trestu Dotčené předpisy:§ 43 odst. 2 tr. zákoníku § 44 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:9. 11. 2018 Publikováno ve sbírce pod číslem:6 / 2019 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, o kterém odvolací soud rozhodl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu tak, že napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o uloženém trestu a znovu podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl, že se při nezměněném výroku o vině upouští podle § 44 tr. zákoníku od uložení souhrnného trestu. Nejvyšší soud se v rozhodnutí zabýval otázkou upuštění od uložení souhrnného trestu. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 855/2018-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. F., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 4 To 112/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 121/2017, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 4 To 112/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 3 T 121/2017, byl obviněný M. F. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin a za úmyslný přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 T 92/2015, který nabyl právní moci téhož dne, mu byl uložen podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (účinného od 1. 10. 2017) byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 T 92/2015, stejně jako další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil podle rozsudku soudu prvního stupně tím, že (zjednodušeně uvedeno) v období od 13. 2. 2012 do 28. 6. 2015 úmyslně neplnil vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi XXXXX *), a to nejprve částkou 1 000 Kč měsíčně a od 1. 4. 2015 částkou 1 500 Kč měsíčně, přičemž za uvedené období dlužil celkovou částku ve výši 40 000 Kč, čímž vydal nezletilého XXXXX *) nebezpečí nouze. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný M. F. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2018 rozsudkem sp. zn. 4 To 112/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o uloženém trestu a znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. řádu tak, že „při nezměněném výroku o vině se podle § 44 tr. zákoníku upouští od uložení souhrnného trestu k trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. 11. 2015, č. j. 8 T 92/2015-65“. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 4. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. F. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který spatřoval v tom, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 5. Nejvyšší státní zástupce (dále též jen dovolatel) stručně zrekapituloval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů a uvedl, že se neztotožnil v plném rozsahu s rozhodnutím odvolacího soudu. Hlavní námitku spatřoval v tom, že odvolací soud pochybil při ukládání trestu, neboť částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 T 92/2015. Postupem odvolacího soudu se nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 3 měsíců za první ze sbíhajících se skutků, pro nějž byl odsouzen zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Písku, stal rovněž trestem uloženým za druhý sbíhající se skutek z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 3 T 121/2017. Ve druhém případě byl ovšem skutek právně kvalifikován jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku se zákonnou trestní sazbou trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 3 let. V důsledku toho se trest uložený obviněnému za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku ocitl mimo hranici zákonné trestní sazby, která je na tento přečin stanovena. Došlo tak k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému byl v konečném důsledku odvolacím soudem uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. K tomu dovolatel doplnil, že odvolací soud nerespektoval § 196 odst. 3 tr. zákoníku a napadeným rozhodnutím porušil též ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ze kterého vyplývá mimo jiné to, že souhrnný trest je ukládán podle trestní sazby, která se vztahuje na trestný čin nejpřísněji trestný. Tím, že odvolací soud upustil od uložení souhrnného trestu, nebyl trest za sbíhající se přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku vyměřen v rámci nejpřísnější trestní sazby trestu odnětí svobody uvedené v § 196 odst. 3 tr. zákoníku, nýbrž mimo ni podle mírnější trestní sazby téhož druhu trestu uvedené v § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupce se neztotožnil ani s úvahou odvolacího soudu ohledně specifičnosti trestání deliktu zanedbání povinné výživy, neboť na zmíněná specifika je nutno reagovat v mezích v úvahu připadající zákonné trestní sazby a v mimořádných případech eventuálně uplatnit institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku, což se však s ohledem na výrok i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nestalo. 6. S ohledem na výše uvedené proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně i pro případ jiného rozhodnutí vyslovil souhlas, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. 7. Dovolání státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva nevyužil. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opods