6 Tdo 105/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 105/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 3. 2022 Spisová značka:6 Tdo 105/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.105.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Nutná obhajoba Přijetí úplatku Vyloučení soudce Výpověď svědka Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku § 36b odst. 1, 2 tr. ř. § 211 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1586/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 105/2022-1522 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2022 o dovolání obviněného P. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 8 To 202/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 124/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 1 T 124/2019, byl obviněný P. S. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za který byl podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 2.000 Kč, tedy v celkové výši 200.000 Kč. 2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 8 To 202/2021, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za který byl podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 2.000 Kč, tedy v celkové výši 200.000 Kč. 3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný označeného zločinu dopustil tím, že dne 14. 1. 2013 mezi 13:22 a 13:30 hodin v XY, na parkovišti před budovou XY, XY, t. č. jako státní zástupce XY vykonávající ve smyslu § 174 odst. 1 tr. ř. dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním ve věci vedené na Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 ZN 3465/2012, týkající se podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dne 14. 12. 2012 dopustit v té době podezřelý V. K., nar. XY, ačkoliv nejméně od 9. 1. 2013 od O. H., t. č. soudce XY, věděl, že je proti v té době podezřelému V. K. vedeno souběžné trestní řízení pro hospodářskou trestnou činnost, a tudíž mu muselo být zřejmé, že v jeho případě nebudou splněny podmínky § 307 tr. ř. pro podmíněné zastavení trestního stíhání, tak po předchozí vzájemné dohodě s O. H., kterého předtím téhož dne 14. 1. 2013 telefonicky kontaktoval rodinný příslušník V. K., B. Š., nar. XY, přijal od O. H. pod krycí legendou předání „prospektů na Suzuki“ finanční hotovost ve výši 50 000 Kč, kterou dne 14. 1. 2013 vybral V. K. ze svého bankovního účtu č. XY a která byla v zalepené bílé obálce pro obviněného viditelně vložena mezi reklamními materiály předávanými O. H., tuto částku obviněný přijal za účelem ovlivnění průběhu jím dozorovaného trestního řízení vedeného proti V. K. tak, aby mohlo být následně v jeho trestní věci rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., k čemuž však obviněný nakonec nepřistoupil, a namísto toho podal obžalobu, a to pouze kvůli vysoké hladině alkoholu v krvi obviněného V. K. v době způsobení dopravní nehody, což ale obviněný zjistil až v době po převzetí a ponechání si předmětné finanční hotovosti, nejdříve však 29. 1. 2013, kdy bylo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání V. K. ze dne 24. 1. 2013, č. j. KRPA-16133l/TČ-2012-000045-43. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 8 To 202/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c), g) tr. ř. 5. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., namítl, že při veřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2021 u Městského soudu v Praze rozhodoval člen senátu JUDr. Richard Petrásek, který je otcem Mgr. Richarda Petráska, státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, tedy státního zastupitelství, které iniciovalo trestní stíhání proti dovolateli, podávalo obžalobu a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v dané věci. Podle § 31 odst. 1 tr. ř. se měl člen senátu JUDr. Richard Petrásek vyloučit z důvodu uvedeného v § 30 tr. ř., neboť pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemohl nestranně rozhodovat. 6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Sice využil postupu podle § 36b tr. ř., toto ustanovení je ovšem v rozporu s článkem 40 odst. 3 Listiny a část odborné právní veřejnosti navrhuje de lege ferenda jeho zrušení. Konstatoval, že se léčí s těžkou depresí, a proto nebyl dostatečně způsobilý k prohlášení, že se ustanoveného obhájce vzdává. Vytkl, že odvolací soud odmítl jeho návrh na doplnění dokazování přibráním znalce, který by se k jeho duševnímu stavu vyjádřil. 7. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejprve namítl tzv. extrémní rozpor, který spatřoval v rozhodnutí odvolacího soudu, jenž svůj závěr o vině opřel především o výpověď svědka O. H. ze dne 18. 10. 2018, kterou podle § 211 odst. 4 tr. ř. přečetl. Takový postup odvolací soud nebyl oprávněn zvolit, když nebyla splněna podmínka možnosti se výslechu účastnit. Dovolatel obhájce neměl, resp. zřejmě ještě měl, ovšem policejní komisař dovolatele vyrozuměl, jako by byl sám obhájce (§ 165 odst. 3 tr. ř.), přestože měl nejprve postupovat podle § 165 odst. 1 tr. ř., kdy měl dovolatele poučit, že mu připouští účast na výslechu uvedeného svědka a že mu umožní klást svědkovi otázky. Toto policejní komisař neučinil a dovolateli poslal pouze oznámení o úkonu, kde bylo uvedeno místo, datum, hodina (§ 165 odst. 4 tr. ř.), nikoliv však sdělení, že se tohoto úkonu může dovolatel účastnit. Dovolatel přepokládal, že se jako obviněný nemá právo tohoto úkonu účastnit. Pokud odvolací soud hodnotil na rozdíl od soudu nalézacího výpověď uvedeného svědka jako věrohodnou a považoval ji za zásadní usvědčující důkaz, měl provést osobní výslech svědka ve smyslu § 263 odst. 7 tr. ř. Jestliže hodnotil důkazy odlišně od soudu nalézacího, měl tyto důkazy sám provést. Opačný postup je v rozporu se zásadami přímosti a bezprostřednosti podle § 2 odst. 11 a 12 tr. ř. I v případě, že by odvolací soud postupoval při čtení uvedené svědecké výpovědi správně, nelze přehlédnout, že obsah výpovědi je nekonkrétní a plný nesrovnalostí. Svědek zejména uvedl, že žádné peníze neviděl, už vůbec ne, o jakou konkrétní částku by mělo jít. Svědek proti dovolateli vypovídal lživě, veden snahou dostat se z výkonu trestu odnětí svobody (prostřednictvím podmíněného propuštění). Odvolací soud nerespektoval princip presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo. Přinejmenším dvě dějové linie svědčí pro dovolatelovu beztrestnost: buď svědek O. H. mystifikoval B. Š. a veškeré vylákané prostředky si ponechal pro sebe, nebo obviněnému sice O. H. podstrčil v prospektech obálku s penězi, avšak toto obviněný nevěděl a vše zanechal v prostorách Obvodního soudu pro Prahu 2. Podle jeho mínění je rozsudek odvolacího soudu nesrozumitelný a nepřezkoumatelný, neboť již ve výrokové části je uvedeno, že dovolatel věděl o tom, že V. K. je souběžně stíhán pro hospodářskou trestnou činnost, a nejsou tedy splněny podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání, a v závěru výroku je uvedeno, že