8 Tdo 1049/2014 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1049/2014 citace  Název judikátu:Nadměrný odpočet DPH Právní věta:Rozhodnutí finančního orgánu o daňové povinnosti obviněného jako daňového subjektu není v řízení o trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku pro soud závazné, a to ohledně skutkových i právních otázek, neboť řešení daňové povinnosti a rozsahu zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody je otázkou viny ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. rozhodnutí č. 27/1979 a č. 20/2002-III. Sb. rozh. tr.). Proto soud nemůže bez dalšího odkázat na takové rozhodnutí správce daně, aniž by jeho závěry přezkoumal po skutkové stránce a zabýval se správností a odůvodněností v něm učiněných právních názorů na rozhodnou daňovou otázku, a to především z hlediska uplatněné obhajoby. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2015 Spisová značka:8 Tdo 1049/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.1049.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daň Předběžné otázky Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 9 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:1. 6. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:48 / 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.6.2015II.ÚS 1882/15JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto20.10.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1049/2014-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2015 o dovolání obviněného PhDr. K. K. a obviněného Ing. B. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 4 To 421/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 52/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných K. K. a B. P. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 9. 2013 sp. zn. 1 T 52/2012, byli obvinění K. K. a B. P. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Podle popsaných skutkových zjištění se uvedeného činu dopustili tím, že obviněný PhDr. K. K. jako jednatel společnosti INTACT - studium v zahraničí, s. r. o., (dále jen „společnost INTACT“), s povoleným předmětem podnikání provozování cestovní kanceláře, IČ 26907178, se sídlem Velké Meziříčí, Hornoměstská 357125, okr. Žďár nad Sázavou, zaregistrované od 1. 1. 2004 jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty s přiděleným daňovým identifikačním číslem, a obviněný Ing. B. P. jako daňový poradce, evidenční číslo, zastupující v daňovém řízení na základě plné moci ze dne 10. 11. 2003 daňový subjekt společnost INTACT, ačkoli si oba byli plně vědomi zákonné povinnosti přiznat řádně a ve správné výši daň z přidané hodnoty ze skutečné výše přirážky poskytovatele služeb cestovního ruchu, neboť Finanční ředitelství v Brně pravomocným rozhodnutím č. j. 15747/08-1300­708158 ze dne 29. 9. 2008, které bylo doručeno Ing. B. P. dne 7. 10. 2008, ve věci odvolání daňového subjektu společnosti INTACT proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Velkém Meziříčí č. j. 338641081353920/6130 ze dne 23. 5. 2008, kterým mu byla vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2007, zamítlo odvolání daňového subjektu s odůvodněním, že daňový subjekt společnost INTACT jako poskytovatel cestovní služby, při výpočtu výše přirážky nesprávně použil cenu za nakoupené služby, určenou pro jednotlivé klienty, ačkoli ve skutečnosti měl zaplatit, a také zaplatil cenu nižší určenou pro cestovní kancelář, a ačkoli společnosti INTACT za předchozí účetní období musela uhradit platební výměry na daň z přidané hodnoty z důvodu soustavného porušování ustanovení § 89 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění (dále jen „zákon č. 235/2004 Sb.“), tak i přesto opětovně stejným způsobem oba obvinění společným jednáním ve vzájemné shodě, ve zištném úmyslu zkrátit daňovou povinnost k dani z přidané hodnoty a vylákat daňovou výhodu na úkor daňové soustavy České republiky ve Velkém Meziříčí, okres Žďár nad Sázavou, obviněný Ing. B. P., podal na Finančním úřadě ve V. M. daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2008 a 2009, přičemž opětovně v rozporu s ustanovením § 89 odst. 3 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, pro rok 2008 a 2009, nepřiznali řádně a správně daň z přidané hodnoty z přirážky poskytovatele služeb cestovního ruchu, neboť pro výpočet výše této přirážky použili částky, které společnost INTACT za účast jejich studentů (zákazníků) fakticky nikdy zahraničním školám neuhradila, čímž záměrně snížili tzv. přirážku poskytovatele cestovního ruchu, v důsledku čehož vědomě snížili základ daně z přidané hodnoty, neboť konkrétně: 1) dne 27. 10. 2008 podali na Finančním úřadu ve V. M., okr. Ž. n. S. daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2008, přičemž v daňovém přiznání uplatnili nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 132.315,- Kč, ačkoli ve skutečnosti měla být tato daň odvedena v částce celkem 1.632.849,- Kč, tímto jednáním tak zkrátili daň přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2008, o částku 1.632.849,- Kč, 2) dne 26. 1. 2009 podali na Finančním úřadu ve V. M., okres Ž. n. S., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2008, přičemž v daňovém přiznání neoprávněně uplatnili nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 534.066,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti měl daňový subjekt nárok na odpočet z přidané hodnoty pouze ve výši 243.303,- Kč, čímž tak vylákali výhodu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2008 ve výši 290.763,- Kč, 3) dne 27. 4. 2009 podali na Finančním úřadu ve V. M., okres Ž. n. S., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2009, přičemž v daňovém přiznání neoprávněně uplatnili nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 1.067.512,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti měl daňový subjekt nárok na odpočet daně z přidané hodnoty pouze ve výši 997.686,- Kč, čímž tak vylákali výhodu nadměrného odpočtu dané z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2009 ve výši 69.826,- Kč, 4) dne 27. 7. 2009 podali na Finančním úřadu ve V. M., okr. Ž. n. S., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2009, přičemž v daňovém přiznání neoprávněně uplatnili nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 531.155,- Kč, ačkoli ve skutečnosti měl daňový subjekt nárok na odpočet daně z přidané hodnoty pouze ve výši 255.346,- Kč, čímž tak vylákali výhodu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí 2009 ve výši 275.809,- Kč, 5) dne 26. 10. 2009 podali na Finančním úřadu ve V. M., okr. Ž. n. S., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2009, přičemž v daňovém přiznání neoprávněně uplatnili nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 113.804,- Kč, ačkoli ve skutečnosti měla být tato daň odvedena v částce celkem 1.675.371,- Kč, tímto jednáním tak zkrátili daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2009, o částku 1.675.371,- Kč, 6) dne 25. 1. 2010 podali na Finančním úřadu ve V. M., okr. Ž. n. S., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2009, přičemž v daňovém přiznání neoprávněné uplatnili nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 360.291,- Kč, ačkoli ve skutečnosti měl daňový subjekt nárok na odpočet daně z přidané hodnoty pouze ve výši 134.995,- Kč, čímž tak vylákali výhodu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2009 ve výši 225.296,- Kč, čímž tak svým jednáním oba obvinění způsobili České republice, zastoupené Finančním úřadem ve Velkém Meziříčí celkovou škodu ve výši 4.302.229,- Kč. Obvinění byli odsouzeni za tento trestný čin tak, že každému byl uložen podle § 148 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 4 To 421/2013, odvolání podaná oběma obviněnými proti shora uvedenému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Proti tomuto usnesení podali obvinění K. K. i B. P. prostřednictvím obhájců dovolání opřená o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný K. K. v dovolání nejprve poukázal na to, že soud prvního stupně ve svém prvním rozsudku obviněné zprostil obžaloby, ale na základě dalšího řízení v souladu s názorem vysloveným o