7 Tz 17/2019 — Nejvyšší soud

7 Tz 17/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 3. 2019 Spisová značka:7 Tz 17/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.17.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podvod Stížnost pro porušení zákona Vrácení věci státnímu zástupci k došetření Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku § 260 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 17/2019- 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Michala Mikláše projednal ve veřejném zasedání dne 12. 3. 2019 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných D. V., nar. XY v XY, bytem XY a právnické osoby T. G., IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2018, č. j. 3 To 37/2017-4622, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 4/2016, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto: Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2018, č. j. 3 To 37/2017-4622, byl porušen zákon v ustanovení § 260 tr. ř. ve prospěch obviněných D. V. a právnické osoby T. G. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2016, č. j. 33 T 4/2016-4193, byl obviněný D. V. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu šesti let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí vyjmenovaných v rozsudku. Obviněná právnická osoba T. G., byla uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., k trestu zrušení právnické osoby. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spočíval předmětný skutek ve stručnosti v tom, že obviněný D. V., využívajíce špatných možností pracovního uplatnění některých skupin osob, při slibu zajištění jednoduché nekvalifikované práce z domova s dobrým finančním ohodnocením za takovou práci, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pro sebe a společnost T. G., ačkoli si byl vědom, že slibovanou práci ani výdělek za ni nikomu nezajistí a peníze zaslané ze strany zájemců o práci použije pro svou potřebu, vyhledával zájemce o práci z domova, a to prostřednictvím intenzivní inzerce v tisku, inzertních časopisech a internetových portálech v období minimálně od 2. 11. 2009 do 15. 9. 2015 v XY a jinde pod svým jménem a od 28. 3. 2012 také jménem společnosti T. G., v níž byl jednatelem. K tomuto účelu si zřídil i službu prémiových telefonních čísel, následně zájemcům, kteří ho kontaktovali, zasílal nepodstatné a všeobecné informace o práci na doma. Nabídku podmínil jednorázovými poplatky, žádnou práci jim ale nezajistil a takto vylákané finanční prostředky použil pro sebe a pro spol. T. G., případně jako prostředek pro získání dalšího neoprávněného finančního prospěchu prostřednictvím některých zájemců o práci, a tímto jednáním způsobil minimálně 19 360 poškozeným osobám celkovou škodu nejméně ve výši 6 087 910 Kč, a z toho jednající za právnickou osobu T. G., způsobil celkovou škodu minimálně 1 503 034 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění D. V. a právnická osoba T. G., odvoláními, na základě kterých Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. 3 To 37/2017-4622, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 260 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil ve stručnosti tím, že nebyla řádně a objektivně zjištěna výše škody jako jeden ze základních znaků trestného činu podvodu. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2018, č. j. 3 To 37/2017-4622 podal ministr spravedlnosti dne 21. 1. 2019 v neprospěch obviněných stížnost pro porušení zákona. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že odvolací soud podle § 260 tr. ř. vrátil věc státnímu zástupci k došetření, a to aniž by k tomuto postupu byly dány zákonné podmínky, přičemž rovněž zdůraznil nedodržení zásady podle § 2 odst. 4 tr. ř. Podle § 260 tr. ř. mohou být důvodem k vrácení věci státnímu zástupci odvolacím soudem pouze neodstranitelné procesní vady. Poukázal na změnu § 260 tr. ř. novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., kdy došlo k přenesení těžiště dokazování z přípravného řízení před soud s požadavkem na rychlost řízení. Skutečnost, že věc nebyla v potřebném rozsahu objasněna, nemůže být důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení, neboť za procesní vadu nelze považovat nedostatky ve skutkových zjištěních. Neodstranitelnou procesní vadu nelze spatřovat ani v údajném porušení práva na obhajobu, ke kterému mělo podle odvolacího soudu dojít v důsledku neúplného dokazování. Tento názor odvolacího soudu nepotvrzuje ani judikatura, o kterou své rozhodnutí opřel. Výtky odvolacího soudu stran dokazování jsou nepřiléhavé a požadavky na jeho doplnění jsou v podstatné části nadbytečné a neúčelné. Nelze souhlasit s výhradami odvolacího soudu ke zjištěné škodě. Dostačující by byl výslech pouze těch odesílatelů plateb, u kterých není jasné, proč poslali částky nižší, než stanovil obviněný ve svých inzerátech. Případné nejasnosti u těchto několika plateb neměly být důvodem ke zpochybnění a prověřování všech plateb v příloze č. 7 rozsudku soudu prvního stupně. Sporným je i způsob, jakým by podle odvolacího soudu mělo dojít k ověřování těchto plateb. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2018, č. j. 3 To 37/2017-4622 byl ve prospěch obviněných porušen zákon v ustanovení § 260 tr. ř. Obvinění se k podané stížnosti pro porušení zákona do doby konání veřejného zasedání nevyjádřili. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve prospěch obviněných D. V. a právnické osoby T. G. Podle § 260 tr. ř. nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 260 tr. ř., jež navazuje na ustanovení § 258 tr. ř., je ve vztahu speciality k ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř., protože upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, jímž se věc vrací zpět až do přípravného řízení. Odvolací soud postupuje podle § 260 tr. ř. jen tehdy, nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a zároveň není důvod pro jiné rozhodnutí (viz ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3101). Trestní řád ve znění účinném do 31. 12. 2001, tedy před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., v § 260 tr. ř. umožňoval odvolacímu soudu, pokud to považoval za potřebné pro náležité objasnění věci, aby po zrušení rozsudku vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Podle tohoto znění tedy bylo možné věc vrátit státnímu zástupci i s požadavkem náležitého objasnění věci. Již zmiňovanou novelou však došlo k zásadní změně tohoto ustanovení, a to v souvislosti s přenesením těžiště řízení z přípravného řízení před soud a s požadavkem rychlosti řízení. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření až ze stadia odvolacího řízení již tedy nemůže být požadavek náležitého objasnění věci, a to ani tehdy, jestliže by se jednalo o nedostatečná skutková zjištění znamenající obtížné a rozsáhlé došetření skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci, jež by soud prvního stupně nemohl provést rychleji než státní zástupce. Důvody pro vrácení věci státnímu zástupci jsou tedy užší než při zjištění vad v rámci předběžného projednání obžaloby, naproti tomu odvolací soud není omezen stejnými důvody jako soud prvního stupně, chce-li rozhodnout o vrácení věci k došetření z hlavního líčení (§ 221 odst. 1 tr. ř.). Zde ovšem musí jít o takové neodstranitelné procesní vady, které brání odvolacímu soudu (a podobně by bránily i soudu prvního stupně) spravedlivě rozhodnout. (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3101). Podle odvolacího soudu nedošlo k objektivnímu zjištění výše škody jako jednoho ze základních znaků trestného činu podvo