7 Tdo 598/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 598/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 7. 2017 Spisová značka:7 Tdo 598/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.598.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čtení protokolu Dokazování Hlavní líčení Kuplířství Obchodování s lidmi Práva obviněného Právo na spravedlivé soudní řízení Vyhoštění Vyloučení soudce Výslech svědka Zákonný soudce Dotčené předpisy:§ 168 odst. 2, 3 písm. d) předpisu č. 40/2009Sb. § 204 odst. 1 předpisu č. 140/1961Sb. § 80 odst. 3 písm. b, d) předpisu č. 40/2009Sb. § 30 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. § 27, 31, 35 předpisu č. 6/2002Sb. čl. 38 odst. 1 předpisu č. 2/1992Sb. § 211 odst. 2 písm. a) předpisu č. 141/1961Sb. čl. 6 odst. 3 písm. d) předpisu č. 209/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:26. 9. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.9.2017 2.10.2017I.ÚS 2883/17 III.ÚS 3073/17JUDr. Kateřina Šimáčková JUDr. Jan Filipodmítnuto odmítnuto26.9.2017 19.12.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 598/2017-119 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovoláních obviněných V. M. P., F. Š., O. P., a J. M., podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 5 To 69/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 5/2013, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. M. P., F. Š. a J. M. odmítají. II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné O. P. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Brně (soud prvního stupně, soud nalézací) ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 40 T 5/2013, byli obvinění V. M. P., F. Š., O. P. a J. M. uznáni vinnými pod bodem I. trestným činem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), ve znění zákona č. 141/2014 Sb., a to ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem II. trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.), ve znění zákona č. 362/2003 Sb., ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za to byly všem těmto obviněným uloženy podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody se zařazením podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a to obviněným V. M. P. a F. Š. v trvání sedmi let, O. P. v trvání pěti let a J. M. v trvání pěti a půl roku. Obviněným V. M. P. a O. P. byl dále uložen podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění, oběma na dobu neurčitou. O odvoláních obviněných proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně rozhodl Vrchní soud v Olomouci (soud druhého stupně, soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 5 To 69/2016, tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech ohledně všech obviněných a v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že jim uložil tresty mírnější, konkrétně všem podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody se zařazením podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a to obviněným V. M. P. a F. Š. v trvání šesti let, O. P. za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku v trvání čtyř let a J. M. rovněž za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku v trvání čtyř let a šesti měsíců. Obviněným V. M. P. a O. P. byl dále uložen podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění, oběma na dobu neurčitou. Uvedené trestné činy spočívaly podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (nalézacího soudu) vyjádřených ve výroku odsuzujícího rozsudku, s nimiž se v zásadě ztotožnil v napadeném rozhodnutí také odvolací soud, v tom, že I. Obvinění V. M. P., F. Š., O. P. a J. M. na základě předchozí vzájemné dohody jednali v období od srpna 2003 do srpna 2005 tak, že V. M. P. v přesně nezjištěné době na různých místech Ukrajiny, zejména v I.-F. oblasti postupně buď sám, nebo společně s F. Š., který za tímto účelem vycestoval na Ukrajinu, nebo prostřednictvím O. P. postupně uváděli v omyl zpravidla nezaměstnané ukrajinské státní příslušnice tím, že předstírali, že jsou schopni jim zajistit práci barmanky, číšnice, práci v kavárně, v konzervárně, prádelně a jinde v České republice (dále také jen „ČR“) a za tímto účelem obvykle zejména V. M. P. vyřídil těmto ženám potřebná povolení a víza k vycestování do ČR, ačkoliv všichni věděli, že přislíbenou práci pro tyto ženy nemají zajištěnou a ani nehodlají zajistit, protože chtěli, aby tyto ženy poskytovaly sexuální služby za úplatu v nočním klubu Sankt Pauli ve V. … (okres Z.) v ČR, když provoz tohoto klubu fakticky řídil F. Š. se svojí družkou J. M. a případně i s O. P., a za tímto účelem některým ženám zařídili i dopravu autobusem z Ukrajiny do B., kde je na autobusovém nádraží obvykle čekal F. Š. nebo V. M. P., případně J. M., kteří je vždy převezli osobním automobilem do uvedeného nočního klubu, kde jim sdělili J. M., F. Š. a V. M. P., že budou poskytovat sexuální služby za úplatu, jinak musí zaplatit dluh za obstarání dokladů potřebných pro cestu do ČR a za dopravu zpravidla ve výši 500 – 1.300 Euro a v některých případech i dluh za to, že je J. M. nebo F. Š. tzv. „koupili“ od V. M. P., a v případě pokud nejsou schopny takový dluh přímo uhradit, musí jej odpracovat poskytováním sexuálních služeb za úplatu právě v tomto klubu, a aby jim znemožnili klub opustit z vlastního rozhodnutí, odebrali jim obvykle cestovní pasy, a vlastně tak zneužili jejich nedostatku finančních prostředků k úhradě vyčísleného dluhu, jakož i informací šířených v nočním klubu v Sankt Pauli jinými ženami o tom, že v případě útěku na Ukrajinu se s nimi obžalovaný V. M. P. krutě vypořádá, přičemž v uvedeném období zde byly zejména - L. S. L., které nabídl práci v kavárně nebo prádelně v ČR v létě 2003 V. M. P., který jí také nechal zhotovit cestovní pas a vízum s tím, že mu dlužnou částku za to vrátí v ČR, po příjezdu do B. dne 4. 10. 2003 ji J. M. odvezla do V., kde jí oznámila, že bude pracovat jako prostitutka, protože ona za ni zaplatila V. M. P. 1.000 Euro, a pohrozila jí fyzickou represí, sebrala jí cestovní pas, a když po dvou týdnech L. S. L. penzion opustila a vrátila se domů, ještě tentýž den ji dne 22. 10. 2003 navštívil V. M. P., který jí vyhrožoval fyzickými represemi za to, že dluh u J. M. a F. Š. neodpracovala, sebral jí cestovní pas a dne 22. 8. 2004 ji přinutil, aby nasedla do auta, jehož řidič ji opět odvezl do ČR do klubu Sankt Pauli ve V., kde ji F. Š. vyčíslil dluh na 1.000 Euro a přinutil ji, aby tento dluh odpracovala poskytováním placených sexuálních služeb, což L. S. L. dělala asi dva měsíce, tj. přibližně do konce října 2004, - M. V. B., které nabídl práci barmanky v ČR F. Š. při své návštěvě Ukrajiny a když ji přivezl do klubu Sankt Pauli ve V., oznámil jí, že bude pracovat jako prostitutka, s čímž M. V. B. nesouhlasila, a proto na ni křičel, vyhrožoval jí a přinutil jí, aby odevzdala barmanovi cestovní pas, čímž jí donutil k tomu, aby poskytovala v klubu Sankt Pauli ve V. sexuální služby za úplatu, přičemž zde její práci i stejnou práci jiných žen kontrolovala J. M., a oba obvinění, tj. J. M. i F. Š. přitom vyvíjeli na ženy psychický nátlak a zastrašovali je, to vše proto, aby je přinutili k poskytování sexuálních služeb za úplatu, z čehož sami měli peněžní zisky a M. V. B. zde sexuální služby za úplatu byla nucena poskytovat od listopadu do prosince 2003, kdy klub opustila, neboť již uhradila F. Š. dluh ve výši 800 Euro, tj. částku, kterou za ni zaplatil V. M. P., - L. V. Š., které nabídl práci v konzervárně v ČR V. M. P., jenž jí také pomohl zařídit cestovní pas a vízum, po příjezdu do B. ji odvezl F. Š. do uvedeného klubu, kde jí oznámil, že zde bude poskytovat sexuální služby za úplatu, neboť on sám ji koupil od V. M. P. za 1.300 Euro, a když L. V. Š. nesouhlasila, tak na ni F. Š. křičel, vyhrožoval jí a také ji přinutil, aby ihned po příjezdu odevzdala barmanovi svůj cestovní pas, a vzhledem k tomu, že L. V. Š. neměla vlastní peníze na úhradu dluhu, musela v období od listopadu 2003 do března 2004 v tomto klubu poskytovat sexuální služby za úplatu, přičemž její práci i stejnou práci ostatních žen organizovaly, kontrolovaly a peníze od barmana přebíraly J. M. nebo O. P., - O. P. H., které koncem srpna 2003 nabídl práci servírky v baru v ČR V. M. P. a také jí nechal na svoje náklady zhotovit vízum s tím, že mu dluh vrátí, až peníze v ČR vydělá, a v lednu 2004 po příjezdu do B. ji F. Š.