6 Tz 38/2019 — Nejvyšší soud

6 Tz 38/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2019 Spisová značka:6 Tz 38/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.38.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemajetková újma Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. ř. § 2 odst. 5 tr. ř. § 254 odst. 1 tr. ř. § 229 odst. 2 tr. ř. § 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 271 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 38/2019-965 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného O. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2018, č. j. 6 To 99/2017-748, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: I. Pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2018, č. j. 6 To 99/2017-748, byl porušen zákon v neprospěch obviněného O. T. v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 254 odst. 1 tr. ř., pokud jím zůstal nezměněn rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2017, č. j. 35 T 3/2017-644, ve výroku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit na nemajetkovou újmu poškozeným pozůstalým nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, bytem XY, k rukám její zákonné zástupkyně P. K., nar. XY, bytem XY, částku 500 000 Kč a H. P., nar. XY, bytem XY, částku 300 000 Kč. II. Pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2018, č. j. 6 To 99/2017-748, se v části, ohledně níž bylo vysloveno porušení zákona, zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Rovněž se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2017, č. j. 35 T 3/2017-644, a to pouze ve výroku, jímž byl obviněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit na nemajetkovou újmu pozůstalým poškozeným, a to nezl. AAAAA, nar. XY, bytem XY, k rukám její zákonné zástupkyně P. K., nar. XY, bytem XY, částku 500 000 Kč a H. P., nar. XY, bytem XY, částku 300 000 Kč. IV. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit nemajetkovou újmu poškozeným, a to nezl. AAAAA, nar. XY, bytem XY, k rukám její zákonné zástupkyně P. K., nar. XY, bytem XY, částku 300 000 Kč a H. P., nar. XY, bytem XY, částku 100 000 Kč. V. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozené nezl. AAAAA, nar. XY, bytem XY a H. P., nar. XY, bytem XY, odkazují se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 35 T 3/2017, byl obviněný O. T. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků nepodmíněně se zařazením pro jeho výkon podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou a rovněž k trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Dále mu byla uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradě škody poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, částku 4 482,- Kč a poškozenému „Mu P.“ částku 19 460,- Kč. Konečně mu byla uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit nemajetkovou újmu poškozeným pozůstalým, a to nezletilé AAAAA, nar. XY, k rukám její zákonné zástupkyně P. K., nar. XY, částku 500 000,- Kč, dále P. P., nar. XY, částku 300 000,- Kč a H. P., nar. XY, částku 300 000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený O. K., nar. XY, odkázán s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. P. a H. P. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 6 To 99/2017. Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o náhradě škody, kterým byl obviněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán povinností zaplatit na náhradě škody poškozené Revírní bratrské pokladně, Zdravotní pojišťovně, IČ 47673036, částku 4 482,- Kč, dále poškozenému „Mu P.“, nar. XY, částku 19 460,- Kč. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené Revírní bratrské pokladně, Zdravotní pojišťovně, IČ 47673036, částku 4 482,- Kč a poškozenému P. P., nar. XY, částku 19 460,- Kč. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Poté, co Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání obviněného výše popsaným způsobem, podala proti rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně proti výroku o náhradě škody, odvolání Česká republika - ministerstvo spravedlnosti. Toto odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2018 sp. zn. 6 To 26/2018, zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 6 To 99/2017, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného s tím, že zákon byl podle jeho názoru porušen v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a § 43 odst. 1 a 3 tr. ř. v neprospěch obviněného. 6. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně se Ministerstvo spravedlnosti ČR obrátilo na Krajský soud v Ostravě podáním doručeným mu dne 14. 7. 2017, v němž uvedlo, že rozhodnutím ze dne 14. 6. 2017, č. j. MSP-60/2017-ODSK-OTC/9, přiznalo poškozené H. P. jakožto oběti trestného činu peněžitou pomoc podle § 28 odst. 1 písm. c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, (dále jen „zákon o obětech trestných činů“) ve výši 200 000,- Kč. Tímto rozhodnutím došlo k přechodu nároku na náhradu škody podle § 33 citovaného zákona, a soud by tak měl obviněnému uložit povinnost nahradit ČR - Ministerstvu spravedlnosti škodu ve výši 200.000,- Kč. Součástí podání byla mimo jiné i kopie příslušného rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR s dokladem o vyplacení částky 200 000,- Kč H. P. 7. Podáním doručeným dne 24. 8. 2017 sdělilo Ministerstvo spravedlnosti Krajskému soudu v Ostravě, že rozhodnutím ze dne 15. 6. 2017, č. j. MSP-62/2017-ODSK-OTC/19, přiznalo poškozené AAAAA peněžitou pomoc podle § 28 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů ve výši 200 000,- Kč. Tímto rozhodnutím došlo k přechodu nároku na náhradu škody a soud by tak měl obviněnému uložit povinnost nahradit ČR - Ministerstvu spravedlnosti škodu ve výši 200 000,- Kč. I v tomto případě byla součástí podání kopie příslušného rozhodnutí ministerstva spravedlnosti s dokladem o vyplacení částky 200 000,- Kč AAAAA. 8. Vrchní soud v Olomouci ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 6 To 99/2017-748, přičemž tímto rozsudkem došlo pouze k opravě chybně uvedeného jména poškozeného P. P. Poté co tento soud rozhodl o odvolání O. T., podala ČR – Ministerstvo spravedlnosti odvolání proti výroku o náhradě škody uvedeného rozsudku, přičemž vyjádřila přesvědčení, že má postavení osoby poškozené. Uvedla, že podle § 33 zákona o obětech trestných činů na ni v rozsahu peněžité pomoci přešel nárok těchto poškozených na náhradu nemajetkové újmy. Nejpozději dnem, kdy byl Krajský soud v Ostravě vyrozuměn o přechodu jednotlivých nároků, mělo být nahlíženo na Českou republiku jako na účastníka řízení. Soudy však Českou republiku nijak nevyrozuměly a nezaslaly jí rozhodnutí ve věci. Česká republika proto navrhla částečné zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve výroku o náhradě škody s tím, aby Vrchní soud v Olomouci nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené ČR- Ministerstvu spravedlnosti nemajetkovou újmu ve výši 400 000,- Kč, poškozené AAAAA částku 300 000,- Kč a pošk