6 Tdo 25/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 25/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 3. 2019 Spisová značka:6 Tdo 25/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.25.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 205 odst. 3 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 6. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.7.2019II.ÚS 2257/19 II.ÚS 2257/19 JUDr. Ludvík David-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 25/2019-32USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný I. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 4 To 230/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 50/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. S. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 88 T 50/2018, byl obviněný I. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto přečinů se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že „v blíže neurčené době od 05:03 hod. do 05:05 hod. dne 26. 10. 2017 v Brně na ul. XY, poté co nezjištěným předmětem překonal a odcizil visací zámek od plechové rolety, kterou byl zabezpečen vstup do zlatnictví H., následně vypáčil vstupní prosklené dveře, u kterých poškodil zámek, bezpečnostní kování a přídavný zámek dveří následně prostor zlatnictví prohledal a z vitríny naproti vstupním dveřím odcizil klíče k venkovním roletám výloh, čímž způsobil poškozenému J. K., nar. XY, škodu ve výši 6 000 Kč a dále odcizil plato stříbrných prstenů, na kterém se nacházelo 27 prstenů ve váhovém rozpětí od 2 do 3,5 g stříbra v celkové hodnotě 4 700 Kč, z vitríny odcizil z makety krku dva stříbrné přívěšky, dle cenovek v hodnotě 600 Kč, a dva stříbrné řetízky v hodnotě 300 Kč, z pracovního stolu odcizil drahé kameny, které byly vloženy do jednoho sáčku 2x tanzanit - 17 x 10 mm ve tvaru slzy, světle modré barvy v celkové hodnotě 3.500,- Kč, 2x kulatý diamant o průměru 4.2 mm v hodnotě 23 500 Kč, 2x kulatý diamant o průměru 3.5 mm v hodnotě 12 200 Kč, 2x kulatý diamant o průměru 3.2 mm v hodnotě 6 300 Kč, 6x kulatý diamant o průměru 2.4 až 2.5 mm v hodnotě 7 900 Kč, 28x kulatý diamant o průměru 1.8 mm v hodnotě 15 300 Kč, 7x kulatý diamant o průměru 1.7 mm v hodnotě 3 100 Kč, 20x kulatý diamant o průměru 1.2 mm v hodnotě 4 400 Kč, dále materiál - 12 g 750/1000, 18 karátů v ceně 11 252 Kč, toto zlato bylo již ve tvaru drátu a dále odcizil finanční hotovost ve výši 80,- Kč, čímž poškozenému jménem M. H., nar. XY, způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 93 132 Kč, a uvedeného jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 11/2015 ze dne 16. 3. 2015, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 9 To 122/2015, odsouzen pro přečin krádeže dle ustanovení § 205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 21. 9. 2016.“ 2. Za shora uvedené přečiny a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 67/2018, byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, částku ve výši 5.000 Kč, poškozenému J. K. částku ve výši 1.000 Kč a poškozenému M. H. částku ve výši 93.132 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. K. a M. H. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 4 To 230/2018, napadený rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o vině, trestu a náhradě škody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017. Obviněný byl nově uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky popsanými pod body 1) a 2) výroku rozsudku soudu druhého stupně [skutku pod bodem 1) odpovídá skutek z výroku rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, a skutku pod bodem 2) odpovídá shora popsaný skutek z výroku odvoláním napadeného rozsudku nalézacího soudu]. 4. Za dané přečiny byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, částku ve výši 5.000 Kč, poškozenému J. K. částku ve výši 1.000 Kč, poškozenému M. H. částku ve výši 93.132 Kč a poškozené společnosti Financial Consortium, s. r. o., částku ve výši 7.426 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. K. a M. H. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. 5. Obviněný podal proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. V úvodu svého mimořádného opravného prostředku předeslal, že jednání, která jsou mu kladena za vinu, se ani zčásti nedopustil. Ohledně skutku popsaného pod bodem 2) výroku rozsudku odvolacího soudu namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily vlastnické vztahy k údajně odcizenému zboží a případný vznik škody, což má bezprostřední dopad na výrok o vině i na výrok o náhradě škody. Zdůraznil, že údajná škoda nebyla a ani nemohla být způsobena poškozenému M. H. (dále též „poškozený“). K tomu rozvedl, že podle svědka S. K. byly odcizené šperky jeho vlastnictvím, takže jejich odcizením nemohla být způsobena žádná škoda poškozenému, který ani netvrdil, že by byl jejich vlastníkem. Poté podotkl, že S. K. poškozeného k nahrazení škody nijak nevyzýval. V reakci na vyjádření odvolacího soudu, podle něhož vznikl poškozenému z titulu smlouvy o dílo, resp. odpovědnosti za svěřené šperky, v okamžiku jejich odcizení závazek nahradit škodu S. K., obviněný uvedl, že aby poškozenému škoda skutečně vznikla, musel by ji S. K. již uhradit. Vznik závazku poškozeného podle obviněného není škodou spočívající ve zmenšení majetku, k čemuž doplnil, že případná smluvní odpovědnost vůči S. K. není existující vzniklou škodou, neboť institut potenciální škody české právo nezná. Nadto poznamenal, že nebylo prokázáno, jaká smlouva byla mezi poškozeným a S. K. uzavřena. Za podezřelý označil rovněž důvod toho, proč S. K. od poškozeného žádnou škodu nikdy nevymáhal. V případě, že poškozenému nahradí škodu přiznanou soudy nižších stupňů, tak podle něj u poškozeného dojde k bezdůvodnému obohacení. 7. Dále namítl neprokázání existence odcizených šperků, resp. jejich přítomnost ve zlatnictví v době odcizení, přičemž tvrzení poškozeného a S. K. o odcizení věcí označil za neprokázané. Za nepřezkoumatelný považoval znalecký posudek, na jehož základě byla stanovena hodnota odcizených věcí, s tím, že neodkazuje na žádnou metodiku výpočtu, ověřitelné zdroje, ani výpočet sa