6 Tdo 1355/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1355/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 12. 2016 Spisová značka:6 Tdo 1355/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1355.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Jiný zvlášť závažný následek Postoupení věci jinému orgánu Zneužívání pravomoci veřejného činitele Dotčené předpisy:§ 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c)) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:6. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1355/2016-59 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. prosince 2016 o dovoláních obviněného JUDr. R. P. a nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 9 To 65/2016-2637, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 110/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se obě dovolání o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 11. 2015, č. j. 14 T 110/2013-2378, byl obviněný JUDr. R. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, s účinností do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že jako soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 111/2000 v době od vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008, kdy při nařízeném jednání před soudem prvního stupně po projednání věci vyhlásil rozsudek ve sporu mezi žalobcem N. T., správcem konkursní podstaty úpadce J. M., IČ ..., a žalovaným M. H., správcem konkursní podstaty úpadce KETNER, spol. s r. o., IČ 49904957, dle osobně přítomných účastníků sporu M. H. a Mgr. A. P. ve znění: „Žaloba na vyloučení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. ... u katastrálního úřadu v Ústí nad Labem v katastru nemovitostí pro obec Ústí nad Labem, k. ú. D., ze soupisu konkursní podstaty úpadce KETNER, spol. s. r. o., se zamítá“ a dle protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 14. 8. 2008 ve znění: "Nemovitosti č. p. ..., část obce S. T. na pozemku p. č. ..., pozemek p. č. ..., pozemek p. č. ..., pozemek p. č. ... a pozemek p. č. ..., vše zapsáno na listu vlastnictví č. ..., pro obec Ústí nad Labem katastrální území D., v katastru nemovitostí pro Ústecký kraj, Katastrální úřad Ústí nad Labem ze soupisu konkurzní podstaty úpadce KETNER, spol. s r.o. IČ 49904957, Mírové nám. 39, Ústí nad Labem se vylučují se zamítá." do vydání písemného vyhotovení tohoto rozsudku dne 18. 9. 2008, v prostorách Krajského soudu v Ústí nad Labem, ul. Národního Odboje č. 1274, úmyslně pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání ze dne 14. 8. 2008 založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se liší od výroku vyhlášeného při jednání soudu dne 14. 8. 2008 tím, že nově zní výrok opačně, tedy: "Nemovitosti č. p. ..., části obce S. T. na pozemku p. č. ..., pozemek p. č. ..., pozemek p. č. ..., pozemek p. č. ... a pozemek p. č. ..., vše zapsáno na listu vlastnictví č. ... pro obec Ústí nad Labem katastrální území D., v katastru nemovitostí vedený Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální úřad Ústí nad Labem, se ze soupisu konkurzní podstaty úpadce KETNER, spol. s r.o., IČ: 49904957, Mírové náměstí 39, Ústí nad Labem vylučují.", tedy zaviněně porušil povinnosti soudce dle § 79 odst. 1 a § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, dle kterých má konající soudce rozhodovat na základě zjištěných skutečností v souladu s příslušným zákonem a svědomitě vykonávat svou funkci a dále úmyslně porušil ustanovení § 156 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, dle kterého jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán, ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, které stanoví pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřené použití občanského soudního řádu, v důsledku pozměnění výroku soudu ze dne 14. 8. 2008, proti němuž se strana žalovaná zastoupená M. H. správkyní konkurzní podstaty spol. KETNER, s r.o. na místě vzdala práva na odvolání, neboť výrokem soudce z 14. 8. 2008 byla žaloba na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty zamítnuta, došlo ke způsobení škody ve výši 6.688.028,- Kč v neprospěch úpadce společnosti KETNER, spol. s r.o. IČ 49904957, Mírové nám. 37, Ústí nad Labem, spravované novým správcem konkursní podstaty JUDr. L. D., neboť pozměněným výrokem konkursní podstata úpadce KETNER, spol. s r.o., přišla o příjem ve výši 6.688.028,- Kč pocházející z prodeje předmětných nemovitostí, a výše konkursní podstaty úpadce: J. M., IČ: ..., bytem M., spravovaná správcem konkursní podstaty Mgr. N. T., byla neoprávněně navýšena o částku ve výši 6.688.028,- Kč. 2. Obviněný byl odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený JUDr. L. D., správce konkurzní podstaty úpadce KETNER, spol. s r. o. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2016, č. j. 9 To 65/2016-2637, jímž podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc postoupil Nejvyššímu správnímu soudu České republiky jako soudu kárnému, neboť skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako kárné provinění. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podali dovolání obviněný a nejvyšší státní zástupce. A) Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Obviněný podal dovolání prostřednictvím svých obhájců doc. JUDr. Jana Kociny, Ph.D. a JUDr. Jitky Mothejzíkové a opřel je o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že proti němu mělo být vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 6. Dovolatel je přesvědčen o správnosti závěrů odvolacího soudu (ad IV.), že skutek není trestným činem, ale kárným proviněním, když poukazuje na to, že v posuzované věci nelze hovořit o naplnění pohnutky, jako požadovaného znaku subjektivní stránky. Zdůrazňuje, že vedle úmyslu je ve skutkové podstatě trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. vyjádřena i kvalifikovaná pohnutka s požadavkem, aby se jednání uskutečnilo v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Pokud soudy uzavřely, že obviněný pozměnil výrok pouze proto, aby napravil svoje chybné rozhodnutí a při jeho psaní si to uvědomil, nejednal v motivaci způsobit škodu či neoprávněný prospěch vlastní osobě nebo někomu jinému. 7. Pokud jde o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (ad V.), obviněný s oporou o § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. namítá, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné. Poukazuje na rozdílná znění cit. ustanovení trestního řádu, které podle něj není souladné s dikcí čl. 4 EÚLP ve znění Protokolu č. 7, neboť obsahuje další podmínku nad rámec jeho znění, tj. „jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno“. Tu pokládá za restrikci zužující možnosti obrany obhajoby, a to zejména (jako v případě) bylo-li pravomocné rozhodnutí zrušeno na základě podnětu samotného obviněného, jemuž bylo vyhověno. Připomíná, že byl stíhán v kárném řízení zahájeném na základě kárné žaloby ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 13 Kss 3/2010, přičemž rozhodnutím ze dne 14. 12. 2010, č. j. 13 Kss 3/2010-415, jež nabylo právní moci dne 14. 12. 2010, byl Nejvyšším správním soudem jako soudem kárným (dále jen „kárný soud“) uznán vinným pro tentýž skutek a bylo mu uloženo kárné opatření v podobě snížení platu o 30% na dobu 12 měsíců, z něhož vykonal 5 měsíců. Tato okolnost bránila a brání trestnímu stíhání pro naplnění zásady ne bis in idem (v této souvislosti obviněný zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 8 Tz 10/2011). Ke dni 11. 5. 2011 nabylo právní moci rozhodnutí kárného soudu č. j. 13 Kss 4/2011-60, jímž na podnět obviněného povolil obnovu řízení a dřívější rozhodnutí zrušil