6 Tdo 141/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 141/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 3. 2022 Spisová značka:6 Tdo 141/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.141.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Totožnost skutku Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 2 odst. 8 tr. ř. § 220 odst. 1 tr. ř. § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 141/2022-2875 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2022 o dovolání obviněného Z. L., nar. XY, zemřelého 15. 12. 2021, naposledy bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 8 To 89/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 44/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. 7 T 44/2020, byl obviněný Z. L. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za které byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností či družstev na dobu deseti let. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 1.) a zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod 2.) dopustil, stručně vyjádřeno, tím, že: 1. jako jediný jednatel společnosti L. (dále jen „L.“) v úmyslu zkrátit daňovou povinnost daně z příjmů právnických osob této společnosti nechal do přiznání k dani z příjmů právnických osob podaných na Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v XY, zaúčtovat fiktivní nákladové faktury vydané společností Midway Cargo Service B. V., sídlem Achterzeedijk 57/unit 13, 2992 SB Barendrecht, Holandsko (dále jen „Midway“), a to konkrétně: a) do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 na finanční úřad podaného dne 29. 6. 2012 6 takových faktur specifikovaných ve výrokové části rozsudku, b) do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 na finanční úřad podaného dne 24. 6. 2013 5 takových faktur specifikovaných ve výrokové části rozsudku, když plnění z fiktivních faktur zaslal na účet č. XY majitele C. P. D., které následně prostřednictvím majitele účtu získal zpět, a to jednotlivými výběry na pobočkách Československé obchodní banky, a. s., ač si byl vědom, že společnost Midway žádné zdanitelné plnění pro společnost L. neprovedla, zaúčtováním fiktivních faktur neoprávněně snížil základ daně ve zdaňovacím období roku 2011 o celkem 52 845 000 Kč, čímž zkrátil daňovou povinnost na dani z příjmů právnických osob o celkem 10 040 550 Kč, a ve zdaňovacím období roku 2012 snížil základ daně o celkem 49 750 000 Kč, čímž zkrátil daňovou povinnost na dani z příjmů právnických osob o celkem 9 452 500 Kč, a tím za roky 2011 a 2012 zkrátil daň z příjmů právnických osob společnosti L. o celkovou částku ve výši 19 493 050 Kč, ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště XY, 2. zcela shodným jednáním jako popsaným pod bodem 1. nechal zaúčtovat do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 na finanční úřad podaného dne 15. 6. 2015 6 takových fiktivních faktur specifikovaných ve výrokové části rozsudku, když plnění z fiktivních faktur zaslal na účet č. XY majitele C. P. D., které následně prostřednictvím majitele účtu získal zpět výběry na pobočkách Československé obchodní banky, a. s., ač si byl vědom toho, že společnost Midway žádné zdanitelné plnění pro společnost L. neprovedla, zaúčtováním fiktivních faktur tedy neoprávněně snížil základ daně ve zdaňovacím období roku 2014 o celkem 42 970 000 Kč, čímž zkrátil daňovou povinnost na dani z příjmů právnických osob společnosti L. za rok 2014 o celkovou částku ve výši 8 164 300 Kč, ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v XY. 3. Proti označenému rozsudku podal obviněný v celém rozsahu odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 8 To 89/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 8 To 89/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. 5. Vytkl, že ze zjištěného skutkového stavu je patrné, že veškeré příjmy společnosti L. v letech 2011, 2012 a 2014 pocházely téměř stoprocentně od společnosti ENERGIE - stavební a báňská, a. s. (dále jen „ESB“), přičemž se jednalo o příjmy na základě smluv o poradenství a zajištění stavebních prací. Zdůraznil, že ve smluvních vztazích se společností ESB nekonal ničeho a jiné jednatele, pracovníky ani zaměstnance společnost neměla. Počínal si pouze jako zprostředkovatel, který smluvní povinnost jen dále delegoval na společnost Midway. Podle něj není žádného zákonného, spravedlivého či jinak relevantního důvodu nahlížet na peněžité příjmy společnosti Midway a L. rozdílně. Pokud taková platba nemá povahu daňově relevantního nákladu, nutně nemá ani povahu daňově relevantního příjmu. Protože společnost L. své smluvní povinnosti nakonec zřejmě nesplnila, nemá její fakturovaný příjem od ESB povahu zdanitelného příjmu. Patrně se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, které není předmětem daně z příjmů. Poukázal na § 18 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jakož i na znění tohoto zákonného ustanovení platné do 31. 12. 2013, a uvedl, že z nečinnosti a z nesplnění smlouvy žádný zdanitelný příjem nevzniká (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 5 Afs 45/2011). V projednávané věci byl odsouzen za zkrácení daně společnosti L. Soudy se naznačené hmotněprávní otázce vyhnuly, nalézací soud se jí nezabýval vůbec a soud odvolací ji řešil pouze nepřiléhavým odkazem na unesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 479/2018. Toto rozhodnutí však otázku, zda i neoprávněný příjem typu bezdůvodného obohacení je předmětem daně z příjmu právnických osob, neřeší. Uvedená otázka dosud nebyla judikaturou Nejvyššího soudu řešena, protože se zatím nevyskytl případ odsouzení pro trestný čin podle § 240 tr. zákoníku ve vztahu k mylnému plnění, které není předmětem daně. Pokud má platit skutkový stav zjištěný nalézacím soudem, nelze konstatovat vznik daňové povinnosti na straně společnosti L. Dále namítl, že dokazování nebylo zaměřeno na zjištění, z jakého důvodu vůbec bylo ze strany společnosti ESB činěno plnění ve vztahu ke společnosti L. Zdanitelný příjem byl pouze paušálně presumován, veškerá pozornost orgánů činných v trestním řízení byla zaměřena na výdaje vůči společnosti Midway, což je otázka druhotná. Podle dovolatele je zdanitelný příjem esenciální i vysoce logickou podmínkou pro spáchání trestného činu podle § 240 tr. zákoníku (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 479/2018, a usnesení téhož soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 15 Tdo 1671/2011, a ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 Tdo 415/2017). Poznamenal, že nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku předkládá skutkovou variantu rozcházející se s výrokem o vině, ve které připouští, že šlo o daňovou povinnost zcela jiného poplatníka. Identita daňového subjektu je přitom v případě trestného činu podle § 240 tr. zákoníku nezaměnitelným znakem. Vzhledem k neudržitelnosti totožnosti skutku při uplatnění této skutkové varianty však soud setrval na chybném popisu skutku podle podané obžaloby. 6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející z