7 Tdo 1600/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1600/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 1. 2018 Spisová značka:7 Tdo 1600/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1600.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškozování a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení Dotčené předpisy:§ 132 tr. zákoníku § 276 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1600/2017-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 1. 2018 dovolání obviněného A. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 6 To 317/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 65/2012 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 6 To 317/2017, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 27 T 65/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 27 T 65/2012, byl obviněný A. Z. uznán vinným zločinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 276 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Skutek posouzený jako uvedené trestné činy spočíval podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem v tom, že obviněný v době od 16,00 hodin dne 15. 8. 2011 do 10,00 hodin dne 16. 8. 2011 v katastru obce Ch., okr. Ú. n. L., v neobsazené železniční stanici na trati č. 130 v kilometru 10,85 odlomil od betonové patky těleso seřaďovacího návěstidla Se3 určeného pro posun vlaků a hnacích drážních vozidel, přičemž poškodil kabeláž návěstidla, a v důsledku toho přestalo návěstidlo coby součást technického zařízení podle § 47 a násl. zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, plnit svoji funkci a muselo dojít k jeho opravě, dále v uvedeném místě poškodil kabeláž ohřevu výhybky, když odcizil napájecí jednožilové kabely z mědi o průměru 3 mm v délce 22 m, a svým jednáním způsobil Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, škodu nejméně ve výši 12 570 Kč. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 6 To 317/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávnost právního posouzení skutku jako zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Namítl, že návěstidlo Se3 a ohřev výhybky neměly povahu obecně prospěšného zařízení ve smyslu § 132 tr. zákoníku. Poukázal na to, že k činu došlo v kolejišti, které dlouhodobě nebylo provozované a že návěstidlo a ohřev výhybky byly vypnuty a vyloučeny ze závislostí staničního zabezpečovacího zařízení jako celku. Vyjádřil názor, že objektem trestného činu je zájem na ochraně provozu, řádného fungování a využívání obecně prospěšného zařízení a že v posuzované věci takto vymezený objekt trestného činu není dán. Kromě toho zpochybnil správnost zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem činu, a namítl, že toto zjištění nemá dostatečný podklad v důkazech. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání obviněného za důvodné, pokud jím byla namítnuta nesprávnost právního posouzení skutku jako zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že při posuzování otázky, zda nějaké zařízení má charakter obecně prospěšného zařízení podle § 132 tr. zákoníku, nelze odhlížet od toho, zda obecně prospěšnou funkci reálně plní. V návaznosti na to poukázal na zjištění, že v posuzované věci šlo o dlouhodobě nepoužívané kolejiště bez jasné perspektivy, zda daný úsek dráhy bude ještě někdy uveden do provozu. Připustil, že za tohoto stavu vyřazení předmětného zařízení z provozu nemůže ohrozit život nebo zdraví lidí nebo vystavit cizí majetek škodě velkého rozsahu. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné v části založené na námitkách proti právnímu posouzení skutku jako zločinu poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo úmyslně poškodí obecně prospěšné zařízení nebo ohrozí jeho provoz nebo využívání, způsobí-li činem poruchu provozu obecně prospěšného zařízení. Co se rozumí „obecně prospěšným zařízením“, je stanoveno v § 132 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení se jím rozumí mimo jiné „zařízení pro veřejnou dopravu, včetně součástí dráhy a drážních vozidel ve veřejné drážní dopravě a svislých zákazových nebo příkazových dopravních značek a dopravních značek upravujících přednost“. Z odůvodnění obou rozhodnutí je patrno, že za obecně prospěšné zařízení soudy považovaly seřaďovací návěstidlo Se3. S tímto závěrem soudů lze ve všeobecné rovině souhlasit, neboť návěstidlo na železniční trati je zabezpečovacím a signalizačním zařízením sloužícím k zajištění bezpečné a plynulé vlakové dopravy (k tomu viz č. 44/1993 Sb. rozh. tr.). Avšak o tom, zda určité zařízení má povahu obecně prospěšného zařízení, nerozhoduje charakteristika uvedená v § 132 tr. zákoníku sama o sobě, nýbrž ve spojení s podmínkou, že zařízení za daných okolností reálně plní svou funkci a že jeho poškozením bezprostředně vzniká odpovídající nebezpečí. Jde-li o zařízení pro veřejnou železniční dopravu, musí z jeho poškození bezprostředně hrozit vlakové dopravě nebezpečí spočívající ve srážce drážních vozidel s jinými vozidly, ve vykolejení drážních vozidel nebo v jiných událostech, s nimiž je zpravidla spojeno zranění či usmrcení osob, poškození majetku apod. Objektem trestného činu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 tr. zákoníku totiž je zájem na ochraně řádného a nerušeného provozu obecně prospěšného zařízení, jak ostatně vyplývá již z názvu trestného činu. Objektem trestného činu není zařízení jako věc sama o sobě, nýbrž provoz zařízení. Trestný čin lze sice spáchat jednáním, které je v jedné z alternativ uvedených v § 276 odst. 1 tr. zákoníku vymezeno dikcí „kdo … poškodí obecně prospěšné zařízení“, ale z toho se nedá vyvozovat, že objektem trestného činu je zařízení jako věc sama o sobě. Nelze pominout, že jde o trestný čin, který je z hlediska systematiky trestního zákoníku zařazen mezi trestné činy obecně nebezpečné (hlava VII zvláštní části trestního zákoníku). Pro tyto trestné činy, pokud jsou spáchány na úseku železniční dopravy, je typická taková míra nebezpečí, že reálně hrozí dopravní nehoda na železnici jako událost, při které je ohrožen život nebo zdraví lidí, resp. při které může vzniknout vysoká škoda na majetku, apod. Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ obviněného A. Z., je zřejmé, že provoz obecně prospěšného zařízení, tj. seřaďovacího návěstidla Se3, reálně nebyl nijak ohrožen. Jasně o tom svědčí zjištění soudů učiněná v tom směru, že „v předmětném úseku železniční trati doprava provozována nebyla“ (str. 4 odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem). Za tohoto stavu ze samotného poškození návěstidla bezprostředně nevyplývalo žádné skutečné nebezpečí ve smyslu dopravní nehody na železnici. Provoz obecně prospěšného zařízení z hlediska jeho funkce směřující k zajištění bezpečné a plynulé dopravy na železnici tudíž nemohl být za daných okolností nijak dotčen. Ve spojitosti s právním posouzením skutku jako zloči