6 Tdo 1112/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1112/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 1. 2024 Spisová značka:6 Tdo 1112/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1112.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Mlčenlivost Návod Porušování domovní svobody Provádění důkazů Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 99 odst. 2 tr. ř. § 178 odst. 1,2 tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1112/2023-1036 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2024 o dovoláních, která podali obvinění Z. M. a J. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, č. j. 5 To 167/2023-982, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 20/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. F. a Z. M. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 4. 2023, č. j. 43 T 20/2022-924 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Z. M. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a obviněný J. F. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. 2. Těchto přečinů se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tak, že obviněný J. F., veden snahou donutit O. H. (dříve F.), aby se odstěhovala z bytu na adrese XY XY, Praha 9, jehož byla nájemkyní, když se s O. H. nedohodl na jejím dobrovolném vystěhování z bytu, obrátil se na společnost Ch. S., s.r.o., zabývající se vyklízením nemovitostí i bez titulu k vyklizení, a dne 1. 6. 2019 uzavřel se společností Ch. S. s.r.o. zastoupenou obviněným Z. M. příkazní smlouvu, na jejímž základě převzal obviněný Z. M. plnou moc udělenou obviněným J. F. za účelem uskutečnění údajné kontroly stavu nemovitosti podle § 2219 občanského zákoníku, a to bytu na adrese XY XY, Praha 9, která obsahovala písemný dovětek, že O. H., která byt obývá, jej obývá pravděpodobně neoprávněně, a současně obviněný J. F. s obviněným Z. M. téhož dne účelově uzavřeli smlouvu o nájmu, v níž vystupoval obviněný Z. M. jako nájemce a na základě které mu obviněný J. F. byt s vědomím, že je stále obýván O. H., pronajal na dobu jednoho roku počínaje dnem 1. 6. 2019 s tím, že v textu smlouvy obviněného Z. M. přímo upozornil, že je k datu podpisu smlouvy obýván neoprávněnou uživatelkou O. H. a on jako nájemce si sám zajistí vyklizení neoprávněného uživatele zákonnými postupy svépomocí; bez jakéhokoli předchozího upozornění ze strany obviněného J. F. či obviněného Z. M., se dne 7. 6. 2019 v době kolem 13:30 hod. dostavil obviněný Z. M. společně s M. P. na uvedenou adresu, po zazvonění u bytu O. H. sdělil, že jsou od pana F. a jdou na kontrolu bytu, jestli ho nezničila, ačkoli pravý účel jeho návštěvy bytu takový nebyl, a když obviněného Z. M. pod touto záminkou do bytu pustila s tím, že na kontrolu bytu mohou jít, protože nic nezničila, prošel byt, ač reálně kontrolu neprovedl, poté šel do kuchyně, kde si sedl na židli a v úmyslu ji donutit, aby se z bytu odstěhovala, jí sdělil, že má jako neoprávněná uživatelka byt opustit, že v bytě bydlet nebude, protože on má s J. F. uzavřenou nájemní smlouvu od 1. 6. 2019, byt neopustil ani poté, co O. H. telefonovala svému právnímu zástupci, který ho rovněž vyzval k opuštění bytu a upozornil ho na protiprávnost jeho jednání, a byt odmítal opustit i poté, co se na místo dostavily dvě hlídky Policie ČR, kterým ukazoval i klíče od bytu, které mu předal obviněný J. F., současně O. H. opakovaně nutil podepsat dokument označený jako protokol o předání a převzetí bytu, ve kterém bylo uvedeno, že pokud do 21. 6. 2019 byt neopustí, budou vyměněny zámky a do bytu bude moci obviněný Z. M. vstoupit i bez jejího souhlasu, uváděl, že z bytu neodejde, dokud dokument nepodepíše, a dále jí do ruky strkal listinu označenou jako oznámení o vyklizení, obsahující pohrůžku násilným vyklizením bytu nejpozději dne 21. 6. 2019, a k tomu jí sděloval, že za 14 dní přijde znovu, čímž v ní vzbudil obavy a strach z takového jeho jednání, a byt opustil až po opakovaných výzvách policistů v době kolem 17:00 hod., dne 21. 6. 2019 se k bytu opět dostavil, bouchal na dveře bytu, avšak do bytu se nedostal, neboť mu O. H. neotevřela a ze strachu, které v ní chování obviněného Z. M. vyvolávalo, a z obavy, že ji z bytu násilně vystěhuje, jak uváděl, aniž by k tomu měl zákonný důvod, zavolala Policii ČR, která se na místo následně dostavila, a tohoto jednání se dopustili v úmyslu docílit rychlého vystěhování O. H. z bytu bez řádného právního titulu, v němž by bylo konstatováno, že O. H. obývá byt neoprávněně, a který by obviněného J. F. opravňoval učinit zákonné kroky k jejímu vystěhování, jehož neexistence si byli vědomi, přičemž s ohledem na smyšlenou záminku pro vniknutí obviněného Z. M. do bytu za účelem vytváření nátlaku na poškozenou, kam by mu jinak vstup neumožnila, museli být též srozuměni s tím, že je takové jednání v rozporu s jejím ústavně zaručeným právem na nedotknutelnost obydlí. 3. Za toto jednání byl obviněnému Z. M. podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, a obviněnému J. F. podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Oběma obviněným byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené O. H. na náhradě nemajetkové újmy částku 25 000 Kč a obviněnému Z. M. povinnost zaplatit téže poškozené na náhradě nemajetkové újmy další částku ve výši 25 000 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy a s celým uplatněným nárokem na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti tomuto rozsudku (proti všem jeho výrokům) podali oba obvinění odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, č. j. 5 To 167/2023-982 (dále též jen „napadený rozsudek“ nebo „napadené rozhodnutí“), byl rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněného J. F. podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. částečně zrušen, a to v celé části týkající se tohoto obviněného, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že na stejném skutkovém základu byl tento obviněný uznán vinným účastenstvím ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku na přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Dále byla obviněnému J. F. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně se spoluobviněným Z. M. nahradit poškozené O. H. nemajetkovou újmu ve výši 25 000 Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy proti obviněnému J. F. a s celým uplatněným nárokem na náhradu škody byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného Z. M. bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, č. j. 5 To 167/2023-982, podali oba obvinění dovolání, a to obviněný Z. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Kučerky, LL.M., a obviněný J. F. prostřednictvím obhájce Mgr. Jakuba Schejbala. Oba obvinění svá dovolání opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Obviněný Z. M. nejprve rozebral přípustnost, včasnost a rozsah podaného dovolání a zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Zpochybnil naplnění znaků skutkových podstat obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Podle jeho názoru bylo jeho jednání nesprávně kvalifikováno jako trestné, když se ve skutečnosti o žádný trestný čin nejednalo. Zásadní pochybení spatřuje v tom, že soudy nijak nezohlednily absenci jeho úmyslu spáchat předmětné trestné činy. Má za to, že bylo naopak jednoznačně prokázáno, že důvodně předpokládal, že jeho jednání je v souladu se zákonem. Na základě informací, které měl k dispozici, byl přesvědčen, že poškozená není oprávněnou uživatelkou bytu. Již od ledna 2019 byly poškozené zasílány výzvy k vyklizení bytu, na