7 Tdo 999/2008 — Nejvyšší soud

7 Tdo 999/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 8. 2008 Spisová značka:7 Tdo 999/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.999.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 999/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. srpna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 86/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 12/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 T 12/2007, byl obviněný T. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák., § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., § 54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi týdnů. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Trestný čin spáchal obviněný tím, že dne 10. 2. 2006 kolem 21:30 hodin v R., okres K., poblíže autobusové zastávky R. – N. r., řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Favorit 136 L, a to přesto, že mu byla rozhodnutím Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 26. 10. 2004, č. j. OD/PŘ/60/04/Nak, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 3. 1. 2005, č. j. DSH/14414/04/HA, a ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342-05/Mak, uložena sankce, a to zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 86/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudu druhého stupně stejně jako soudu prvního stupně vychází z nesprávného hmotně právního posouzení. Rozhodnou skutečnost obviněný spatřuje v tom, že Městský úřad Orlová, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342-05/2252-04-MAK, odložil výkon rozhodnutí uvedených ve skutkové větě, tedy i výkon sankce zákazu činnosti, a to až do pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o podané správní žalobě. O této žalobě bylo sice rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2005, avšak toto rozhodnutí bylo na základě podané kasační stížnosti zrušeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 5 As 20/2006 ze dne 27. 9. 2006 a věc byla krajskému soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Stěžejní otázkou podle obviněného je, zda dne 10. 2. 2006 byla účinná sankce zákazu činnosti či nikoli. Oba soudy uzavřely, že sankce zákazu činnosti účinná byla a na tomto právním stanovisku nemůže nic změnit následné kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 9. 2006. Tento právní závěr však obviněný považuje za nesprávný mající vliv na chybné rozhodnutí o vině. Uvedl, že za situace, kdy Nejvyšší správní soud ČR svým rozhodnutím zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, pak je nutno toto usnesení považovat za nezákonné, nepůsobící žádné právní následky a je nutno na ně nazírat, jako by nikdy vydáno nebylo. Obviněný je přesvědčen, že v takovém případě dne 10. 2. 2006 trvaly účinky odkladu výkonu sankce zákazu činnosti z rozhodnutí Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 16. 5. 2005, a dne 10. 2. 2006 tedy mohl řídit motorové vozidlo. S ohledem na nesprávné hmotně právní posouzení otázky účinků sankce zákazu činnosti oba soudy dospěly k chybnému právnímu závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 86/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 T 12/2007, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s vysloveným právním závěrem, že dne 10. 2. 2006 nebyla účinná sankce zákazu činnosti. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněné námitky odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, neboť se týkají existence objektivních znaků souzeného trestného činu, nepovažuje je však za důvodné. Podmínkou trestnosti pachatele trestného činu podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je existence pravomocného vykonatelného rozhodnutí, kterým bylo pachateli zakázáno vykonávat určitou činnost. V předmětné trestní věci takové pravomocné správní rozhodnutí v době spáchání skutku existovalo. Vykonatelnost tohoto pravomocného správního rozhodnutí pak byla rozhodnutím Městského úřadu v Orlové č. j. OD/3542 05/2252-04-MAK ze dne 16. 5. 2005 podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. odložena toliko do „okamžiku rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě“ ve věci obviněným podané žaloby. Odklad tedy podle státního zástupce trval nejdéle do dne 15. 12. 2005, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, o odmítnutí správní žaloby. Podání kasační stížnosti dne 28. 12. 2005 nemělo podle výslovného ustanovení § 107 soudního řádu správního č. 150/2002 Sb. odkladný účinek. Státní zástupce je přesvědčen, že pokud nemá kasační stížnost odkladný účinek ve vztahu k napadanému soudnímu rozhodnutí, pak tím spíše nemůže mít její podání vliv na vykonatelnost soudem přezkoumávaného správního rozhodnutí a nemůže v důsledku jeho podání ani „obživnout“ dřívější rozhodnutí správního orgánu o odkladu vykonatelnosti správního rozhodnutí do doby rozhodnutí o správní žalobě. Nelze při tom podle jeho názoru vycházet z takové právní konstrukce, podle které správní rozhodnutí, které bylo v době řízení o kasační stížnosti pravomocné a vykonatelné, by se dodatečně stalo „nevykonatelným“ proto, že kasační stížnosti bylo následně vyhověno. Takovýto výklad by se příčil principu právní jistoty. Státní zástupce uzavřel, že pokud obviněný dne 10. 2. 2006 řídil motorové vozidlo, vykonával činnost, která mu byla zakázána pravomocným a vykonatelným správním rozhodnutím a naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení