6 Tdo 148/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 148/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 8. 2025 Spisová značka:6 Tdo 148/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.148.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Spolupachatelství Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.12.2025II.ÚS 3563/25 Martin Smolek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 148/2025-3394 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2025 o dovolání, které podali obvinění 1. Mgr. Jaroslav Horký, bytem Mladecko 34, a 2. Richard Vodička, bytem Na Lysinách 551/34, Praha-Hodkovičky, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 6 To 344/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 178/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Mgr. Jaroslava Horkého a Richarda Vodičky odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 66 T 178/2021 (dále jen „soud prvního stupně), byli spoluobvinění Mgr. Jaroslav Horký a Richard Vodička (dále také jen „spoluobvinění“) uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že „ve dnech 31. 3. 2014, 28. 3. 2015 a 29. 3. 2016 v XY, Richard Vodička, jakožto podnikající fyzická osoba s bydlištěm v Bruntále, v součinnosti s Mgr. Jaroslavem Horkým, svým daňovým poradcem, který daňová přiznání po konzultacích s Richardem Vodičkou připravil, podal daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, územnímu pracoviště v Bruntále za zdaňovací období roku 2013, 2014 a 2015, přičemž v těchto daňových přiznáních sice byly řádně přiznány příjmy Richarda Vodičky ve výši 27 600 000 Kč spadající pod § 10 zákona o dani z příjmu č. 586/1992 Sb., které byly získány prodejem ochranných známek, které Richard Vodička na základě smlouvy o převodu ochranných známek ze dne 30. 8. 2013 odprodal společnosti Hamé s.r.o. za kupní cenu ve výši 27 600 000 Kč, kterou mu společnost Hamé s.r.o. uhradila postupnými splátkami ve výši 3 000 000 Kč v roce 2013, 12 792 000 Kč v roce 2014 a 11 808 000 Kč v roce 2015, avšak současně ve snaze eliminovat daňovou povinnost plynoucí z těchto příjmů v daňových přiznáních za rok 2013, 2014 a 2015 v rozporu se skutečností uplatnili náklady v celkové výši 27 000 000 Kč v podobě úhrady kupní ceny totožných ochranných známek vůči spol. Silop a.s. ,v likvidaci‘ dle smlouvy o převodu ochranných známek ze dne 12. 6. 2013, kterou byly ochranné známky převedeny ze společnosti Silop a.s. ,v likvidaci‘ na Richarda Vodičku, ačkoliv Richard Vodička na koupi známek vynaložil pouze částku ve výši 200 000 Kč, což bylo známo jak Richardu Vodičkovi, tak Mgr. Jaroslavu Horkému, neboť tento současně působil jako likvidátor společnosti Silop a.s. ,v likvidaci‘, byl rovněž zpracovatelem znaleckého posudku k hodnotě ochranných známek, kdy takto za zdaňovací období roku 2013 úmyslně zkrátili daň z příjmu fyzických osob ve výši 419 280 Kč, za zdaňovací období roku 2014 úmyslně zkrátili daň z příjmu fyzických osob ve výši 1 918 125 Kč a za zdaňovací období roku 2015 úmyslně zkrátili daň z příjmu fyzických osob ve výši 1 770 000 Kč, celkem tedy o 4 107 405 Kč, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště v Bruntále, IČO 720 80043, se sídlem Ruská 1870/3, 792 01 Bruntál způsobili škodu ve výši 4 107 405 Kč“. 2. Za to byl obviněnému Mgr. Jaroslavu Horkému uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 50denních sazeb ve výši 600 Kč za jednu denní sazbu, celkem tedy 30 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. 3. Obviněnému Richardu Vodičkovi byl uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 100denních sazeb ve výši 1 000 Kč za jednu denní sazbu, celkem tedy 100 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba spoluobvinění, rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 6 To 344/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k nim 6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podali oba spoluobvinění dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. II./1. Dovolání Mgr. Jaroslava Horkého 7. Dovolatel Mgr. Jaroslav Horký uvedl, že vytýkaný skutek není trestný. Správce daně a orgány činné v trestním řízení si nepoložily otázku, proč by pomáhal vytvořit daňový případ, který je méně výhodný oproti případu, který je výhodnější a o jehož legálnosti oba věděli. 8. Odvolací soud vyvodil z provedeného dokazování to, co z něj nevyplývá, a bez relevantního odůvodnění odmítl provést důkazy, které by skutkový stav více objasnily. Jde tak o případ svévolného hodnocení důkazů. 9. Příjem z likvidačního zůstatku tvořeného toliko nepeněžitě ochrannými známkami představuje pro jeho nabyvatele v daném případě nulové daňové zatížení. S úmyslem realizace tohoto výsledku se spoluobviněný Richard Vodička rozhodl pro likvidaci dané korporace, aby byl takto následně tento daňový případ uplatněn v daňových přiznáních, včetně přiznání výnosu z likvidačního zůstatku a zápočtu zákonně uznatelných výdajů na tento výnos. Správce daně věděl z daňových přiznání vše a nebyl nijak uveden v omyl. I kdyby se následně správce daně rozhodl popsané operace neuznat a případ dodanit při znalosti informací z daňových přiznání, tak v tom nelze spatřovat trestněprávně relevantní jednání. K trestu by došlo dodaněním se zákonným příslušenstvím. 10. Dovolatel pokračoval, že je nutné činit rozdíl mezi informacemi získanými v časové souvislosti s likvidací společnosti SILOP a.s. „v likvidaci“ a navazujícími daňovými přiznáními k dani z příjmu fyzických osob za roky 2013–2015 na straně jedné a informacemi pocházejícími z doby zahájení daňové kontroly na straně druhé. Jen z prve uvedeného lze zjistit (ne)legálnost vytýkaného jednání. Toto rozlišení však soud prvního stupně neučinil a odvolací soud nepřednesl na toto téma jediný argument. Odvolací soud ignoroval relevantní část dokazování provedeného soudem prvního stupně. 11. Není možné, aby trestní soud právní instituty mimo oblast trestního práva používal ad libidum. To, že určitý civilní vztah zanikne (popřípadě s účinky ex tunc) v žádném případě nemusí být dáno tím, že vychází z neplatného právního jednání. Právní řád počítá i se záměrným zánikem obligací, a to na základě podmínek sjednaných v původním právním jednání nebo sjednaných dodatečně. V takových případech se nejedná o jednání neplatné. Pokud byla naplněna rozvazovací podmínka kupní smlouvy, tak došlo k zániku závazku bez toho, že by bylo nutno na jednání hledět jako na neplatné. V reálném životě postrádá smyslu, aby převodce vymáhal jednostranné plnění z rozvázané kupní smlouvy, které tak jako tak má připadnout nabyvateli. Právě na takovém nesmyslném řešení ovšem odvolací soud v napadeném rozhodnutí bazíruje. 12. Není podle něj bezvýznamné, zda byly splněny všechny podmínky kupní smlouvy a jejích dodatků. Úhrada kupní ceny nebyla v řízení nijak doložena. Zde důkazní řízení narazilo na důkazní nouzi spočívající v absenci účetních dokladů tako